Novinky

375 15 0
                                    

Christian
"Tohle je tvůj syn," řekla Claris, která se tu objevila po tolika letech.
"Cože?!" řekla šokovaně Kate, ale než jsem to stihl popřít, tak se sesunula k zemi.
Těsně nad zemí jsem ji chytil a pohlédl naštvaně na Claris.
"Zbláznila ses?! To ti za ty roky přeskočilo? Co to povídáš za nesmysly?" ohradil jsem se na ni a vzal Kate do náruče.
"Já..." řekla pomalu, ale já ji nenechal domluvit.
"Nic neříkej, promluvíme si později. Jdi do zámku a tam mi vysvětlíš, proč říkáš takové lži," řekl jsem naštvaným hlasem.
"Stráž! Odveďte ji do mé pracovny a hlídejte ji než přijdu," řekl jsem strážnému stojícímu opodál a sám s Kate v náruči zamířil k nedalekému altánu na klidném místě zahrady dál od všech.
Když jsem tam došel, položil jsem ji na lavici a sedl si kousek vedle.
"Co jsem komu provedl, že nám ani chvíli klid a pořád něco musím řešit?" pravil jsem naštvaně a měl chuť do něčeho praštit.
Pootočil jsem hlavu trochu doprava a viděl vedle sebe Kate. Stačil jediný pohled na ni a už jsem byl zase klidnější. Zvedl jsem se a klekl si na zem kousek od její hlavy. Natáhl jsem svou pravou ruku k té její, chytil ji za ruku a chvíli si prohlížel její tvář.
"Kate," pravil jsem a druhou rukou ji pohladil po tváři.
"Kate," zopakoval jsem znovu, ale stále nic.
"Katie," řekl jsem a znovu ji pohladil po tváři. Za chvilku trochu pohla hlavou, otevřela svá smaragdově zelená očka a zamrkala.
"Musím ti něco říct Katie," řekl jsem a ona se posadila nepouštějíc mou ruku.
"Nechceš mi říct, že máš syna že ne?" zeptala se a v jejím hlase bylo poznat jisté zoufalství. Překvapením jsem pootevřel ústa, protože jsem se divil tomu, že tomu celkem snadno uvěřila.
"Bože chraň. Co to povídáš? Právě ti to chci vysvětlit. Nic, co Claris řekla, není pravda. Není to můj syn. Nikdy jsem s ní nic neměl. Vždyť to byla manželka mého bra..." ani jsem to neodpověděl, protože kolem mého krku obmotala své ruce a objala mě.
"Věřím ti, já jen... No, v poslední době se necítím nejlíp a když to řekla, tak jsem to nějak neustála," řekla do mého krku a já slyšel, jak se jí třese hlas.
"Ššš Katie, to bude dobré. Zhluboka se nadechni, uleví se ti," pravil jsem a konejšivě ji hladil po zádech.
Po chvilce její objetí povolilo a ona na mne upřela svá zelená očka, ve kterých se jí lesklý slzy. Vůbec jsem se nedivil jejímu rozpoložení, protože v poslední době toho bylo opravdu příliš. Sám jsem to sotva zvládl.
"Takže si s ní nic neměl?" zeptala se jen pro kontrolu a snažila se zklidnit svůj zrychlený dech.
"Nikdy," odpověděl jsem ihned a upřímně se jí díval do očí.

Katherine
Dívala jsem se na něj. Po chvíli jsem, ale odvrátila pohled a zamrkala, abych zahnal slzy.
Vstala jsem a trochu si upravila šaty. Christian, který vedle mě klečel se také postavil a pohladil mě po pravé ruce.
"Odvedu tě k ostatním a jdu si s ní promluvit," pravil opatrně Chris a nespouštěl ze mě svůj pohled.
"Tak dobře, ale půjde s tebou James," odpověděla jsem a on přikývl.
Pomalu jsme se vraceli k ostatním, když se Chris zastavil. Ohlédla jsem se za ním a on mě upnul svůj pohled.
"Kate," pravil a chytil mě za ruku.
"Věříš mi, že ano?" zeptal se.
"To víš, že ano. Jen to v poslední době už nezvládám," odpověděla jsem mu zatímco jsem ho druhou rukou pohladila po tváři, na které měl kratší strniště.
"Nechceš jít se mnou za ní?" zeptal se Chris.
"Ne, věřím ti, že to vyřešíš," odpověděla jsem mu a trochu se pokusila pousmát, přestože mě tato situace poněkud vykolejila.
Pak jsme se zase ruku v ruce vydali za ostatními.
Nemohla jsem si nevšimnout Chloeina naštvaného výrazu v její tváři, když viděla naše spojené ruce, na což jsem se škodolibě ušklíbla.
Posadila jsem se pak na své místo a vzala si k sobě Emily.
Chris se nahnul k Jamesově uchu a něco mu pošeptal. James se pak omluvil a šli s Christianem pryč.
"Kam jdou?" zašeptala Rose, když se ke mně naklonila.
"Vysvětlím ti to potom," odvětila jsem a ukazovala Emily dřevěnou lodičku, kterou mi dal Henry jako dárek. On ji dostal od našeho otce a to bylo to jediné, co mu po otci zbylo. Sám otec ji pro něj vyrobil. Teď se rozhodl mi ji dát a já mu zase dala malý dřevěný domeček, který otec taktéž vyrobil.

Královská povinnost - STARÁ VERZEWhere stories live. Discover now