Pokus o vraždu

486 19 0
                                    

"Nenechá nás být dokud jeden z nás nezemře." pravila jsem docela klidně, ale přitom jsem se bála o Chrise a Emily. Nedovolím, aby se jim něco stalo. Neohrozím jejich životy jen kvůli sobě, protože to kvůli mě nechal Chris Sebastiana zabít. Tudíž je to má vina, že už Sebastian není mezi živými.
"Nedovolím, aby se tobě a nebo naší dceři něco stalo." Chrisův hlas mě vytrhl z mého přemýšlení a já se na něj ustaraně podívala. Došli jsme do zámku a zastavili u mračícího se Jamese a mračící se Rose.
Pak jsem si uvědomila, že Emily hlídá jenom Helen. Nevím kam šla Chrisova matka a ani čeho všeho je schopná. Chytila jsem si šaty a rozběhla se k pokoji Emily.
"Kate!" křikl za mnou Chris, já ale poslouchala klapot svých bot a tlukot svého srdce. Vyběhla jsem po schodech a pak po dalších schodech až do druhého patra. Běžela jsem chodbou a zahla za roh do západního křídla zámku. Rozrazila jsem čtvrté dveře a rozhlédla se po místnosti. Helen seděla na posteli a v náručí držela Emily. Když uslyšela mé neomalené otevření dveří tak sebou polekaně škubla a podívala se mým směrem. Postavila se a uklonila se. Rychlým krokem jsem k ní vyrazila a opatrně si od ní převzala Emily. Sedla jsme si s ní na postel a políbila ji na čelo. Tak moc se mi ulevilo, že se jí nic nestalo.
"Zlatíčko moje." zašeptala jsem si pro sebe a znovu jí políbila na čelo. Do místnosti vešel Chris, Helen se mu uklonila a pak tiše odešla pryč. Podívala jsem se na Chrise a ten si s povzdechem přisedl ke mě na postel.
"Takhle to nemůže jít do nekonečna. Musím to zarazit a hned." řekl Chris a já ho chytila za ruku, kterou měl položenou na koleni.
"Neudělej nějakou hloupost Chrisi, moc tě o to prosím." pravila jsem prosebně.
"Neměj strach Kate, najdu ji a zeptám se jí jestli by odtud odešla." řekl a já se na něj podívala se zvednutým obočím.
"Nic lepšího tě nenapadlo?" zeptala jsem se a podívala se na něj.
"Říkala si mi, abych neudělal nějakou hloupost." řekl trochu naštvaným tónem.
"Promiň Chrisi, ale já už nevím co mám dělat. Já už vážně nevím, chci mít klid. Chci s tebou v klidu vychovávat naši dceru. Bez neustálého strachu o tebe nebo o ni." řekla jsem a zamrkala abych zahnala slzy. Chris ke mě natáhl ruku a přitáhl si mě k sobě. Položila jsem si hlavu na jeho klíční kost a on mě rukou objal. Druhou rukou pohladil Emily po krátkých vláskách a pak ji chytil za ručičku. Hrál si s jejími maličkými prstíky a já se tomu musela usmát.
***
Dnešní odpoledne uteklo vcelku rychle. Od Emily jsem se nehla na krok. Chris nás nechtěl nechat samotné, ale musel odejít, protože státní záležitosti. Přede dveřmi stojí deset strážných z toho dva v pokoji s námi. Ozvalo se zaklepání a já se podívala ke dveřím.
"Dále." pravila jsem a dveře se otevřely. Vešel jeden strážný, uklonil se a pohlédl na mě.
"Vážený strážce paláce vás žádá o přijetí královno." řekl a já pohlédla na Rose.
"Co by mohl chtít?" zeptala jsem se jí a ona pokrčila rameny.
"Ať vejde." řekla jsem strážnému a opatrně předala Emily do náruče Rose. Za chvilku do pokoje vešel strážce a uklonil se mi.
"O čem jste chtěl mluvit strážce paláce?" zeptala jsem se ho a udělala pár kroků k němu.
"Děkuji vám, že jste mě přijmula výsosti. Ale teď vám povím proč jsem přišel. Viděl jsem zde matku našeho ctěného krále a chtěl bych vás varovat." řekl.
"Vyhrožujete mi?" zeptala jsem se ho a on se na mě překvapeně podíval.
"To bych si nikdy nedovolil výsosti. Nemyslete to nijak zle, je to varování v dobrém smyslu. S matkou našeho krále jsem měl tu čest a proto bych vám chtěl jenom říci, že králova matka nezná hranice." pravil.
"Z čeho soudíte, že s ní nemám dobrý vztah?" zeptala jsem se ho.
"Výsosti, králova matka nemá dobrý vztah s nikým a už vůbec ne s někým kdo by ji mohl zničit nebo zastínit. To vy můžete a proto si na ni dávejte pozor. Udělá cokoli jen, aby neztratila svoji moc a neštítí se ničeho. Udělá cokoli, aby vás dostala na dno." řekl a podíval se za mě. Otočila jsem se, abych zjistila na co se dívá a pak mi došlo, že se dívá na Emily. Otočila jsem se zpátky k němu a nadechla se.
"Děkuji vám, že jste mě přišel upozornit, teď můžete jít." řekla jsem.
"Výsosti." pravil, uklonil se a odešel. Místo něj přišel strážný, který mi ohlásil příchod strážce paláce.
"Královno, král vás volá k večeři." řekl a já přikývla.
"Pojď Rose, jdeme." pravila jsem a šla s Rose a Emily na večeři. Samozřejmě, že strážní šli s námi. Večeře proběhla v naprosté tichosti. Chrisova matka mě sem tam propalovala pohledem, ale to já ji také. Po večeři jsme byli s Chrisem a Emily u nás v pokoji. Když nastal čas spánku, tak jsme už spící Emily šli uložit do postýlky, i přes mé protesty, do jejího pokoje. Měla jsem o ni hrozný strach, ale i tak jsem se u nás v pokoji převlékla do noční košile a přes tu si oblékla svůj župan. Chris se převlékl do pyžama a pak jsme si vlezli do postele. Netrvalo to dlouho a přemohla mě únava.
Probudil mě dětský pláč. Byla nejspíše půlnoc. Posadila jsem se a nazula si bačkory. Vylezla jsem z postele a podívala se na Chrise. Díval se na mě, zřejmě ho to také probudilo.
"Jdu s tebou." řekl rozespale a já šla ke dveřím. Otevřela jsem je, ale nikde nikdo. Ani jeden strážný tu nebyl. Rozhlédla jsem se po chodbě a šla do pokoje Emily. Když jsem byla v půli cesty pláč ustal a nahradilo jej ticho. Bylo mi to divné tak jsem zrychlila svůj krok. Chris byl uprostřed chodby a šel za mnou. Já otevřela dveře a vešla do pokoje. Udělala jsem asi dva kroky než jsem se vyděšeně zastavila. Zakřičela jsem a do očí se mi hrnuly slzy. Na zemi v kaluži krve ležela Emily a v maličké hrudi měla dýku. Mé srdce jakoby trhali na dvě půlky a zahalili ho nekonečným smutkem a bolestí. Osoba stojící u ní měla ruce od krve a úsměv na tváři.
"Kate, co se...?" ozval se za mnou Chris, který následně pochopil co se stalo. Rozběhla jsem se k Emily, ale zastavily mě Chrisovy ruce, které se mi omotaly kolem pasu.
"Pusť mě!" zakřičela jsem hystericky a snažila se dostat z jeho sevření. Plakala jsem a křičela, chtěla jsem zemřít a nevidět nebohé tělíčko mého dítěte. Snažila jsem se popadnout dech a vymanit se z Chrisova sevření. Ještě pár chvil jsem se s pláčem vzpouzela než jsem se propadla do tmy...

Královská povinnost - STARÁ VERZEKde žijí příběhy. Začni objevovat