Královská povinnost - STARÁ VERZE

Objetí dělá divy

Po nějaké době přijela matka se podívat na Nathaniela.
Vypadala ale unaveně. V jejích tmavých vlasech zářily stříbrné prameny, které byly důkazem stáří.
Přišlo mi to zvláštní matku takhle vidět. Nepřišly mi zvláštní ty sem tam šedivé vlasy, ale to, že se matka chovala jinak. Přišlo mi jako kdyby se už s námi loučila.
Seděla v altánu na zahradě a chtěla mluvit s Henrym.
Se zamyšleným výrazem ve tváři jsem je pozorovala z balkónu, jak si tam povídají.
,,Copak se děje, Kate?" zeptal se mě Christian, když za mnou přišel na balkon. Postavil se vedle mě, já mu věnovala jeden pohled a pak dál hleděla na matku a Henryho.
,,Já nevím. Mám divný pocit. Nedokážu to asi pořádně popsat," řekla jsem a povzdechla si.
,,No víš... Nepřijde ti matka trochu zvláštní? Mně nevadí, že je pořád s dětmi a hraje si s nimi, ale prostě mi to přijde divné. Vždy byla tak trochu odměřná. Děti si na chvilku pochovala, ale pak už nic. Teď si s nimi hraje jako kdyby to bylo naposled co je vidí," pravila jsem.
,,Třeba se jen trochu změnila," řekl Chris.
,,No já nevím," odvětila jsem.
Po chvíli pozorování jsem si všimla, že matka Henryho objala.
,,Nezdá se mi to?" zeptala jsem se.
,,Nezdá," řekl Chris a já na ně dál hleděla.
Po chvilce se pustili a matka pak odešla.
,,Páni," pravila jsem překvapeně a podívala se na Chrise. Vypadal stejně překvapeně jako já.
Stáli jsme tam takhle nějakou chvíli, než za námi přišla matka.
,,Jsem ráda, že se o Kate tak staráš, nemohla jsem si pro ni představit lepšího manžela. Pořád se o ni tak starej a miluj ji," řekla Christianovi matka a já se zamračila.
,,Co to je za řeči matko?" zeptala jsem se znepokojeně. Matka pak šla Christiana obejmout a pak objala i mě.
,,Matko," oslovila jsem ji, když mě tiskla v objetí.
,,Buď vždycky taková jaká jsi ano? Miluj všechny vaše děti, o které se staráte a také o tý další, které budete ještě mít.
Vždy všechno dělej s klidem a nenech se ovlivnit emocemi. Buď stále spravedlivá tak jako otec," řekla matka a já na ni jen s obavami hleděla.
,,Co to je za řeči matko? Říkáš to tak, jako kdyby ses s námi měla loučit," odvětila jsem jí a znovu ji objala.
,,Myslím, že už brzy přijde můj čas, a tak vám všem musím ještě předat nějakou radu," pravila a já se s obavami podívala na Chrise. Ten mě však jen pohladil po zádech.
,,A co Henry, jakou radu si dala jemu?" zeptala jsem se.
,,Dala jsi mi lekci Kate. Staráš se o děti, které nejsou tvé a staráš se o ně jak nejlépe umíš, zkrátka jako o vlastní. Jednou jsi mi řekla, že ty děti za to nemohou a měla jsi pravdu. Řekla jsi, že kdyby měl Christian dítě s jinou, měla bys ho ráda jako své vlastní, protože za to nemůže.
Uvědomila jsem si, že jsem se tak měla zachovat i já. Měla jsem Henryho přijmout jako svého syna. Požádala jsem ho o to, jestli by mi to mohl prominout," řekla a já cítila, jak se mi do očí hrnou slzy.
,,Jdu se teď podívat na svá vnoučátka," pravila po chvilce a pak odešla.
,,Řekni mi, že se mi to jen zdá a že se s námi neloučila," pověděla jsem směrem ke Chrisovi a ukáplo mi pár slz.
,,Katie," řekl jen Christian a vtáhl mě do objetí. To objetí opravdu dělá divy. Když jsem objímala matku, tak mě svíral divný a skleslý pocit. Když mě teď však objal Chris, tak jsem se uklidnila a bylo mi lépe.
O chvilku později přišel Henry.
,,Máš čas? Mohli bychom si promluvit?" zeptal se Henry.
,,Tak já půjdu," řekl Chris.
,,Nemusíš chodit pryč Chrisi, nemám před tebou co skrývat," odvětil Henry.
,,Myslím, že si teď chcete promluvit jako bratr se sestrou, takže v klidu můžete. Já mám stejně teď nějaké povinnosti ještě, takže se teď omluvím," řekl Chris, políbil mě na čelo a pak odešel.
,,Tak povídej," vybídla jsem ho.
,,Já jsem opravdu rád, že si má sestra, protože se ke mně chováš, tak pěkně. Nejen ale ke mně, ale i k Elen a Johnovi a nemusela bys to dělat.
Přestože jsem měl jinou matku, jsem rád, že jsme mohl poznat i tu tvou. Omluvila se mi za to, že mě tehdy nepřijala, což mi od ní přišlo moc hezké. Přesto jsem měl ale divný pocit. Ne z toho, že se mi omlouvá, ale přišlo mi to, jakoby se s námi chtěla loučit," pověděl Henry a mně znovu v očích štípaly slzy.
,,Já měla taky takový pocit, když za mnou před chvílí přišla. Mám strach, že matka už svůj život vzdala a že..." začala jsem a nevěděla, jak to dokončit. Nechtěla jsem na to ani pomyslet.
,,Ona bude určitě v pořádku. Jen nám tím chtěla vyjádřit, že nás má ráda," odvětil Henry a snažil se povzbudivě usmát.
,,Já opravdu nevím Henry. Jedno ale vím. Jsem si jistá, že matka lituje toho, že tě nepřijala a že ji to mrzí.
Také jsem moc ráda, že jsi můj bratr. Mám tak pocit, že se na tebe můžu kdykoli spolehnout. Před lety si Chrisovi zachránil život a za to jsem ti moc vděčná, protože on je mé všechno."
,,Mám tě rád sestřičko," řekl a já ho objala.
,,I já tebe bratříčku," odvětila jsem a on mi objetí opětoval.
Henry je má jistota. Pokaždé vím, že se na něj můžu stoprocentně spolehnout. Děkuji ti tati, že mám díky tobě tak skvělého bratra.