Královská povinnost - STARÁ VERZE

Vyjížďka

Katherine
S Christianem jsme se rozhodli, že si vyjedeme na vyjížďku.
Dlouho jsme nikde nebyli, tak jsme se chtěli projet.
,,Koně jsou už nachystaní, veličenstvo," řekl jeden strážný, který právě přišel.
,,Dobře, děkujeme," odvětil Chris, který si právě zapínal knoflíčky u košile.
,,Tak můžeme?" zeptal se mě.
,,Já mohla jít dávno. Čekám jen na tebe až se upravíš, ty princezno," odvětila jsem se smíchem a Chris se zasmál.
Potom jsme ruku v ruce došli ke koním u stáje. Oba jsme nasedli na svého koně a s námi i pár strážných.
Vyrazili jsme směrem k lesu, který je kousek za zámkem. V lese je jakási mýtina s květinami a menším průzračným jezírkem, kam jsme právě mířili.
Když jsme po nějaké době konečně dojeli k onomu jezírku, tak jsme sesedli z koní. Nechali jsme je volně a oni si sami přešli k jezírku, ze kterého začali pít.
Tráva tu byla docela krátká a pěkně zelená. Sundala jsem si tedy baleríny a nechala je na zemi. Bosá jsem pak tancovala v trávě jako kdyby tu hrála nějaká hudba. Chris se za mnou trochu zasmál a já se na něj otočila.
,,No co?" zeptala jsem se s úsměvem.
,,Nelíbí se ti snad mé bosé taneční kreace? Nebo se mi směješ, že jsem opět bosá jako pokaždé, když sem iedeme?" zeptala jsem se a na oko se zamračila.
,,Jen mi přijdeš jako malá Samatha. Ta taky běhá bosá po zahradě a tancuje si," odvětil se smíchem Chris a já se taky zasmála.
,,Neříkal si, že ti to vadí," odvětila jsem, zatímco on je stál na místě a hleděl na mě.
,,Nevadí mi to. Miluji tě takovou jaká jsi, i když se někdy chováš jako naše malé děti, ale tentokrát tě podpořím," řekl s úsměvem a já se na něj trochu nechápavě podívala. Chris si začal sundavat boty a hodil je k těm mým.
,,Tomu se mi skoro ani nechce věřit," pravila jsem a zasmála se.
,,Omládl jsem," řekl se smíchem Chris.
Potom došel z ke mně a chytil mě za ruku. Druhou rukou mě chytil za pas a začali jsme tancovat spolu jako na každém plese k oslavě narození našich dětí. Jen nám chyběla hudba, což nám ale očividně nijak nevadilo.
Všimla jsem si našich strážných, jak si mezi sebou vyměnili usměvavé pohledy.
Muselo to pro ně být při nejmenším trochu komické, nicméně jsou vázáni slibem mlčenlivosti, takže se o bosém královském páru tančícím na neexistující hudbu u jezírka v lese neměl nikdo další dozvědět.
Když jsme zanechali tancování, tak jsme se chvilku jen tak procházeli, zatímco nám dva strážní natáhli na zem větší červenou přikrývku.
Na přikrývku jsme si pak šli s Christianem sednout. Nechtělo se mi sedět, tak jsem si lehla a dívala se na tu blankytně modrou oblohu, která vykukovala zpod korun stromů. Christian mě se smíchem napodobil a chytil mě za ruku.
,,Když by mi někdo řekl, že díky tomu nechtěnému sňatku s tebou budu tak šťastná jako teď, tak bych mu určitě nevěřila," pověděla jsem a pousmála se.
,,No já nebudu tvrdit, že jsem na tom stejně.
Hned po tom, co jsem se to dozvěděl, tak jsem byl dost naštvaný. Přiznám se ale, že když jsem tě viděl u oltáře, tak se mi trochu ulevilo. Byla jsi krásná, samozřejmě jsi krásná pořád, ale tehdy jsem byl rád, že jsem na tom mohl být hůř s nějakou ne pro mě přitažlivou a namyšlenou princeznou."
,,Pamatuješ, jak jsme se na začátku hádali? Nemluvili jsme spolu skoro celé dny," řekla jsem.
,,Tys byla naštvaná na mě, že jsem sebestředný a já zase na tebe, protože mi vadilo, že si nenecháš nic líbit.
Nelíbilo se ti, že neznám jména svých služebných, a tak si mi to prostě vyčetla. Jiné princezny, se kterými jsem se doposud v té době setkal, tak ty by si toho vůbec nevšimly.
Zároveň mě to zaujalo, protože jsi jiná."
,,Jak jsi mi tenkrát dal ten náhrdelník, to bylo pěkné. Stále ho mám."
,,Ale ta facka, kterou jsem ten večer dostal, ta mě dost zabolela."
,,To jsem trochu přehnala, za to se ti omlouvám. Byla jsem totiž naštvaná na... No prostě na něj," odvětila jsem mu a povzdechla si.
,,Víš co jsem si, ale vyloženě užíval?" zeptal se Christian, aby změnil téma.
,,Copak?"
,,Jak jsi se o mě starala, když jsem byl zraněný. Vlastně jsem vstával z postele jen pro to, abys mi do ní zpátky pomohla."
,,Měla jsem o tebe větší strach, než jsem si vůbec dokázala připustit. Štval si mě ale, protože si nechtěl pít léky od lékařů,"
,,Ty jsi je taky nechtěla pít, přestože to bylo důležité, aby ses brzy zotavila po tom, co tě prostřelili."
,,Dohlížel si na mě jako já tenkrát na tebe."
,,Co bylo pak?
,,Pak přijela tvá matka..."
,,Ach. Její příjezd mě nepotěšil, ale v něčem nám byla přeci jen užitečná."
,,V čem?"
,,Během jejího pobytu jsem měl dojem, že držíme za jeden provaz. Chtěla po nás následníka, ale my jsme se shodli na tom, že ho budeme mít, až přijde pravý čas. Najednou jsme se spojili a měli jsme stejný názor."
,,Tak to máš pravdu."
,,Nemůžu však zapomenout na ten náš polibek v noci a v tom lijáku. Byla jsem potom úplně mimo," řekla jsem. Lehla jsem si pak na břicho a dívala se mu do obličeje.
,,Jsem prostě šarmantní," pronesl Chris a mrkl na mě. Společně jsme se tomu zasmáli.
,,A pamatuješ si, jak jsme viděli Jamese s Rose v knihovně?" zeptala jsem se a zasmála se.
,,Byl jsem extrémně naštvaný, protože používají zrovna moji knihovnu. V pokoji by je alespoň nikdo nerušil," pravil Chris a zasmál se. Začala jsem se smát jeho dotčenému a zároveň naštvanému výrazu a on se na mě s úšklebkem podíval.
,,Tak ty se mi směješ, ano?" zeptal se a pozvedl obočí.
Znovu jsem se rozesmála, avšak Chris mě s úšklebkem na rtech začal lechtat.
,,Už... Dost..." pravila jsem, zatímco on mě pořád lochtal.
,,Tak dobře. Už tě nechám být," řekl, přestal mě lochtat a věnoval mi jeden polibek. Potom si opět lehl na záda a dal si ruce pod hlavu.
,,Nebo vzpomínáš na tu sněhovou bitvu, kdy ses díky mně vyválel v hromadě sněhu?" zeptala jsem se a všimla si pobavených obličejů dvou strážných, kteří stáli dál od nás. Byla jsem si stoprocentně jistá, že tihle dva u toho byli, a proto vypadali tak pobaveně.
,,Tak to musíme v zimě zopakovat a věř mi, že ti to oplatím. I když, i ty jsi tam mojí vinou, samozřejmě to nebylo úmyslné, taky spadla," dodal Chris a zasmál se.
Dál jsme si takhle povídali o našich vzpomínkách, dokud nezačalo zapadat slunce. Na ten úžasný západ slunce, který se odrážel v průzračné hladině jezírka, jsem se dívali, a pak jsme se zase vydali je koním.
Byl to opravdu krásný den. Kéž by nikdy neskončil...