Královská povinnost - STARÁ VERZE

Omluvné slůvko

Katherine
Zvedla jsem hlavu ještě trošičku a pohlédla na něj. Jeho pohled se setkal s tím mým. Měl pootevřená ústa překvapením. Odložil brk vedle dopisu, nespouštějíc ze mě zrak. Zvedl se od stolu a pomalu se blížil ke mě.
"Je to vůbec možné, Katie?" zeptal se a zastavil přede mnou. Zvedla jsem hlavu, abych mu pořádně viděla do obličeje.
"Nejsi sen?" zašeptal svou otázku, nacož jsem se pousmála. Obešel mě a stoupl si za mě. Chytil za šňůrky škrabošky a pomalu je rozvázal. Instinktivně jsem ji chytila a i s ní svěsila ruku podél těla. Škrabošku mi sebral a upustil ji na zem. Podívala jsem se na kam dopadla a on si zatím stoupl přede mě. Pohlédla jsem na něj a cítila jak mi buší srdce.
"Ne, že by mi to vadilo, ale ty ses nechala přinutit k tomu, aby si sem přišla?" pravil.
"Chtěla jsem vyzkoušet jaké to je být tou nervózní konkubínou, která má namířeno do králova pokoje." řekla jsem a zasmála se. To mi pomohlo k tomu, aby má nervozita povolila.
Zajímá mě jestli mu na mě záleží. Jak to mám, ale zjistit aniž bych se ho zeptala? Pak mě napadlo, co bych mohla udělat.
Trošku jsem zavrávorala a pak
"omdlela" přímo na něj. Pohotově mě chytil a vzal do náruče. Položil mě na postel a sedl si ke mě.
"Katie." řekl zoufale a začal se mnou lehce třást.
"Katie, notak prober se." pravil a pohladil mě po tváři. Pak se mnou trochu zatřásl a já začala pomalu otevírat oči. Uviděla jsem jeho vyděšený obličej, ve kterém se teď objevila úleva.
"Dojdu pro lékařku." pravil a chtěl odejít, ale já ho chytila za předloktí.
"Nikam nechoď." zašeptala jsem a on se zase posadil.
"Je ti dobře?" zeptal se.
"Jo." pravila jsem.
"Víš jak si mě vyděsila?!" řekl a já se usmála.
"Vážně je ti dobře?" zeptal s vážnou tváří a já se posadila, abych k němu byla blíže.
"Nikdy mi nebylo líp." pravila jsem a podívala se mu do očí, těch krásných modrých očí, které miluju.
Dal přeze mě ruku a opřel se o postel. Tak se ke mě přiblížil ještě víc a já měla chuť ho políbit.
"Ty si omdlela jen tak viď?" zeptal se a lyšácky se usmál.
"Možná." řekla jsem a pokrčila rameny.
"A můžu vědět proč?" zeptal se s úsměvem na tváři.
"Jen jsem chtěla vědět, jak budeš reagovat." pravila jsem a on se na mě podíval se chtíčem v očích.
"Promiň Katie, ale budu toho hrozně litovat, když to neudělám." řekl a já se na něj nechápavě podívala.
"Co neuděláš?" zeptala jsem se a odpověď na mou vyřčenou otázku, se dostala hned. Chris se ke mě naklonil a políbil mě. Levou ruku jsem mu dala za krk a přitáhla ho k sobě blíž, jak jen to šlo. Chris mi odhrnul vlasy na záda a tím mi odkryl krk. Prsty mi přejel po krku a sjel níž až k rozpínání mých šatů. Já mu začala rozepínat košili. S jeho pomocí jsem mu ji sundala a pak ji hodila někam na zem.
Když jsme se pak konečně zbavili všech kousků oblečení, přišlo to na co jsem čekala tak dlouho.
***
Ležela jsem na Chrisově hrudi a on si hrál s mými vlasy. Trochu jsem se zvedla a lehla si vedle něj na břicho, abych na něj viděla. Podíval se na mě a usmál se.
"Chrisi?" zašeptala jsem tiše.
"Ano zlato?" odpověděl a já se usmála. Chytila jsem si přikrývku u prsou a posadila se.
"Katie!" řekl poměrně hlasitě a prudce se posadil.
"Co?" zeptala jsem se a podívala se na něj. On mě trošku otočil, zády k sobě.
"Co to máš na zádech?" zeptal se a prsty přejížděl po jizvách na mých zádech.
"To jsou jizvy. Památka na tvého bratra." řekla jsem ironicky.
"To ti udělal?" zeptal se.
"Ty si myslíš, že jsem tam byla zavřená naprosto dobrovolně? Že jsem tě podvedla dobrovolně? Že být tam bylo skvělé?" zeptala jsem se a v očích cítila štiplavé slzy.
"Ne Katie. Já jen..." začal, ale já ho nenechala.
"Myslíš, že to pro mě bylo příjemné, tam být? Že jsem..." začala jsem zase já, ale on mi skočil do řeči.
"Nech mě mluvit." řekl a já se otočila zpátky k němu, abych se mu mohla podívat do očí.
"Chci se ti omluvit. Za všechno co jsem ti řekl, za ty hnusná slova, která tě ranila. I když mě za to nenávidíš, přesto se ti chci za to omluvit." pravil a mě ukápla jedna slza.
"Kdybych tě nenáviděla, myslíš, že bych tu teď byla?" zeptala jsem se a jemu se ve tváři objevila úleva.
"Mluvila jsem špatně o Melanie, takže mi udělal tohle." řekla jsem a on posmutněl.
"Nevzpomínej na to Katie." zašeptal a pohladil mě po nahých zádech. Otočila jsem se k němu a zády se o něj opřela.
"Teď jsem si na to vzpomněl." řekl a já k němu tázavě pootočila hlavu.
"Počkej Kate." pravil a já se posadila. Natáhl se k nočnímu stolku a otevřel šuplík.
"Zavři oči." řekl se smíchem v hlase.
Zavřela jsem oči a čekala. Uslyšela jsem zavírání šuplíku a cítila jak mě Chris objal v pase. Položil si ruku na mé stehno a políbil mě na tvář.
"Můžeš je otevřít." zašeptal mi u ucha a já otevřela oči. Podívala jsem se na jeho ruku na mém stehně. Na otevřené dlani měl malou dřevěnou krabičku.
"Notak šup, otevři to." ozvalo se mi u ucha.
Levou rukou jsem otevřela krabičku a v ní byl prstýnek. Chris neváhal a vyndal ho.
"Líbí?" zeptal se s úsměvem na tváři.
"Líbí je slabé slovo." řekla jsem uchváceně.
"Bude ti ladit k očím." pravil, usmál se a já na něj překvapeně pohlédla.
"Je pro mě?" zeptala jsem se.
"Pro koho jiného? Ukaž." řekl a chytil mou levou ruku. Navlékl mi ho na prsteníček a pak mě políbil na hřbet ruky. Krabičku pak položil na stolek. Přitáhla jsem ho k sobě blíže a on mě políbil. Pak jsem si užívala jeho něžné polibky...