Královská povinnost - STARÁ VERZE

Loučení s rodinou

"Matko," oslovila jsem ji, ale ona nejevila žádné známky ochoty mi odpovědět.
"Mám bratra?"
"Teď už ne," pravila a otočila se ke mě zády.
"Jak jako teď už ne?" ptala jsem se nechápavě.
"Zahynul spolu s jeho matkou při požáru domu, ve kterém po jeho narození žili."
Promnula jsem si spánky a říkala si, že to je hodně špatný vtip.
"Věř mi, ale že s tím požárem nemám nic společného. Byla jsem na otce kvůli ní a němu naštvaná, to je pravda. Ale nikdy bych nedala příkaz k jeho zabití," pravila a otočila se na mne s obavou v očích.
"Nic takového mě ani nenapadlo. A Eleanor to ví?"
"Ne a nemusí to vědět."
"Tak proč jsi to tedy řekla mně? Nějak nechápu proč Eleanor je od všeho osvobozena a na mě spadla tíha tajemství, které teď vyplouvají na povrch. Už nemůžu, mám toho všeho dost."
"Když jste byly malé, všimli jsme si s otcem, že nás skoro nepotřebuješ. Byla jsi tak samostatná a silná, na všechno si měla vlastní názor a nikdy sis nenechala něco vnutit. Taková jsi pořád. Možná máš pocit, že jsme toho s otcem na tebe naložili příliš, ale tak to není. Připadá ti, že to nemůžeš sama zvládnout, ale ty to zvládneš. Jsi totiž neuvěřitelně silná a otec byl na tebe vždy hrdý, i když jste spolu někdy nesouhlasili."
"A Chris to ví? Divila bych se kdyby ne, protože toho poslední dobou ví víc než já."
"Záleží na tobě zda mu to řekneš. A pokud jde o něj, má už zkušenost s kralováním, je to moudrý král a se vším ti pomůže. Jen nesmíte být někdy oba tak paličatí a musíte spolu o věcech mluvit."
"Víš co? Nebaví mě jak mě pořád někdo do něčeho nutí proti mojí vůli. Proč mám kralovat, když nechci? A Chris je pěkně neupřímný, nedokázal mi říct, že mi otec přenechá království, že otec zemře že...," přestala jsem, protože mi začaly téct slzy a protože mě matka přerušila.
"Nechtěl ti ublížit Kate."
"Nechtěl mi ublížit? A myslíš si, že když jsem se to dozvěděla všechno najednou, tak že to mi neublížilo? Ublížilo mi to víc než kdybych to věděla a mohla se s otcem alespoň uctivě rozloučit. Kdybych se na to mohla připravit, ale na tom už stejně nezáleží. Nikoho z vás nenapadlo se zkusit vcítit do mé kůže? Všichni mi jen dokáží radit co mám dělat. Jaké to asi je být ta, které se nic neřekne, vše se dělá za jejími zády a ona se pak musí podřídit skutečnosti? Klidně řekni, že jsem sobecká, že pořád mluvím jen o sobě, ale jak by ses cítila ty na mém místě?"
"Cítila bych se úplně stejně a máš plné právo se na nás zlobit, ale i přesto bych se k tomu postavila čelem."
"Jistě, všichni dokáží radit, když sami v té situaci nejsou. Co ještě přijde? Máš-li ještě nějaké tajemství tak mi ho pověz hned."
"Nejsou už žádná tajemství."
"Dobrá tedy, když myslíš."
"Jdu si odpočinout, dobrou noc matko," pravila jsem po chvilce a odcházela pryč.
"Dobrou Kate," zaslechla jsem ještě. 
Před pokojem na mě čekala Diana a strážní. Šla jsem nevím kam. Nohy mě vedly do otcova pokoje, kterému jsem se nakonec vyhla. Potom jsem měla namířeno do zahrad, ale ani tam jsem nakonec nešla. Nohy mě nakonec zavedly do mého pokoje, kde už na mě čekala Isabel a Emilie.
"Připravte mi koupel."
"Jak si přejete výsosti," pravila Emilie.
Za chviličku byla koupel připravena a já šla v županu do koupelny. Zavřela jsem za sebou dveře a mohla si konečně oddechnout, byla jsem konečně sama se svými pomíchanými myšlenkami, které jsem si nutně potřebovala srovnat.
Sundala jsem si župan a spodní prádlo. Vlezla jsem si do teplé vody a zavřela oči. Chvíli jsem tam takhle ležela a pak jsem se začala umývat. Vylezla jsem ven, vysušila si vlasy a utřela se. Poté jsem si oblékla spodní prádlo, noční košilku a na ní navlékla župan.
Šla jsem zpět do pokoje a otevřela okno. Do pokoje zavanul chladný příjemný vánek.
"Můžete odejít, dobrou noc," pravila jsem směrem k Dianě, Isabele a Emilii.
"Dobrou noc výsosti," pravily sborově a odešly. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu a okno zase zavřela.
Lehla jsem si do postele a zavřela oči. Po dlouhé době se mi podařilo usnout.
                               ***
Ráno mě vzbudila Emilie.
"Jak jste se vyspala výsosti?" zeptala se Diana, která právě vešla do pokoje.
"Hodně krát jsem se vzbudila. Poslední dobou nedokážu vůbec v klidu spát," odvětila jsem s mírným podrážděním v hlase.
"Je to pochopitelné po těch nedávných událostech,"  pravila opatrně Diana a vyndavala černé šaty z truhly.
"Vyndej mi nějaké barevné," řekla jsem a ona se na mne trochu překvapeně podívala.
"Dobře výsosti," odpověděla.
"Čeká na mně má dcera a nechci, aby mě viděla v černé, i když si to ani nebude uvědomovat," pravila jsem a vzpomněla si na ni.
Myšlenka na ni mě držela při životě a také Chris, i když jsem si to zrovna nechtěla přiznat, protože jsem na něj byla stále naštvaná.
"V truhle jsou, ale jen tmavé šaty výsosti," pravila Diana.
"Tak se podívej do skříně, nějaké šaty tu zůstaly," odpověděla jsem a u toho si česala vlasy.
"Jsou tu červené, modré, zelené, růžové..."
"Vyndej třeba ty modré a ty ostatní dej do nějaké truhly, vezmu si je sebou."
"Jak si přejete výsosti."
Podala mi modré šaty a já si je začala oblékat.
"Isabel, pojď mě zapnout prosím," pravila jsem když už jsem měla šaty oblečené.
"Jak jste okouzlující výsosti," řekla Diana, když zvedla oči od truhly s šaty.
Lehce jsem se na to usmála a sedla na židli ke stolu.
Přišla ke mě Emilie a začala mi česat vlasy. Zapletla mi pár vlasů do účesu a nasadila korunku.
Poté jsem se zvedla ze židle a šla ke dveřím. Naposledy jsem si prohlédla svůj pokoj a pak i s otcovými houslemi v ruce vyšla ven z pokoje.
"Isabel, vezmi pouzdro na housle a ulož do něj otcovy housle prosím," pravila jsem, když jsem vyšla na chodbu. Isabel si ode mne převzala housle a odešla.
Vydala jsem se do jídelního sálu. Všichni tam jistě budou.
Strážní mi otevřeli dveře do jídelního sálu a já vstoupila dovnitř. Matka, sestra i Theodor už tu byli.
"Dobré ráno," pravila matka.
"Dobré," odpověděla jsem trochu znuděně.
"Ráda jsem vás viděla i přes okolnosti, které se udály," pravila jsem po chvilce a pak šla obejmout sestru a matku. Pak jsem se vydala ke dveřím. Zastavila jsem u nich a otočila se na ně. To jsem, ale ještě netušila, že je to nejspíše naposled, co je vidím takto pohromadě.