Královská povinnost - STARÁ VERZE

Spojenectví

Claris
Stála jsem v jednom koutě u stolu se zákusky a pozorovala dění v místnosti. Elliota jsem nechala na starost mé služebné.
Tato oslava mě nehorázně nudila. Myslím, že to na mě bylo chvílemi i dost vidět.
,,Proč ten smutek slečno?" zeptal se jeden muž, který se přede mnou znenadání objevil.
,,Přiznám se, že se mi tu nechce vůbec být," pravila jsem a pak si dala ruku před ústa, jelikož jsem si uvědomila, že jsem to vlastně řekla nahlas.
,,Tak to jsme na tom stejně, ale nedávám to najevo," odvětil a zakřenil se.
Změřila jsem si ho pohledem od hlavy až k patě. Vypadal jako nějaký šlechtic a nebo vyslanec.
,,Co ode mne chcete?" zeptala jsem se narovinu a on byl trochu šokován mou přímostí.
,,Co kdybychom si tedy promluvili venku? Tady je moc zvědavých uší," pravil a já pozvedla jedno obočí.
,,Tak dobrá," řekla jsem a společně jsme se vydali do zahrad.
Zastavili jsme až když jsme byli dostatečně daleko od strážných u vchodu.
Postavila jsem se naproti němu a čekala na to, co mi hodlá povědět.
,,Takže?" optala jsem se nedočkavě, protože to vypadalo, že mi sám nic neřekne a upřela jsem na něj svůj zrak.
,,Abych se představil, jmenuji se Lorenzo a jsem vyslanec z Uherska, přímo z Vídně od krále Ludvíka. Jsem tu, abych poblahopřál králi a královně k narození potomka, ale můj pravý úkol je jiný."
,,A jaký?" zeptala jsem se.
,,Potřebuji tu získat nějakého spojence, který by mi pomohl s mým úkolem."
,,O co se přesně jedná?" zeptala jsem se, protože mě to zaujalo.
,,Budu jednat narovinu, protože jsem si na vás všiml, že Vás netěší tu být."
,,Jen do toho," vybídla jsem ho.
,,Král Ludvík nemá s královským párem dobré vztahy a chtěl by zabrat jejich království a jich samotných se zbavit, proto potřebuji někoho, kdo nám s tím pomůže. Chceme jejich království rozebrat pomalu zevnitř. Ani si nevšimnou, že se něco děje. A až si toho všimnou, nebudou moct dělat naprosto nic. Zbavíme se krále Christiana a jeho choť si vezme král Ludvík do svých služeb," pravil a já začala přemýšlet o jeho vyřčených slovech.
Rozhodně by mě potěšilo vidět Kate žadonit o slitování, aby nebyla vzata do služeb krále Ludvíka. Christiana se, ale zbavit nechci. Kdysi toho pro mě spoustu udělal.
,,Celou dobu jsem pozoroval hosty v sále až jsem si všiml vás, proto jsem se na vás obrátil. Seděla jste přímo u královského stolu, tudíž musíte být králi a královně blízká osoba, která s nimi v zámku pobývá. Také tam po vašem boku seděl malý chlapec, je to váš syn?"
,,Ano."
,,V tom případě by bylo i ve vašem zájmu s námi spolupracovat."
,,Proč si myslíte, že bych měla? Zde se mám skvěle, o mě a mého syna se starají velmi dobře," pravila jsem a důležitě si složila ruce na hrudi.
,,Sama jste řekla, že tu nechcete být."
,,Dělám to jen pro svého syna. Je to králův synovec a zaslouží si takový život. Navíc sám král mi dovolil, abychom tu bydleli s nimi."
,,Co si myslíte, že se stane až váš syn povyroste? Král ho jistě nechá zabít, aby si nemohl nárokovat trůn, který nyní patří jeho synovi. A právě proto byste měla spolupracovat s námi."
,,A co bych z toho měla já? Kdyby Christian zjistil, že spolupracuji s nepřítelem, tak by mě nechal popravit za velezradu."
,,Proto se ho musíme zbavit, aby vám a ani králi Ludíkovi nijak neškodil.
Musíme jenom dostat krále z paláce a během toho dosadit na trůn vašeho syna. Když by se pak král vrátil, nebude s tím moct něco udělat. Jestli se ovšem vrátí.
Tak vašemu synovi nebude nic stát v cestě.
Králi Ludvíkovi by, ale samozřejmě připadla větší část tohoto království a vy byste vládla zde se svým synem. Pravidelně by vám král Ludvík nechal vyplácet peníze, abyste měla vše, co potřebujete."
Začala jsem uvažovat o tom, co říkal.
Jestli by Chris chtěl mého syna opravdu zabít, tak bych mu v tom sama nedokázala zabránit. Chris by ho, ale nedokázal zabít ne? Ale už zabil bez slitování Sebastiana, i když si to Sebastian rozhodně zasloužil.
Kdyby ale tenhle plán vyšel, já i Elliot bychom si žili jako v bavlnce a nic by nám nechybělo.
,,Čistě teoreticky, jak bychom poté zabránili vzpouře, která by jistě přišla po sesazení Christiana z trůnu?" zeptala jsem se.
,,Způsobíme dlouhodobé nepokoje ve městech a lid pak sám bude chtít krále vyměnit," odvětil.
,,Co když teď půjdu a vše, co jste mi řekl, řeknu králi?" zeptala jsem se.
,,Já bych to popřel, takže by to bylo tvrzení proti tvrzení," odvětil a falešně se usmál.
Poté nastalo ticho a já se probírala svými temnými myšlenkami, které nyní ovládaly mou mysl.
,,Jak jste se rozmyslela?" zeptal se a tím přerušil ono ticho.
,,Dobrá, budu s vámi spolupracovat. Řekněte mi, co mám udělat a já to udělám," pravila jsem a vůbec nezapochybovala o svém rozhodnutí.
,,Výborně," pronesl nadšeně a tiše tleskl.
,,Získejte si na svou stranu co nejvíce služebnictva a stráží. Všichni jsou sice věrní králi, ale každý má svou cenu, za kterou udělá cokoli. A my se zatím postaráme o ty nepokoje," pravil a já přikývla.
,,Pošleme vám psaní po tajném poslu. Pokud budete mít nějaké zprávy pro nás, sepište je, a pak je předejte pouze jemu do vlastních rukou. A za žádnou cenu v těchto listech neuvádějte ničí jméno, ani své a ani ne krále Ludvíka."
,,Rozumím."
,,Máte ještě nějaké otázky?" zeptal se a mně bylo myslím vše jasné. Věděla jsem nebo spíš tušila, co by se mohlo stát pokud by na to někdo přišel, ale když to nezkusím, tak se nedozvím, co se stane.
,,Myslím, že je mi vše jasné," odvětila jsem.
,,Dobrá. Teď jděte napřed, ať nás nikdo neuvidí přicházet společně," řekl a já přikývla.
Poté jsem se vydala zpět do sálu.

Katherine
Bylo to trochu zvláštní vidět tolik veselých obličejů. Chvíli mi to připadalo jako krásný sen, ze kterého se člověk nechce probudit.
Z této myšlenky mě, ale probudila Diana, když mi poklepala na rameno.
Otočila jsem se jejím směrem a usmála se na ni.
,,Výsosti, tento muž by s vámi rád hovořil," pravila a ukázala na muže opodál.
Pohlédla jsem na něj a prohlédla si ho. Zřejmě to byl nějaký šlechtic.
Nikdy v životě jsem ho neviděla, stejně jako polovinu lidí v tomto sále.
Vstala jsem ze židle a přiblížila se k němu zrovna když k nám přišel i Chris.
Muž se trochu uklonil a poté se opět narovnal.
,,Lorenzo, jméno mé. Jsem vyslanec krále Ludvíka a přijel jsem vám pogratulovat na osobní žádost krále," pravil a mně úsměv hned zmizel.
,,Tímto bych vám chtěl popřát nechť má váš syn dlouhý život a ať ho v životě provází štěstí. Zde je dar od krále," dodal a strážný za ním otevřel malou truhlu, kde bylo jedno malé a honosně zdobené roucho pro Daniela.
Už jsem otevírala pusu, abych mu řekla, co si to dovoluje, ale Chris promluvil dříve.
,,Děkujeme za dar. Vyřiď králi, že mu děkujeme," pravil Chris s neutrálním výrazem ve tváři.
Obdařila jsem Chrise nesouhlasným pohledem, kterého si hned všiml a pomalu obmotal svou ruku okolo mého pasu.
,,Stráže, odneste truhlu s darem do našeho pokoje," řekl Chris.
Jeden jeho strážný, který stál opodál, si truhlu od Lorenzova strážného převzal a poté s ní odešel.
,,Teď nás prosím omluvte," řekl Chris rychle než jsem stačila cokoliv říct.
Lorenzo se opět trochu uklonil a pak odešel.
,,Jaká drzost," pronesla jsem tiše s dost značným naštvaním a chtěla ať mě Chris pustí. Avšak Chris mě akorát chytil pevněji a přitáhl si mě blíž k sobě. Teď už jsme k sobě, ale stáli čelem.
,,Uklidni se Kate. Taky mě to naštvalo, ale když ho teď půjdeš vyhodit, tak to bude akorát to, co oni chtějí. Chtějí nás provokovat, tak jim nedělej tu radost," řekl a pohlédl do mých očí.
Jen jsem naštvaně sklopila hlavu a nehodlala se na něj podívat. To ho však neodradilo a lehce mi dvěma prsty chytil bradu, abych zvedla hlavu.
,,Katie," zašeptal a já mu pohlédla do očí.
,,Tak dobrá. Jak myslíš," odvětila jsem.
,,Králi, král Nicolas na vás čeká. Chtěli jste si zahrát šachovou partii," řekl strážný zrovna ve chvíli, kdy se ke mně Chris naklonil a chtěl mě políbit.
,,Málem bych zapomněl. Už jdu," pravil.
,,To mu dáš přednost přede mnou?" zeptala jsem se s uchechtnutím.
,,Vynahradím ti to a jemu jsem dal své královské slovo, že si zahraji a to musím splnit," odvětil.
Pak mi věnoval letmý polibek na rty a následně hned odešel. Musela jsem se tomu jen zasmát.
                       ***
Chris vyprovázel poslední hosty, zatímco já jsem šla uložit Daniela a Emily do jejich postýlek.
Poté jsem se chystala vlézt si do postele, ale všimla jsem si truhly na zemi před stolem. Otevřela jsem ji a uviděla dar od krále Ludvíka.
Stála jsem před otevřenou truhlou se zdobeným rouchem a prohlížela si ho. Vůbec se mi ten dar nezamlouval. Mohl být v něčem namočen a nebo dokonce i otráven, protože král Ludvík se očividně neštítí ničeho.
Otevřely se dveře a do pokoje vešel Chris.
,,Co se děje?" zeptal se a přistoupil ke mně.
,,Vůbec se mi ten dar nelíbí. To roucho může být klidně otrávené," pravila jsem a zamračila se.
,,Stejně jsem ho Danielovi nechtěl obléknout, protože je vyloženě nevkusné, takže ho necháme pro jistotu i spálit," řekl Chris.
,,Stráže," zvolal Chris.
Do pokoje hned přišel jeden strážný.
,,Odneste tu truhlu s rouchem a zapalte ji. Ať shoří na popel," pověděl Chris.
Strážný truhlu zavřel a i s ní odešel.
,,Už všichni odešli?" zeptala jsem cestou k posteli, do které jsem si vlezla. Viděla jsem jen, jak Chris přikývl.
,,Nicolas tu zůstal a odjede ráno. Stejně tak i tvá matka, které jsem ovšem říkal ať tu s námi zůstane déle, avšak nechtěla," pravil Chris a začal se převlékat do pyžama.
,,Matka tu nechce být kvůli Henrymu. Už jsem s ní o tom také mluvila, ale nenechá si to prostě rozmluvit," řekla jsem a povzdechla si.
,,Vyhrál si tu šachovou partii, kvůli které si odešel a nechal mě tam samotnou?" zeptala jsem se se smíchem v hlase.
,,Jednu jsem vyhrál, potom zase vyhrál Nicolas a nakonec to byla remíza," prohlásil a vlezl si do postele za mnou.
Potom mi věnoval sladký polibek.