Královská povinnost - STARÁ VERZE

"Další kus tvé minulosti"

Katherine
Probudil mě něčí hlas. Otevřela jsem oči a zaostřila na osobu stojící vedle postele. Byl to James. Posadila jsem se a začala si vybavovat vzpomínky. Nevěděla jsem zda to byl jenom sen či skutečnost.
"To bylo skutečné nebo se to jen odehrálo v mé hlavě?" zeptala jsem se tiše a dívala se na Jamese. Myslím si, že pochopil co mu vlastně říkám.
"Je to skutečné, ale nemysli na to. Je to pryč. Teď bych tě, ale chtěl poprosit o jednu věc. Mohla by si jít prosím tě za Chrisem? Myslím si, že by si chtěl popovídat, ale nemyslím si, že já bych byl zrovna ten koho teď potřebuje." řekl James a já vstala z postele. Nazula jsem si boty a pohlédla na něj.
"A kde je?" zeptala jsem se a James šel ke dveřím.
"Myslím, že vím kde je." řekl a vyšel z pokoje. Šla sem potichu za ním a přemýšlela, kam bysme tak mohli jít. James vyšel ze zámku a procházel zahradami až zašel za zámek. Na jednom místě u zdi bylo spoustu mohutných stromů. Tím myslím jako, že měly dlouhé větve až na zem, na kterých se zelanalo listí. Prošel mezi nimi a já šla za ním. Překvapeně jsem hleděla na vrata, která byla ve zdi. Chytl za kliku a chtěl vrata otevřít.
"Ty vrata jsou tu kdyby náhodou se stalo něco vážného a my odtud museli uprchnout." řekl na vysvětlenou.
"Co to má, ale společného s Chrisem? Jestli tedy utekl, jak ho tedy mám najít? Vždyť nevím kam to vede." pravila jsem a nechápavě na něj hleděla. Pustil kliku a ustoupil stranou.
"Až otevřeš ty vrata, pochopíš." pravil a stratil se mezi stromy. Chytila jsem za kliku a pomalu vrata otevřela. Udělala jsem krok dopředu a dveře za sebou potichu zavřela. Otočila jsem se zády ke vratům a uviděla nádherný západ slunce. Byla jsem na mýtině se zelenkavou trávou a barevnými květinami. Až teď jsem si všimla osoby sedící na zemi před velikým kamenem. Přistoupila jsem blíže a rozeznala barvu vlasů sedící osoby. Černé vlasy mi jasně napověděly, kdo je ta osoba sedící před kamenem. Vykročila jsem ke Chrisovi a šla dokud jsem se nezarazila v pohybu. Nebyl to jen tak ledajaký kámen. Byl to náhrobní kámen s vyrytými písmeny. Udělala jsem asi pět kroků, abych nápis přečetla.
"Zde leží Princ Daniel z Arden, který byl ochoten za svého druhého bratra a otce položit život. Zemřel ve věku 23 let.
Zde leží Král Nathaniel III z Arden, který nadevše miloval svoji rodinu. Byla pro něj cennější než všechny poklady světa. Zemřel ve věku 62 let."
Začaly mě v očích štípat slzy. Podívala jsem se na Chrise, který seděl kousek přede mnou.
"Chrisi." zašeptala jsem a posadila se vedle něj. Podíval se na mě a já uviděla, že se mu v očích lesknou slzy.
"Katie." řekl tiše a lehce se usmál, i když si myslím, že to byl úsměv plný bolesti.
"To je..." začala jsem a nevěděla jak mám pokračovat.
"Určitě sis přečetla to, co je na náhrobku napsané." pravil a já přikývla.
"Tak teď už víš, že jsem měl dva bratry." pravil.
"Další kus tvé minulosti." zašeptala jsem.
"Černý kus minulosti, který si o mě nevěděla." pověděl s bolestí v hlase.
"Nemáš ještě sestru?" zeptala jsem se, abych odlehčila situaci. On se trochu uchechtl, ale pak posmutněl.
"Ne, nemám. Nemám už nikoho." pravil.
"Kromě tebe." dodal a já se trochu usmála.
"Víš Katie, hrozně moc mi ho připomínáš." zašeptal a ukápla mu jedna slza. Zahleděl se na náhrobní kámen a já to nevydržela. Musela jsem ho prostě obejmout. Je mi jedno, že mě nenávidí za to, co se stalo, ale teď jsem cítila, že mě potřebuje. Pustila jsem ho a přisedla si blíž k němu.
"Povídej mi o něm." řekla jsem a on se na mě podíval.
"O Danielovi. Měl si ho moc rád viď?" pravila jsem.
"Jo měl. Byl jako ty, jen v mužské podobě. Černé vlasy, zelené oči, laskavé srdce, upřímný za každé situace a vždy to, co nepovažoval za správné řekl nahlas, tak jako ty." pravil a koutky úst se mu zvedly do mírného úsměvu.
"Ne byl, ale je Chrisi. Tady." řekla jsem a položila mu ruku na srdce. Chytil mi ji a stiskl ji.
"I přes to, že po matce zdědil zelené oči, stejně ho nenáviděla jako mě. Oba jsme totiž byli podobní otci a ne jí. To jedině Sebastian. Otcovi oči, ale matčiny blonďaté vlasy a její povaha. S Danielem jsme byli smíření s tím, že matka má radši jeho a ne nás. Nijak nám to nevadilo, protože jsme měli blíže k otci. Všude jsme byli s ním." řekl.
"Daniel byl starší než ty? Kolik ti je vlastně let?" zeptala jsem se a trošku se za sebe styděla. Jsem jeho manželka už dva roky a nevím kolik let mu vlastně je.
"Daniel byl nejstarší z nás." řekl.
"Je mi 23. Je to už pět let, co Daniel zemřel. Tehdy mi bylo 17 a Sebastianovi 19 skoro 20." dodal. Hrozně mě zajímalo, co se s Danielem stalo, jak zemřel. Přesto jsem se nezeptala. Má láska ke Chrisovi mi to nedovolila, protože jsem mu nechtěla připomínat bolest, kterou zažil.
"Přemýšlíš nad tím jak zemřel, že?" zeptal se Chris a tím mě naprosto vykolejil. Jen jsem na něj pohlédla a nic neříkala.
"Sebastian..." začal, ale já ho přerušila.
"Chrisi nemusíš mi to říkat jestli nechceš a já ti nechci připomínat bolest." pravila jsem.
"Říkal jsem, že je to černý kus mé minulosti. Nechtěl jsem, aby ses to dozvěděla, protože jsem nechtěl, aby si ode mě utekla až se dozvíš jakou strašnou rodinu mám. Když už to, ale víš, povím ti to." řekl a já pozorně poslouchala jeho každé slovo.
"Chrisi, každý má nějakou rodinu." pravila jsem.
"Ano, ale já se za půlku své rodiny stydím." řekl a já si povzdechla. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a on mě rukou obejmul.
"Jak jsem ti minule povídal o té dohodě, že Eleanor si má vzít Sebastiana, ty zase mě. Daniel se do té dohody nepočítal, protože měl domluvenou jinou dívku. Měl štěstí, protože se do ní zamiloval ještě před tím než zjistil, že si ji má vzít. Jmenovala se Claris. V tu dobu Sebastian potkal Melanie. No a Melanie se o jedné věci hádala s Claris. Sebastian šel pak za Danielem, protože Melanie si vymyslela, že jí obtěžoval. Kvůli tomu se Claris pohádala s Melanie. Sebastian se s Danielem začal hádat. Potom se začali i prát. Sebastian prohrával, ale vytáhl nůž a než jsem stihl cokoliv udělat, zabodl ho do Daniela. Potom se zvedl a utekl. Nedalo se už nic dělat, Daniel mi..." pravil a po tváři mu tekly slzy.
"Umřel mi v náruči. Otec tam přiběhl, ale to už bylo pozdě. Daniel mi ještě řekl, že mě a otce má hrozně moc rád. Potom Sebastian i s Melanie odjel na vlastní hrad. Utekl od otcova hněvu. Matku to vůbec netrápilo, za to, otec za dva roky poté zemřel. Matka ho dorazila tím, že ho podvedla a on zemřel zármutkem. Nechal jsem je pohřbít sem, protože matce to bylo jedno a já je chtěl mít u sebe. Claris byla zničená, nabídl jsem jí ať tam zůstane se mnou než se z toho trochu vzpamatuje. Řekla, že ne že by jí ho všechno připomínalo, tak odjela a od té doby jsem ji už vícekrát neviděl." dopověděl a já mu rukou setřela slzy, přestože jsem sama plakala.
Mlčky jsme tam seděli a dívali se na západ slunce. Nebylo to trapné ticho, ale prostě jsme si v tichosti rozuměli beze slov...