Všechno teď bude jinak

436 16 0
                                    

Nedokázala jsem tu informaci zpracovat. Začala jsem zrychleně dýchat a cítila, jak se mi do očí hrnou slzy.
"Všichni odejděte." dostala jsem ze sebe.
"Ale výsosti..." začal jeden, ale já ho přerušila.
"Vypadněte!" vykřikla jsem a přelétla pohledem po všech sedících u stolu. Chris už dávno stál u mě, čehož jsem si všimla až teď.
Všichni sedící u stolu se začali pomalu zvedat, klanět se a odcházet. Nakonec jsem tam zůstala sama s Chrisem.
"Kate, jsi..." začal a já přerušila i jeho.
"Chceš se mě zeptat jestli jsem v pořádku?! Myslíš si, že jsem v pořádku?! Ty už si to zažil, takže musíš vědět jak mi teď je!" vykřikla jsem a i s dopisem v ruce odešla z místnosti. Chtěla jsem teď být sama. Hned jak jsem vyšla ze zasedací místnosti věděla jsem, co musím udělat. Měla jsem namířeno do svého pokoje, abych si zabalila nějaké věci a mohla se vydat na cestu. Naneštěstí jsem, ale cestou potkala Chloe, což moji už tak dost ponurou náladu ještě více zhoršilo. Ještě měsíc a všichni se dozví jestli je to dívka či chlapec. (Jaksi sem zapomněla, jak dlouho je těhotná, takže to berte s rezervou😂.)
Zastavila a s úšklebkem se mi uklonila. Chtěla jsem jít dál a ignorovat ji. Udělala jsem tři kroky, když v tom promluvila.
"Kam pak tak spěcháte královno?" pravila posměšně a slovo "královna" řekla s takovým odporem.
"Co je ti po tom?! Tobě se tak budu zpovídat. Kliď se mi z cesty nebo dopadneš špatně." řekla jsem naštvaně a snažila se zahnat slzy, které jsem měla doposud v očích.
"Čas na slzy přijde až porodním prince a zároveň následníka trůnu." pravila, já se zastavila a vrátila se o dva kroky zpátky. Chytila jsem ji za paži a trochu se k ní nahnula.
"Dávej si pozor na to s kým mluvíš, protože já k tobě nebudu tolerantní tak jako Chris. Neprovokuj mě nebo dostaneš to, co si právem zasloužíš." dodala jsem a potom ji pustila.
"A potom to bude další princ a další a další." řekla a ušklíbla se.
"Nějak si věříš." odpověděla jsem a už neměla trpělivost ji dále poslouchat.
"Zatímco vy, se zmůžete maximálně na princeznu." pokračovala dál s úsměvem.
"Nebuď si sebou tak jistá Chloe. Narozdíl od tebe nejsem jen na pár bezvýznamných nocí, tak jako ty." pravila jsem a jí se z tváře konečně vytratil úsměv.
"Nemysli si, že mi to Chris neřekl. Říká mi všechno a mimochodem..." odmlčela jsem se, nadechla se a pak pokračovala : "Konečně si uvědom, že mezi tebou a mnou je veliký rozdíl. Nikdy nebudeš pro Chrise cennější než já, rozuměla si?"
Potom jsem kolem ní prošla a šla do svého pokoje. Tam na mě čekala Helen.
"Zabal mi věci, odjíždím." řekla jsem jí stručně.
"Smím se zeptat kam?" zeptala se a já po ní hodila naštvaný pohled.
"Neptej se a udělej co ti říkám!" řekla jsme poněkud hlasitěji než jsem měla v úmyslu.
"Jak přikazujete výsosti." pravila a sklopila pohled.
Do pokoje vešla Julie, která se mi hned uklonila když mě viděla.
To je má nová služebná, která mi byla přidělena, protože Rose bude asi za měsíc a půl také matka. Přesněji řečeno, vybrala ji Rose. Říkala, že mě nemůže přenechat jen tak někomu.
"Máte nějaké přání výsosti?" zeptala se Julie.
"Jdi a sežeň dvě služebné, které mi jsou věrné a je na ně spolehnutí. Budou se spolu s Rose starat o Emily v době mé nepřítomnosti." pravila jsem, ona přikývla a šla pryč. Šla jsem ke dveřím a otevřela je. Potom jsem pohlédla na dva strážné stojící přede dveřmi.
"Za chvíli se vydám na cestu. Připravte kočár a mého koně." řekla jsem, jeden se uklonil a odešel. Pak jsem znovu vešla do pokoje.
"Zavřete." řekla jsem cestou k postýlce, kde spala Emily.
Uslyšela jsem zavření dveří a sklonila se k postýlce. Políbila jsem na Emily na čelo a pohladila ji. Potom jsem šla k oknu a otevřela ho dokořán. Zavřela jsem oči a nadechla se čerstvého vzduchu. Na tváři jsem ucítila slzy, ale nenamáhala jsem se je setřít. V hlavě se mi honilo tolik myšlenek a hlavně to, že teď bude všechno jinak.
Stála jsem tam takhle do chvíle než jsem uslyšela zaklepání. Rychle jsem si rukou setřela slzy a otočila se ke dveřím.
"Dále." pravila jsem a dveře se otevřely. Přišla Julie a dvě dívky. Všechny tři se mi uklonily a postavily se do řady. Přišla jsem k nim blíže a prohlédla si je.
"Jak jste chtěla přivedla jsem vám dvě služebné výsosti." pravila Julie a já se postavila před první dívku.
"Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se jí.
"Diana a bude mi ctí vám sloužit." řekla a uklonila se.
"A ty?" zeptala jsem se, když jsem přistoupila ke druhé.
"Isabela, je mi ctí výsosti." pravila a také se uklonila.
"Rozmyslela jsem si to, takže ty Julie, tu zůstaneš s Helen a postaráte se Emily spolu s Rose, které budete nápomocné. Uděláte všechno co po vás bude chtít.
A ty Diano a Isabel pojedete se mnou. Za chvíli vyrazíme, takže se jděte připravit. Julie, doprovoď je a se vším jim pomoz." pravila jsem.
"Jistě výsosti, můžeme pro vás ještě něco udělat?" pravila Julie.
"Ne, můžete odejít." odpověděla jsem jí a šla pomoct Helen s balením. Ještě před tím jsem se, ale převlékla do tmavých šatů.
                              ***
Měla jsem na sobě slabý plášť, protože i když bylo už jaro, stále bylo ještě trochu chladno.
Nasedla jsem na svého koně a čekala až si Diana s Isabel nastoupí do kočáru. Chris mi v mém, podle něj "nerozvážném" rozhodnutí, nestihl zabránit, protože o něm ani nevěděl. Když už jsme byli připraveni na odjezd, otočila jsem se ještě na zámek. Potom jsem pobídla svého koně k pohybu a spolu se mnou vyrazila i spousta strážných. Dva mě předjeli a jeli přede mnou, další dva vedle mě, každý z jedné strany a pak bylo ještě několik strážných kolem kočáru, ve kterém byla Diana a Isabel.
Cesta začala pomalu ubíhat.
                             ***
Právě jsem projela branou zámku a zastavila až u vchodu do něj. Už se stmívalo, takže jsme to stihli akorát. Seskočila jsem z koně a rychlým krokem vyrazila dovnitř. Procházela jsem chodbami a poslouchala klapot mých bot, který se rozléhal v prázdných chodbách.
Zastavila jsem před zasedací místností. Strážní mi otevřeli dveře a já vstoupila do místnosti. Dveře se za mnou zase zavřely a já se rozhlédla po přítomných v sále. Všichni seděli u stolu a panovalo ticho. Když jsem vstoupila, všichni přítomní na mě pohlédli. Matka v ruce držela kapesník a plakala. Když mě spatřila zvedla se od stolu a šla mi naproti.
"Matko." řekla jsem, obejmula ji a konečně projevila emoce, které jsem v sobě dusila...

Královská povinnost - STARÁ VERZEKde žijí příběhy. Začni objevovat