Královská povinnost - STARÁ VERZE

Tchýně

Je už půlnoc a Chrisovi nebezpečně stoupla horečka. Myslím, že už začal blouznit. Zavolala jsem Jamese a ten šel sehnat lékaře. Rose také šla najít ještě nějakého. Když přišla Rose a James asi s pěti lékaři, James mě odvedl na chodbu. James šel zpátky do pokoje a Rose byla na chodbě se mnou. Začala jsem nervózně chodit tam a sem. Žaludek jsem měla sevřený a nemohla jsem pořádně dýchat. Byl to strašný pocit. Po nejspíš deseti minutách vyšel James.
"Mají tam jednu injekci, kterou by mu tu horečku snížili. Jenomže nemají ji pořádně otestovanou. Horečku by mu to snížilo, ale nevědí jestli nemá nějaké vedlejší účinky." řekl.
"To má být jako pokusný králík?! A když to bude mít za vedlejší účinek smrt? To ho nechají umřít?!" vykřikla jsem.
"Musíme to risknout. Věř mi Chris to zvládne." řekl.
"A co když ne?" řekla jsem zoufale.
"Kdyby jsme to nezkusili a pak zjistili, že to funguje, nikdy by sis to neodpustila." řekl.
"Máš pravdu, neodpustila. Ale co když...?" pravila jsem.
"Dostane se z toho. Slibuji ti to." pravil. Pohlédla jsem na Rose, ta přikývla a já pak pohlédla na Jamese. Přikývla jsem a on zmizel za dveřmi Chrisova pokoje.
Byli tam zavření nejméně půl hodiny. Potom všichni vyšli ven. Lékaři odešli a James si stoupl ke mě.
"Musíme počkat přes noc, uvidíme ráno. Jdi si lehnout." řekl.
"Mám jít spát s myšlenkou, že se Chris možná už nevzbudí? Jak mám usnout, když ho mám pořád před očima?" zeptala jsem se.
"Máš pravdu, ani já neusnu." řekl a já šla do Chrisova pokoje. Sedla jsem si na jeho židli a pozorovala ho. Pořád se mi hlavou míhaly nehezké myšlenky. Zvedla jsem se ze židle a šla si sednout vedle jeho postele. Chytila jsem ho za ruku a hlavu si opřela o postel. Nevím ani jak, ale podařilo se mi usnout.
Probudilo mě kašlání. Otevřela jsem oči a do nich mě udeřilo světlo. Párkrát jsem zamrkala a vstala. Chris seděl na posteli a kašlal. Šla jsem rychle pro vodu, sedla jsem si vedle něj a podala mu ji. Vypil polovinu a podal mi pohár zpět. Položila jsem ho na noční stolek. Sáhla jsem mu na čelo a oddychla si. Už neměl horečku, ale obvazy měl krvavé.
"Lehni si." řekla jsem mu a on poslechl. Lehl si a já šla znovu pro misku s vodou a desinfekcí. Vzala jsem kus látky a položila ji i s miskou na noční stolek. Rozvázala jsem mu obvazy a snažila se soustředit na jeho rány, než na vypracované svaly. Ošetřila jsem mu rány a opět je zavázala čistým obvazem. Ze stolu jsem vzala lahvičku s tekutinou proti horečce a tři kapky nakapala je do poháru s vodou. Horečku sice už nemá, ale normální teplotu také ne. Pomohla jsem mu se posadit a podala mu pohár.
"Vypij to." zašeptala jsem.
"Nechci to." řekl.
"Neštvi mě, včera si málem umřel na horečku. Teď horečku sice nemáš, ale pořád máš zvýšenou teplotu, vypij to ať se uzdravíš." pravila jsem. Vzal si pohár a vypil ho do dna, pak ho položil na noční stolek.
"Lehni si, přinesu ti něco k jídlu." řekla jsem a chtěla jít, ale on mě chytil za ruku.
"Nechoď nikam." pravil.
"Musíš něco sníst. Za chvilku jsem zpátky." pravila jsem a šla ke dveřím.
"Navždy spolu?" zeptal se a já se na něj otočila. Přikývla jsem a lehce se usmála.
Šla jsem do kuchyně, ale cestou jsem potkala Chrisovu matku.
"Dobré ráno." pověděla jsem jí.
"Chtěla bych si s tebou promluvit." řekla a vešla do knihovny. Je jich tu totiž víc než jedna.
Vešla jsem za ní a přivřela dveře. Chvilku jsem na ni hleděla a ona promluvila.
"Slyšela jsem o tom, že nesdílíš pokoj s Chrisem." řekla.
"To je pravda, a?" pravila jsem.
"A? To je, ale důležitá věc. Máte po svatbě už dlouho. Očekává se, že bude následník trůnu." řekla. Jak v téhle chvíli může řešit takovou pitomost?
"V téhle chvíli je mi nějaký dědic úplně jedno." řekla jsem.
"Nařídila jsem, aby aspoň jedenkrát do týdne přišla za Chrisem nějaká konkubína. Všechny byly, ale posílány pryč." řekla další nesmyslnou věc.
"Nemůžu za to, že je Chris očividně nechce." pravila jsem.
"To, ale kvůli tobě. Je tvojí povinností mu dát potomka. Jestliže tuto povinnost nechceš splnit, nech ostatní, aby se o to pokusily." řekla.
"Co je vám do toho? To je má a Chrisova věc." pravila jsem naštvaně.
"Je to i má věc. Musím dohlédnout na to, aby měl Chris potomka. Je to důležité!" řekla.
"Měla byste si v hlavě urovnat co je důležité, a co ne." pravila jsem.
"Nejsi nějaká drzá?" zeptala se naštvaně.
"Nepleťte se do našeho soukromí, do toho vám nic není a potom nebudu drzá." pravila jsem a ušklíbla se.
"Jsi nevychovaná a hloupá. Každá z konkubín chce dát králi potomka." řekla.
"Nejsem nevychovaná ani hloupá, jen prostě nejsem každá." řekla jsem naštvaně.
"Tím, že jsi si Christiana vzala, zavázala ses k určitým povinnostem a musíš je splnit. Jinak tu nemáš co dělat." řekla.
"Já si ho, ale vzít nechtěla! Kdyby mě rodiče nedonutili, nikdy bych si ho nevzala! Neudělala jsem to dobrovolně takže nic plnit nemusím." řekla jsem.
"Přestěhuješ se do Chrisova pokoje a za měsíc chci slyšet, že si těhotná, rozuměla si?" řekla.
"Nebudu dělat to co mi řekněte." odpověděla jsem.
"Porodit následníka trůnu musí být tvoje priorita, je to teď to nejdůležitější." řekla a já už neměla chuť se s ní vybavovat.
"Teď je nejdůležitější Chrisovo zdraví. Je na tom pořád zle a jestli zemře, pak by vám stejně nemohla žádná porodit toho důležitého následníka trůnu. Teď mě omluvte, už musím jít. Mám mnohem důležitější věci na práci." řekla jsem a odešla.