Nový královský přírůstek

462 18 0
                                    

Královský kočár, ve kterém jsem právě seděla pomalu zastavoval a já už netrpělivě vyčkávala, kdy z něj budu moci vystoupit. Kočár nakonec úplně zastavil.
Vystoupila jsem a spěšně zamířila ke vchodu do zámku. Dva strážní běželi přede mnou a u vchodu ohlásili můj příchod. Snažila jsem se to ignorovat, je to zbytečné mě takhle celým jménem ohlašovat. Vlastně od korunovace je to takhle pořád, přijdu-li někam. Jakmile jsem vešla, stála tam Rose s Helen. Helen držela v náruči Emily a Rose zase malého chlapečka. Vůbec mě v tu chvíli nenapadlo, že to je její syn.
"Ten není Chloe Kate. Je to můj syn, Michael," pravila když si všimla mého překvapeného výrazu.
"Promiň, to mě nenapadlo. Mám plnou hlavu úplně jiných věcí," odpověděla jsem.
Vzala jsem si od Helen Emily a dala jí pusu na čelo.
"Chyběla mi moje holčička," pravila jsem potichu a to k nám zrovna přišel Chris.
"Můžu?" zeptal se Chris a natáhl ke mě ruce, aby si vzal Emily.
Opatrně jsem mu ji předala a u toho jsme se dívali navzájem do očí. Přišlo mi, že jsem viděla ty samé jiskřičky jako když jsme se poprvé potkali v otcově zahradě. Při té vzpomínce mě zahřálo u srdce. Od té doby se, ale stalo tolik věcí, že mě ten hezký pocit zase přešel. Přerušila jsem nás oční kontakt a podívala se na zrovna přibíhajícího Jamese.
"Omlouvám se vaše královská veličenstva, že jdu pozdě," řekl trošku zadýchaně James.
"Nic se neděje Jamesi," pravila jsem a trochu se na něj usmála.
"Máte krásného syna," pověděla jsem a pohladila Michaela po kraťoučkých vláskách.
Právě kolem nás procházeli strážní, kteří nesli truhly s našimi věcmi. Až úplně nakonec šel jeden strážný s otcovými houslemi. Nesl je tak neopatrně, až je málem upustil na zem, když malinko zakopl.
"Jak ty housle neseš? Chceš je snad poničit?" pravila jsem naštvaně a vydala se za ním. Spolu se mnou šla Diana, Emilie a další strážní. Housle jsem strážnému vzala a šla do svého samostatného pokoje, kde jsem je uložila.

Christian
Kate šla za strážným, který nesl housle jejího otce. Housle mu vzala a sama si je nešla pryč.
James s Rose se za ní udiveně dívali. Emily, kterou jsem stále držel v náruči jsem opatrně podal Helen.
"Jděte za Kate," řekl jsem, Helen se mírně uklonila a odešla.
"Kate se do sebe uzavřela. Pokoušel jsem se s ní mluvit, ale ona o to nestojí. Už nevím co bych měl dělat," pravil jsem a povzdechl si.
"Je to pro ni těžké. Ztratila otce a k tomu má ještě na starost otcovo království, tak..."
"Já tohle, ale už zažil. Vím jaké to je přijít o někoho na kom mi záleží," přerušil jsem Jamese.
"Budu si s ní muset promluvit. Ať se na mě klidně zlobí a třeba ať na mě i křičí, ale ať už mě neignoruje," pravil jsem.
"Je tu spoustu papírování, že?" zeptal jsem se po chvíli ticha.
"Vyřídil jsem co se dalo, ale pořád ještě dost zbývá. A taky máme problém, který bychom měli vyřešit co nejdříve," odpověděl mi James.
"O co jde?" zeptal jsem se.
"Pojď, radši ti to povím v pracovně," řekl James, a tak jsme zamířili k mojí pracovně.

Katherine
Sedím za stolem a probírám se požadavky poddaných, které jsem si přivezla z otcova, vlastně teď už z mého království.
Vcelku byly vzkazy dobré. Někteří se těší na moji vládu, mladá krev a nová perspektiva. Jiní mi přáli upřímnou soustrast.
"Emilie," řekla jsem a vzala si do ruky další papír.
"Ano veličenstvo?" zeptala se.
"Najdi Jamese, to je králova pravá ruka. A řekni mu ať za mnou hned přijde," pravila jsem a četla další vzkaz.
"Jistě výsosti," řekla a odešla.
"Helen otevři prosím okno," pověděla jsem po chvíli a vzala do ruky malou nádobu na inkoust. Helen otevřela okno a do pokoje zavanul příjemný vánek. Zhluboka jsem se nadechla a trochu se tím uvolnilo něco co mě tížilo na hrudi.
Namočila jsem do inkoustu brk a vzala si čistý papír, který ležel na hromádce na kraji stolu. Začala jsem na něj psát co bych měla nechat zařídit.
Někteří poddaní mi psali o zloději, který je trápí už dlouho. Tak jsem si na papír napsala, abych co nejdříve vybrala spolehlivé muže a poslala je věc prověřit a případného zloděje nechat předvést, aby se mohl zodpovídat ze svých činů.
Další prosby byly zaměřené na zemědělství. Na statcích mají málo peněz a nemohou platit tolik lidí, kteří by jim pomáhali. Nechám jim poslat nějaký obnos peněz, který bude rozpočítán tak, aby žádný z hospodářských a zemědělských celků nebyl ošizen, zkrátka budou peníze rozděleny rovným dílem.
Ozvalo se zaklepání.
"Dále," řekla jsem a dále se věnovala psaní nejnutnějších záležitostí k vyřízení.
"Přála sis se mnou mluvit Kate," řekl James a já na něj pohlédla.
"Ano, pojď blíž," pravila jsem a pokynula mu rukou ať jde blíž.
Zastavil se před stolem a díval se na hromadu papíru na mém stole, stejně tak na papíry v truhlách vedle stolu.
"Co se zde dělo po dobu naší nepřítomnosti?" zeptala jsem se, odložila brk a opřela se o měkké červené opěradlo židle.
"Bylo tu pár vyslanců okolních království s přáním upřímné soustrast za tvého otce. Pak jsem s nimi řešil nějaké drobnosti, až na jednoho z vyslanců. Ten přišel s nabídkou jisté dohody. Řekl jsem mu, že za vás nemůžu přijmout takové rozhodnutí že to je jen na vás. I když jsem toho názoru, že s tím nebudete souhlasit. Příští týden by měl ten vyslanec přijít znovu,"
"O co jde? A Chris to už ví?"
"Chrisovi jsem to řekl před chvílí."
"A o co se tedy jedná?"
"Král Damian z království s námi sousedící na východě má čtyřletého syna Gabriela, kterému by chtěl domluvit sňatek s princeznou Emily, tudíž s vaší dcerou."
"Prosím?! Já naprosto nesouhlasím." řekla jsem rozhořčeně a vstala ze židle.
"Já jsem si myslel, že s tím nebudeš souhlasit, ale hned jsem to nezamítl, protože jsem si říkal, že si nejsem jistý co si o tom myslíš."
"A co ti na to řekl Chris?"
"On to tak úplně nezamítl."
"Tak to ne," řekla jsem a zamířila do Chrisovy pracovny. Nemusela jsem chodit daleko, protože Chrisova pracovna je ve stejném patře akorát za rohem. James se okamžitě vydal za mnou.
Strážný mi ani nestihl otevřít dveře Chrisovy pracovny, protože jsem si je otevřela sama. Vlastně jsem je docela rozrazila a snažila se celou situaci rozdýchat.
Chris seděl zamyšleně za stolem.
"To myslíš vážně?!" zvýšila jsem hlas.
Chris polekaně škubl hlavou a podíval se na mě.
"Kate..." začal.
"Nebude žádný domluvený sňatek," uklidnila jsem trochu svůj hlas, ale ne zase tolik, aby bylo slyšet, že to opravdu myslím vážně.
"Kate, kdyby se naše království dostalo do nějakých potíží, touto dohodou bychom měli zajištěnou pomoc," snažil se mi Chris vysvětlit, ale to mě vůbec nezajímalo.
"Jde tady o budoucnost naší dcery a ta je mi přednější než nějaké království. Je mi jedno kdo bude její budoucí manžel, ale bude to ona, kdo si ho vybere. Ani já, ani ty a ani nějaký král Damian, nebo jak se jmenuje, jí nebude říkat koho si má vzít. Bude to jen na ní, je to její rozhodnutí. Neobětuji její štěstí pro blaho království. Pokud se dostaneme do potíží, tak si pomůžeme jinak, ale rozhodně ne domluveným sňatkem. Za žádnou cenu!" pravila jsem rozhodně.
"Až princ  vyroste, tak nemusí být tak strašný ženich. Když se s Emily pozná, tak by se jí klidně mohl třeba i líbit. Potom by si ho třeba vzala," namítl Chris.
"To je možné, ale bylo by to její rozhodnutí a ne předem dohodnutý sňatek a bez jejího vědomí," pravila jsem už docela klidně, přestože se ve mně vařila krev.
"Dobře Kate, jak chceš," odpověděl Chris a povzdechl si.
Bylo na něm vidět, že se se mnou nechce hádat. Ani já to nechtěla. Za poslední dny jsme se hádali dost. Vlastně poslední dny už jsme spolu nemluvili skoro vůbec. Nechápu jak jsme se dostali až sem. Rozhodně jsem na to nebyla nijak pyšná, mrzelo mě to víc než si Chris dokáže představit.
Stála jsem tam zahloubaná do svých myšlenek a dívala se na něj. Vycítil můj pohled a zahleděl se mi do očí. V tu chvíli jsem, ale byla tak zmatená, že jsem nedokázala odhadnout na co Chris právě myslí.
"Když jste tu oba, tak..." vešel do místnosti James, ale přestal mluvit, když nás viděl. Chris se na mě stále díval, ale já uhla pohledem.
"Teď ne Jamesi, musím dočíst požadavky otcových..." odmlčela jsem se.
"Teď už našich poddaných," pravila jsem po chvilce přemýšlení.
"Já jen, že ten vyslanec přijde příští týden. Jednání proběhne v jednacím sále a účast vás obou je jaksi nutná, takže bych byl moc rád, kdyby jste přišli společně," řekl v rychlosti James.
Vycítila jsem Chrisův pohled, ale do očí se mu nepodívala.
"Jistěže," pravila jsem, otočila se na podpatku a zamířila zpět do svého pokoje.
Mé nohy mě, ale vedly do zahrad. V tomhle ročním období jsou moc krásné, plné rozkvetlých květin a stromů.
Právě jsem sešla schody do druhého patra. V tomhle patře je pokoj dívek, které čekají na to až si je král zavolá, tak jako Chloe.
Z tohoto pokoje právě vyšly dívky spolu s dvěma staršími ženami, které je mají na starost a udržují mezi nimi pořádek.
"Pozor! Její královská výsost, královna Katherine Samantha Marsei-de-Montie z Arden," zahlásil strážný a dívky se urychleně seřadily u zdí do dvou řad naproti sobě, tak abych mohla projít mezi nimi. Byla mezi nimi i Chloe s velkým bříškem. Bylo na ní vidět, jak se začala usmívat a hladit si břicho, když mě viděla.
Zastavila jsem se na začátku řady u Gabriely, to je jedna za  starších žen, která udržuje mezi dívkami pořádek.
"Kam pak jdete?" zeptala jsem se s lehkým úsměvem.
"Na výuku výsosti, musíme je pořád vzdělávat," odpověděla Gabriela s úsměvem.
"Jakou výuku budete mít?" zeptala jsem se znovu.
"Budeme pokračovat v učení se hrát na hudební nástroje výsosti," pravila některá z dívek a já se na ni podívala. Byla to menší hnědovláska.
"Pojďte někdy s námi výsosti," řekla zase nějaká jiná dívka.
"Ano výsosti," ozvalo se najednou od většiny dívek.
"Tak dobře, někdy přijdu a společně si něco zahrajeme," pravila jsem s úsměvem a rozhlédla se po všech dívkách. Všimla jsem si, jak se Chloe zamračila. V duchu jsem se usmála. Dívky mě mají rády a to se Chloe nelíbí.
"Jak jste dnes krásná výsosti," řekla znovu menší hnědovláska a podívala se na Chloe, která se znovu zamračila. Nejspíš ji nemá ráda.
"To je pravda výsosti, král vám jistě neodolá," řekla potichu Gabriela, přestože to bylo slyšet asi více než by chtěla, protože asi  polovina dívek se tiše zasmála. Usmála jsem se na ně, potom jsem jeden velký úsměv věnovala mračící se Chloe a šla jsem do zahrad. Sedla jsem si tam do altánu a dívala se na okrasný bazének.
Neseděla jsem tam dlouho, protože přišla Rose, že je nachystaný oběd v jídelním sále. Šla jsem tedy do jídelního sálu a tam se posadila na své obvyklé místo. Za malou chviličku přišel James s Chrisem. Posadili se ke stolu a v tichosti jsme se všichni pustili do jídla.
Po obědě jsem si šla dočíst požadavky mého lidu.
Takhle pomalu utekl čas až do večera. Rose pro mě zase přišla, když byla připravená večeře ale na tu jsem nešla. Neměla jsem moc hlad. Místo večeře jsem se šla vykoupat a poté jsem se převlékla do krátké bílé noční košile a nasadila jsem si lehký světle růžový hedvábný župan, který byl dlouhý tak ke kolenům.
Ještě jsem se probírala papíry, ale když už hodiny ukazovaly deset hodin, rozhodla jsem se jít spát. Sundala jsem si župan a dala ho na druhou stranu postele, která byla prázdná.
Ještě jsem zkontrolovala Emily, která ležela v malé dřevěné postýlce. Dala jsem jí malou pusinku na čelo. Chviličku jsem se dívala jak pěkně spí a pak jsem si zalezla do postele.
Byla jsem docela unavená, a tak jsem usnula poměrně rychle.
                          ***
Probudil mě křik. Bylo asi něco málo po půlnoci. Vylezla jsem z postele a oblékla si župan. Šla jsem ke dveřím a otevřela dveře na chodbu.
Byli tam čtyři strážní a také Diana, která měla v noci kontrolovat Emily.
"Co se to děje?" zeptala jsem se Diany.
"Nevím výsosti," odpověděla.
"Jdi to zjistit a přijď. Jeden strážný půjde s tebou," řekla jsem, ona přikývla a šla se podívat co se děje spolu s jedním strážným.
Za chvilku přišla Diana i s Rose.
"Kdo to křičel?" zeptala jsem se hned, když za sebou zavřely dveře mého pokoje.
"To Chloe Kate, už rodí," řekla Rose.
"Jděte zjistit jestli už porodila a co," pravila jsem netrpělivě.
Obě hned šly a já tam zůstala sama se spící Emily v postýlce.
Začala jsem nervózně chodit sem a tam. Nevím jak dlouho to trvalo, přišlo mi, že je najednou takové tíživé ticho přičemž jsem slyšela jen tikat hodiny a sem tam vzdálené kroky jak někdo pobíhal po chodbách.
Hodiny ukazovaly už půl druhé, což bylo asi hodinu potom co jsem slyšela ten křik. Tahle hodina mi připadala tak neskutečně dlouhá.
Ucítila jsem chladný závan větru otevřeným oknem dovnitř místnosti, který zhasl svíčku zapálenou na stole. V tu chvíli se otevřely prudce dveře až zaplápolal plamen ve svícnu u dveří. Vešla Rose a zavřela za sebou dveře.
"Už porodila..."

Královská povinnost - STARÁ VERZEWhere stories live. Discover now