Královská povinnost - STARÁ VERZE

Konec krále Ludvíka

,,Tohle byla ta nejdelší a nejčernější noc v mém životě," řekla jsem a opírala se o Christianovo rameno.
,,Pokus se na to nemyslet.
Zítra se opět vydám na cestu, tentokrát přímo do Vídně za králem Ludvíkem, aby dostal to, co si zaslouží," pravil Christian a já nic nenamítala. Měl totiž naprostou pravdu.
,,Přišel jeden lučištník a řekl, že prý jsi mrtvý, že mi to vzkazuje velitel těch zrádců.
Nechtěla jsem tomu věřit. Nedokázala jsem si představit, že bych tě už nikdy neviděla, že bych se nemohla podívat do tvých krásných očí, které jsou modré jako moře. Samu sebe jsem přesvědčovala o tom, že pokud tě neuvidím mrtvého, tak že tomu neuvěřím. Proto jsem tak celou tu noc bojovala. Bojovala jsem alespoň za tu malou část v sobě, která věřila v naše setkání.
Ani nevíš jak moc jsem ráda za to, že jsi se vrátil živý a zdravý. Přestože jsem vzala několik životů, za což na sebe nejsem vůbec hrdá, musím říct, že jsem nebojovala zbytečně.
A kdyby se vrátil čas znovu na tu černou noc, tak bych to klidně pro tebe a naše děti udělala znovu," pravila jsem a on stiskl mou ruku.
,,Ty má Katie, světlo mého života. Ty má hrdinko," zašeptal Chris a já se pousmála. Nastalo ticho. Ne to trapné ticho, kdy člověk neví co by měl říct. Nastalo ticho, kdy byla všechna slova už zbytečná a my si v klidu užívali přítomnosti toho druhého.
Mlčky jsme takhle seděli dál až se mi znovu začaly klížit oči a nakonec jsem usnula.
***
O šest měsíců později
Probudilo mě světlo, které prosvítalo modrými nebesy naší postele.
Už šest měsíců tu však spím sama, jelikož Christian je stále ve Vídni a spolu s vojáky ji obléhají. Vím to, protože mi píše dopisy s krásnými básněmi a novinkami, co se u nich dějí.
Pokud vás zajímá, co se stalo s Claris, tak nic. Nenašli jsme ji a už jsme ji i přestali hledat.
Elliot se po ní párkrát ptal, nikdo mu však nedokázal říci pravdu. Pak si zvykl, že tu není. Dokonce mi včera poprvé řekl mami. Bylo to tak pěkné. Také Emily začala se svými prvními slůvky, z čehož jsem byla také nadšená.
Vylezla jsem z postele, převlékla se do žlutých šatů a s houslemi šla na balkon. Rozhlédla jsem se po zahradách a viděla listí, které hrálo všemi barvami. Bylo to moc pěkné.
Začala jsem hrát otcovu oblíbenou skladbu a když jsem ji pak dohrála, uslyšela jsem tleskání.
Otočila jsem se a uviděla Elliota, jak tleskal svýma malinkýma ručkama a smál se od ucha k uchu.
Položila jsem housle na balustrádu a skrčila se.
,,Pojď ke mně," řekla jsem a roztáhla ruce.
On se ke mně rozeběhl a objal mě. Chytila jsem ho a zvedla do výšky.
Jednou rukou jsem ho držela a druhou natáhla před sebe.
,,Podívej, támhle ve městě je trh a tam prodávají cukrovinky na jaké si jen vzpomeneš," řekla jsem mu a on se zvědavě díval do dálky.
Pohled mi sklouzl k hradní bráně, která se právě otevírala. O chvíli později jsem viděla Christiana, který ji na koni projel a mířil si to k hlavnímu vchodu.
Okamžitě se mi rozzářily oči. Pak jsem položila jsem Elliota zase na zem.
,,Diano!" zavolala jsem a Diana hned přiběhla.
,,Dej housle do pokoje a zaveď tam i Elliota," řekla jsem a znovu se podívala na Christiana. Pak jsem si chytila šaty a běžela za ním.
,,Ale kam to běžíte, výsosti?!" zakřičela za mnou Diana.
,,Christian je tu!" zakřičela jsem nazpátek a vyběhla z pokoje ke schodům.
Doběhla jsem ke vchodu zrovna ve chvíli, kdy Christian vešel dovnitř.
Objala jsem ho a on mi objetí opětoval.
,,Nepsal si, že se vrátíš," řekla jsem, když jsme se pustili.
,,Nejsi ráda, že mě vidíš?" zeptal se s úšklebkem, zatímco jsme šli do pokoje.
,,Ovšemže jsem ráda, že jsi zpátky," pravila jsem s úsměvem.
Zatím jsme došli do pokoje.
Christian se šel podívat za dětmi a já si zatím sedla na postel.
,,Chyběla si mi," řekl, když si sedl vedle mě na postel a chytil mě za ruku.
,,I ty mně," odvětila jsem a usmála se na něj.
,,Tak jak to dopadlo?" zeptala jsem se po chvíli a čekala na jeho reakci.
,,Bylo to sice náročné pro všechny vojáky a také i naší straně byly nějaké ztráty, ale Vídeň jsme nakonec obsadili a vztyčili tam naší vlajku.
Králi Ludvíkovi byla sťata hlava, stejně tak jako ostatním, kteří bojovali s ním.
Jeho země je teď pod naší správou a já doufám, že už se neobjeví nikdo další podobný Ludvíkovi.
Snad už teď budeme žít v poklidu," řekl Christian a já si oddychla.
,,Snad ano," pravila jsem a usmála se povzbudivým úsměvem.
,,Jak to Elliot zvládá?" zeptal se po chvíli Chris.
,,Už se na ní neptá. Zřejmě pochopil, že se už asi nevrátí.
Dokonce mi včera řekl mami. Byla jsem z toho tak nadšená," odvětila jsem mu s úsměvem a on mi úsměv oplatil.
,,Tak to jsem rád," řekl.
Za chvíli připravili stolek u krbu a my se šli s Christianem a Elliotem najíst.
,,Můžu ti říkat tati?" zeptal se zničehonic Elliot a obrátil svá zelená očka ke Chrisovi. Usmála jsem se na něj a podívala se na Christiana.
Chvíli vypadl zamyšleně, ale pak se na Elliota usmál.
,,Jestli chceš, tak můžeš," řekl Chris s úsměvem a pohladil Elliota po hlavě.
Elliot se usmál a spokojeně dál papal svou porci pudingu.
Věnovala jsem Christianovi úsměv a on mi ho oplatil.
Po chvilce se zvedl a šel na balkon. Zvedla jsem se a šla za ním.
,,Jen to pěkně dojez ano?" řekla jsem mu a ukázala na Helen rukou ať ho hlídá.
Elliot měl plnou pusu, a tak jen spokojeně přikývl.
,,Děje se něco?" zeptala jsem se, když jsem došla za Chrisem na balkon.
,,Ne, já jen..." začal, zatímco já jsem se ho chytila za ruku a opřela si hlavu o jeho rameno.
,,Mrzí tě, že nikdy neřekne tati Danielovi, že?" zeptala jsem se.
,,Jak Elliota vidím, vidím i Daniela. Je mu tak podobný a mě to mrzí, protože jsem tomu nezabránil.
Můžu mu to jen vynahradit tím, že se o jeho syna postarám jako o vlastního," řekl a zhluboka se nadechl.
,,Věřím, že jednou Elliot pochopí, jak ses si svého bratra a jeho otce měl moc rád a bude ti jistě vděčný," odvětila jsem mu.
,,Nechť nás teď provází už jen dobré věci," řekl.
,,Snad budou," pravila jsem a zahleděla se do dálky.
Christian mě objal. Chvíli jsme tam takhle stáli a kochali se tím nádheným výhledem.