Královská povinnost - STARÁ VERZE

Nejdelší noc - část II.

Vyšli jsme tiše jedno patro a rozhlédli se za roh. Nikde nikdo, jen na zemi leželo několik mrtvých. Chtěli jsme vyjít ještě jedno patro, avšak zaslechli jsme kroky, které šli ze schodů. A tak jsme se schovali za roh, doufajíc, že si nás nevšimnou. Naštěstí to byli jen dva muži, kterých jsme se potichu zbavili. A šli jsme tedy do dalšího patra. To ovšem bylo problematičtější. Tam bylo u jednoho z pokojů asi deset mužů. Nicolas ukázal prstem na druhou stranu chodby, která vedla ještě za další roh.
Ukázala jsem rukou ať mě následují, a tak jsme znovu potichu sešli schody. Prošli jsme celou chodbu ke druhému schodišti. Naštěstí jsme cestou nikoho nepotkali. Vyšli jsme tedy tyhle schody a zamířili k jednomu z pokojů.
,,Myslíš, že tam jsou jen Elliot a Claris?" zeptala jsem se tiše Nicolase.
,,Je tam jen Elliot. Claris odvedli jinam, ale kam, to už nevím. Vím jen, že přede dveřmi stojí dva strážní a slyšel jsem, jak si povídali o tom, že ho občas zkontrolují," zašeptal Nicolas.
,,Teď jen musíme doufat, že tam nebudou," pravila jsem a tiše dveře před námi otevřela. Škvírou jsem uviděla Elliota, jak seděl na pohovce a rukama objímá své skrčené nohy. Otevřela jsem dveře úplně a on ke mně zvedl hlavu. Okamžitě se mu rozzářily oči a chtěl na mě zavolat. Rychle jsem si přiložila prst ke rtům na znamení, aby byl potichu. Elliot to pochopil a slezl z pohovky. Vydala jsem se k němu a zastavila u něj.
,,Musíš jít teď se mnou. Ti muži venku jsou velice zlí, takže se před nimi musíme schovat, rozumíš?" zašeptala jsem milým hlasem a on přikývl.
,,Musíme být, ale hrozně potichu, ano?" pravila jsem a on znovu přikývl.
Potom jsem ho chytila za ruku a vedla ho pryč. Tiše jsem opět zavřela dveře a namířili jsme si to ke schodům. Došli jsme až do chodby, která vedla ke vchodu. K našemu prospěchu jsme to měli do sklepení už jen kousek. Jenomže do sklepení právě vcházelo několik mužů a nám nezbývalo nic jiného než se schovat do nedalekého pokoje. Nicolas chtěl za námi dveře potichu zavřít.
,,Nezavírej je," řekla jsem tiše a on se na mě překvapeně podíval. Dveře nakonec nechal otevřené.
,,Když projdou kolem, budou si myslet, že je ten pokoj prázdný," zašeptala jsem mu na vysvětlenou. Chtěl mi něco odpovědět, ale přiložila jsem si prst k ústům a ukázala na chodbu. Potom jsem za ruku opět chytila Elliota a schovala se za skříň. Nicolas a jeho strážný si zase stoupli za vysokou a úzkou knihovničku. O chvilinku později bylo slyšet otevírání dveří vedlejšího pokoje. O další chvíli později chtěl vejít někdo do pokoje, kde jsme se nacházeli.
,,Tam nemusíš chodit. Dveře jsou otevřené, tudíž odtud někdo utekl a zapomněl dveře zavřít. Tam nikdo není," ozvalo se z chodby a druhý muž se zastavil ve své cestě do pokoje.
,,Ve sklepení nikdo není. Tady také ne, tak kde všichni jsou?" zeptal se ten druhý muž.
,,To nevím, ale musíme je najít. Musíme se totiž zbavit královny, aby nezabránila v nástupu na trůn tomu malému chlapci," odvětil mu ten první.
,,K čemu ale tohle všechno? Král Ludvík se ho stejně zbaví a bude mít jejich království pro sebe," pravil zase ten druhý, a pak se jejich kroky vzdalovaly. Popadla mě taková zlost. Tohle král Ludvík opravdu přehnal. Ovládla jsem ale svůj vztek a vylezla z našeho úkrytu.
,,Měla si pravdu," zašeptal Nicolas, když jsme k nim došli. Zvedla jsem Elliota a předala ho strážnému. Potom jsem opatrně vykoukla na chodbu. Chodba byla opět prázdná, avšak nevěděla jsem zdali už ti muži vyšli ze sklepení. Za chvíli se, ale ozvalo několik kroků. Rychle jsem opět zalezla do pokoje a zády se přitiskla ke druhé a zavřené půlce dveří. Rukou jsem ukázala Nicolasovi a strážnému ať jdou více ke zdi a oni tak okamžitě učinili. Levou rukou jsem si chytila lem šatů a upravila je tak, aby mi nějaký kousíček nekoukal v otevřených dveřích a poslouchala, co se děje na chodbě.
,,Kde k čertu všichni jsou?" ozval se naštvaný hlas jednoho z mužů.
,,Zkusíme východní křídlo. Jistě budou tam. Určitě chtěli být co nejdál od vchodu," pravil jiný muž a vydali se kolem našeho pokoje do východního křídla.
Čím více se blížili k nám, tím více mi bušilo srdce a dech se mi zrychloval. Jakmile byly kroky skoro u mě zadržela jsem dech a s prstem před ústy se dívala na Elliota, aby pochopil, že teď musí být opravdu potichu.
Srdce mi málem vyskočilo z hrudi, když prošli kolem nás. Uslyšela jsem je, jak dupali na schodech až nakonec jsem neslyšela nic. Teprve pak jsem si mohla konečně oddychnout.
,,Počkejte až zjistí, že jim Elliot zmizel," pravil tiše strážný.
,,To pak bude o život André, pokud ovšem nebudeme v tajné chodbě," odvětil mu tiše Nicolas.
Vykoukla jsem tedy opatrně na chodbu. Nikde nikdo. Potom jsem se ale podívala na Nicolase a Andrého.
,,Ať už se stane cokoli, tak Elliot se musí dostat do tajné chodby k ostatním. I kdybychom se rozdělili, tak ten, kdo bude mít u sebe Elliota, musí ho dostat do tajné chodby co nejrychleji," zašeptala jsem a oba přikývli.
Pak jsme vyšli na chodbu a zamířili do sklepení. Jenže když jsem se podívala za roh, uviděla jsem tři muže stojící kousek od vchodu. Do sklepení se jde rovně a to by si nás jistě všimli.
,,Co teď?" zeptal se André, který držel v jedné ruce Elliota a ve druhé svůj meč.
,,Elliot se musí dostat do sklepení," řekla jsem.
,,Když se na ně vrhneme, tak je porazíme," zašeptal Nicolas.
,,To ano, ale jistě by si hned přivolali další," odvětila jsem.
,,Tak co uděláme?" optal se Nicolas.
,,Odlákáme je," pravila jsem a otevřela okno, které bylo kousek od nás. Vylezla jsem na něj a snažila se, abych i tiše seskočila. Nebyla to totiž žádná výška. Rozhlédla jsem se kolem a nikdo tam nebyl. Alespoň jsem nikoho neviděla. Viděla jsem jen vysoko na obloze zářící měsíc, byl úplněk.
,,Zůstaňte tady, odlákam je," řekla jsem a vydala se podél zdi ke vchodu.
,,Ne Kate," odvětil Nicolas, ale já ho ignorovala.
Naštěstí tu byla tráva, takže mě nikdo neslyšel. Viděla jsem před sebou pouze světlo, které vycházelo z otevřeného vchodu. U vchodu byl jeden muž, který stál zády ke mně. Tiše jsem tedy meč opřela o zeď a připlížila se k němu. Vytáhla jsem si dýku za opaskem a připravila se.
Nejsem na sebe za tohle hrdá, ani za jiný život, který jsem už vzala během této noci. Ale v zájmu své rodiny a království jsme jako panovníci nuceni dělat jisté oběti. Tohle byla ta má, vyrovnat se později se svým svědomím.
Rychle jsem muže levou rukou chytila za ústa, aby nekřičel a druhou rukou, ve které jsem měla dýku, mu podřízla hrdlo. Jeho tělo znehybnělo a stalo se pro mě těžkým. Tak jsem ho rychle položila na zem. Dýku jsem si dala do levé ruky a o kousek zpět se vrátila pro meč, který jsem si opět vzala. Překročila jsem tělo onoho muže a stoupla si na jeho místo. Absolutně jsem neměla tušení, jak je mám odlákat.
Naproti vchodu byly schody a v mezipatře byly po obou stranách postavené vysoké svícny.
Zhluboka jsem se nadechla, a pak vběhla dovnitř.
,,Zrádci!" zakřičela jsem, když jsem vybíhala schody.
Mužům, kteří tam stáli, nějakou dobu trvalo než si uvědomili, co se děje a vyběhli za mnou, až když už jsem byla v mezipatře. Tam jsem záměrně a co nejrychleji převrhla oba svícny, které dvěma mužům podrazili nohy, čímž spadli a ze schodů jim spadl meč. Třetí se po mně ohnal svým mečem a když to chtěl udělat podruhé, srazila jsem ho ze schodů. Potom už ale nevstal.
Než se ke mně dostali ostatní, vyběhla jsem druhé schody a bez rozhlížení se rozběhla chodbou do východního křídla. Na rohu jsem se zastavila a mrštila dýkou po jednom z mužů, který ke mně byl blíže.
K mému štěstí a jeho neštěstí, se mu zabodl do hrudi. Druhý se proti mně rozběhl ještě rychleji, avšak nabodl se na můj připravený meč, jelikož jsem ani o krok neustoupila, jak zřejmě čekal.
Už jsem si myslela, že jsem to dokázala, avšak na svém krku jsem ucítila chladnou čepel dýky.
,,Raději to položte," řekl a mně opravdu nezbývalo nic jiného než udělat to, co říkal. Upustila jsem meč a svěsila ruce podél těla.
Muž mě pustil a dva muži mě chytili za paže. Třetí přede mne předstoupil.
,,Hledali jsme vás, výsosti. Kdepak jste se schovávala?" zeptal se odporným hlasem a já se na něj jen naštvaně podívala.
,,Jdeme za velitelem," řekl a pak mě vedli do horního patra.
Odvedli mě do jednacího sálu.
V Chrisově trůně seděl jeden muž. Když jsem to viděla, dostala jsem ještě větší vztek než před tím.
Jeho muži mě přivedli kousek před něj a donutili mě si kleknout na zem, což mi bylo velice nepříjemné. Chtěla jsem se zvednout, ale oni mi to nedovolili.
,,Vítám vás královno!" řekl s úsměvem.
,,Vy nemáte žádné právo mě vítat. Tohle není ani vaše země, ani váš zámek a ani váš trůn. Jste pouhý zrádce," pravila jsem se znechuceným výrazem ve tváři, načež se on jen pousmál, z čehož mi bylo na zvracení.
,,Kdepak jste se nám schovala?" zeptal se a já mlčela.
,,Kde jsou vaše děti? Chtěli bychom se o ně postarat," řekl.
,,Radši bych zemřela, než abych vám to řekla," odvětila jsem.
,,Proč tak bojujete? Proč se tak vzpíráte? Král je už stejně mrtvý. Náš sluha ho zabil."
,,Dokud na vlastní oči neuvidím, že je mrtvý, tak tomu neuvěřím. Christian přijede a vy všichni tady přijdete o hlavu."
,,Princ Elliot bude za úsvitu dosazen na trůn."
,,Jste si tím tak jistý?" zeptala jsem se s úšklebkem.
,,Přiveďte prince," řekl a jeden muž odešel.
,,Christian se vrátí a vy za své činy zaplatíte," zopakovala jsem a on se usmál.
,,A i kdyby se přeci jen vrátil, o čemž silně pochybuji, tak vy už to neuvidíte," odvětil s úsměvem.
O chvíli později přiběhl muž, který šel pro Elliota.
,,On tam není!" pravil zděšeně a já se usmála.
,,Kde je princ Elliot?!" zakřičel na mě, avšak já bez mrknutí oka s úsměvem zakroutila hlavou.
,,Uškrťte ji silným provazem a okamžitě mi najděte prince!" okřikl dva muže, kteří mě drželi. Ti mě zvedli a odvedli pryč. Pohlédla jsem na jejich velitele a s hlavou vztyčenou mu věnovala vítězný úsměv, což ho akorát více naštvalo.
Půjdu na smrt s hlavou vztyčenou, neudělám jim tu radost.
Odvedli mě ke vchodu do zámku a tam se mnou šli do prvního pokoje vedle schodů. Donutili mě si opět kleknout na zem a zavázali mi ruce za zády.
Jeden z nich vytáhl silný provaz, který měl za opaskem a omotal mi ho kolem krku. Zavřela jsem oči a viděla Christiana, jak drží naše děti v náruči. Usmála jsem se a ukáplo mi pár slz.
Potom zatáhl za oba konce provazu a začal mě škrtit. Nemohla jsem popadnout dech a po chvíli jsem se propadla do tmy...