Královská povinnost - STARÁ VERZE

Jednání

Uslyšela jsem za sebou kroky. Otočila jsem se a uviděla Rose.
"Lekla jsem se tě." pověděla jsem.
"Děje se něco?" zeptala se.
"Honem pojď se mnou." řekla jsem a chytila ji za ruku. Zatáhla jsem ji do knihovny a zavřela dveře.
"Prosím zjisti mi o čem si Chris povídal s těmi muži." pověděla jsem.
"Jistě." řekla a odešla.
Já začala přecházet po knihovně sem a tam. Za chviličku přišla s nějakým mužem a ten se uklonil.
"To je písař. Má za úkol všechno co se na jednání děje zapisovat." pověděla Rose.
"Ráda vás poznávám." pravila jsem.
"Je mi potěšením." řekl.
"Chtěla bych se zeptat o čem bylo jednání." pravila jsem.
"Jednalo se o vzpourách na severovýchodě. Belgičané žijící na našich hranicích nechtějí platit daně a tak vznikají vzpoury. Král tam poslal generála s vojáky, ale těm se povstání zatím nepodařilo potlačit. Pašové navrhují, abychom se vydali na tažení proti hlavnímu městu Belgie. Král to odsouhlasil a nařídil, aby se začalo s tajnými přípravami.
Také se řešil trh a co si poddaní myslí o novém králi. Jedni si myslí, že je lepší než jeho otec a jiní, že je mladý a bude dělat unáhlená rozhodnutí. Král snížil daně našim obchodníkům a zvedl je o dvojnásobek benátčanům.
Ještě se jednalo o tom kdo bude krále zastupovat, když bude ve válce. Budete ho zastupovat vy veličenstvo a ještě jeden paša, kterého král vybere." pověděl.
"Takže se jde do války?" zeptala jsem se a on přikývl.
"Není to unáhlené? Volila bych nejdříve diplomacii." pověděla jsem.
"Nepřísluší mi, abych soudil Královo rozhodnutí. Už král Edmond, děd našeho krále, se pokoušel s Belgií rozumně domluvit. Jenže Belgie se očividně nechce domlouvat." pravil.
"Budete mít další schůzku?" zeptala jsem se.
"Ano zítra odpoledne královno."
"Děkuji vám z informace. Už můžete jít." řekla jsem, on se uklonil a odešel.
"Nemůže se mu nic stát?" zeptala jsem se Rose.
"Máš o krále strach? Z toho jak o něm mluvíš bych řekla, že ti na něm nezáleží." pravila.
"Není mi jedno. Možná, že k němu něco cítím, ale to nejde. Nesmím se do něj zamilovat a navíc já jsem mu naprosto ukradená." pověděla jsem.
"Láska, to je přesně to, co oba potřebujete." pověděla a já na ni pohlédla. Chvilku jsem o tom přemýšlela, ale pak jsem zakroutila hlavou.
Začala jsem hledat nějakou knihu, nebo spíše dokumenty. Hledala jsem něco z čeho bych mohla najít lepší a rozumnější řešení, než válku.
"Je tu nějaké místo kde jsou uloženy všechny dokumenty o království? A ještě nějaké knihy, které obsahují něco o řešení královských sporů?" zeptala jsem se Rose.
"Jistě, ale nejsou zde v knihovně. Pojď za mnou." pověděla.
Šly jsme tedy do nějaké místnosti. Cestou jsme pocházely kolem Chrisovy pracovny. Měl otevřené dveře a o něčem zamyšleně mluvil s nějakým mužem.
Přešly jsme jeho pracovnu a šly dál. Rose se za chvilku zastavila a otevřela dveře. Vstoupila jsem dovnitř a rozhlédla se. Byla to prostorná místnost. Měla malou knihovničku s knihami a zamotanými spisy, stůl a za stolem stála židle. Všude byli svíce a ty ozařovaly celou místnost. Přešla jsem ke knihovně a vyndala z ní všechny spisy a odnesla je na stůl. Vyndala jsem pár knih a položila je na stůl. Otevřela jsem jednu knihu a hledala důležité informace, které jsem následně zapisovala na papír. Takhle to šlo celý den. Na oběd a večeři jsem nešla. Proseděla jsem tam celou noc až do oběda. Na oběd jsem také nešla, šla jsem se vykoupat a převléct.
Když jsem byla oblečená a učesaná, nasadila jsem si korunku. Měla jsem na sobě tmavě modré šaty a modrou korunku. Za chviličku přišla Rose a pověděla mi, že jednání už začalo. Rose vzala všechny papíry, které jsem popsala a šla za mnou. Přede dveřmi té poradní místnosti jsem se zastavila, abych se nadechla.
"Myslíš, že bych tam měla jít? Neměla bych se jim do toho plést." pověděla jsem tiše.
"Si královna Kate. Můžeš si dovolit do toho mluvit, je to i tvá země." odpověděla mi.
Zaklepala jsem a za chvilku se otevřely dveře. Vešla jsem dovnitř a Rose šla za mnou. Chris se na mě překvapeně podíval a ostatní se mi uklonili.
"Byla jsem informována o vašem včerejším jednání a musím nesouhlasit." pravila jsem. Vzala jsem si od Rose úhledně složené papíry a položila je na kraj stolu.
"Můžeš už jít Rose." řekla jsem, ona přikývla a odešla.
"Co máte na mysli výsosti?" zeptal se někdo.
"To tažení." pravila jsem a podívala se na Chrise, kterému jiskřilo v očích.
"Je to nesmysl. Vše se dá vyřešit a to i bez násilí." pokračovala jsem dál.
"Co navrhujete?" zeptal se znovu.
"Diplomacii." pravila jsem prostě.
"Bývalý král to chtěl řešit diplomaticky, ale pak se nepohodli s Králem Belgie a vypukla malá válka."
"V tom to je, chtěl, ale neudělal to. Kdyby se vše řešilo válkou, za chvilku by tu zbyly jen ženy. Ty jediné mají kapku rozumu, pokud nepočítáme ty rozmazlené princezničky, ty rozum nemají." odpověděla jsem.
"Ale královno..." odvětil, ale já ho přerušila.
"Je to pravda. Muži rozpoutají válku, kvůli každé blbosti." pověděla jsem.
"Kate, s Belgií jsem se snažil vyjednávat, ale na dobré slovo neslyší. Mají co chtěli. Do války se jde a hotovo." pověděl Chris.