Dar nedar

340 12 0
                                    

,,Už jsi vzhůru?" zeptal se mě Christian a já se rozhlédla po pokoji.
Děti už tu nebyly. Byl tu jen Christian a četl si knihu, kterou teď odložil na noční stolek.
Pomalu jsem se posadila a Christian za mě dal svůj polštář ať mi je to víc pohodlné. Vděčně jsem se na něj usmála.
,,Chceš napít nebo něco?" zeptal se starostivě Christian.
,,Chtěla bych se napít prosím," odpověděla jsem mu a on mi hned přinesl pohár s vodou. Pak vzal lék, který mi přinesla lékařka a nakapal mi tři kapky do vody.
Pak se posadil vedle mě na postel a pohár s vodou mi podal.
,,Vypij to celé," řekl a já si od něj pohár převzala.
Napila jsem se a musela jsem se zašklebit.
,,To je odporné," řekla jsem a pohár chtěla odložit na noční stolek.
,,Musíš to dopít," odvětil Chris a zabránil mi v položení poháru na stůl.
,,A opravdu musím?" namítla jsem.
,,Musíš. Musíš se pořádně uzdravit," odvětil.
,,Tak dobře no," řekla jsem a pohár dopila. Bylo to ale opravdu nechutné. Skoro se mi zvedl žaludek.
,,Takže už budu v pořádku?" zeptala jsem se a on stiskl mou ruku.
,,Jistěže. Proč se na to vůbec ptáš?" pronesl Chris.
,,No já..." začala jsem a nevěděla jak pokračovat.
,,Před tím než mě zasáhli, tak jsem šla za tebou, protože jsem si s tebou chtěla o něčem promluvit," dodala jsem po chvilku.
,,A o čem jsi se mnou chtěla mluvit?" zeptal se.
,,Já... Chtěla bych další dítě Christiane," pověděla jsem opatrně a podívala se na něj.
,,Opravdu?" zeptal se trochu zaskočený Christian a já jen přikývla.
,,Zapomeň na to," řekla jsem po chvíli ticha.
,,Ne Kate. Já proti tomu nic nemám, jen jsem si myslel, že už další dítě nechceš, když už máme čtyři," začal Christian.
,,Chci říct, že až se úplně vyléčíš, tak si klidně můžeme udělat další dítě," dodal a mě se rozzářily oči radostí.
Objala jsem ho a on mi objetí opětoval.

O šest měsíců později
,,Tak co?" zeptala jsem se lékařky a upravila si šaty. Lékařka měla chvíli neutrální výraz, ale pak se usmála.
,,Gratuluji, jste těhotná," řekla a mně se na tváři rozlil úsměv.
Ze šuplíku jsem vyndala menší měšec se zlaťáky a podala jí ho.
,,Děkuji," řekla jsem jí a běžela za Christianem do jeho pracovny.
,,Nemá Christian nějaké jednání?" zeptala jsem se strážných u dveří.
,,Ne, výsosti," odvětil jeden z nich a otevřel mi dveře.
,,Christiane," oslovila jsem ho, když jsem vešla do místnosti.
,,Copak se děje Katie?" zeptal se Christian a šel mi naproti.
,,Mám pro tebe malý dar," řekla jsem s úsměvem.
,,Vlastně to není tak úplně dar, ale..." opravila jsem se.
,,Vůbec ti nerozumím," řekl zmateně.
,,Budeme mít miminko," pověděla jsem nadšeně a Christian chvíli vypadal, že mě neslyšel. Po chvíli si to ale uvědomil a namísto nějaké odpovědi mi věnoval polibek.
,,Mám radost," řekl, když jsme se pak od sebe odtáhli.
,,Musíš ale na sebe dávat pozor Kate. Pokud to nebude nutné, tak radši nechoď na zahradu ano?" pravil po chvíli Chris se starostlivým výrazem ve tváři.
,,Ale Christiane. Na zahradě se mi přece nic nestane," namítla jsem, ale Christian se jen zamračil.
,,Právě na zahradě tě zasáhli tím šípem. Nebudu riskovat, že bych ztratil tebe i dítě," odvětil Chris a pořád se tvářil zachmuřeně.
,,Nemůžu tu být zavřená jako nějaký slavík ve zlaté kleci. Od té události mě nechceš nikam pustit. Když tady budu ale zavřená, budou si myslet, že máme strach se jim postavit."
,,V tom případě budu radši za slabocha a nikam tě nepustím. Alespoň do té doby než najdu toho, kdo si to objednal," řekl Christian a já si jen povzdechla.
,,Nedívej se na mě tak. Hodně jsi chtěla další dítě, Kate. A když ho teď čekáš, chceš jít ven a to maličké ohrozit? To bys přece nechtěla," namítl Chris a měl vlastně pravdu.
,,Dobře, dobře," řekla jsem a schoulila se mu do objetí.

O sedm měsíců později
Šla jsem z koupelny do pokoje. Jakmile jsem vešla, tak se mi naskytl krásný pohled.
Christian seděl na posteli a byl opřený o její pelest. V náruči držel našeho před pár dny narozeného synka Nathaniela a zřejmě u toho usnul. Bylo to tak pěkné.
Došla jsem k nim a pohladila Chrise po tváři.
,,Christiane," zašeptala jsem a on po chvilce otevřel své kouzelné modré oči. Nathaniel měl zelená očka po mně a černé vlasy po nás obou.
Elliot vypadal jako Chrisův bratr Daniel, takže černé vlasy a zelené oči. Nebylo však vůbec poznat, že není tak úplně náš, přestože jsme ho tak brali.
Emily byla má přesná kopie, ale chováním byla spíš jako Christian.
Daniel byl jako Chris, modré oči a černé vlasy.
Jen Amélie se trochu lišila, protože měla blonďaté vlásky, ale zase měla Chrisovy modré oči.
Emily se jí jednou zeptala, proč není černovlasá jako my, ale já jí řekla, že to má po babičce. Možná, že jí řekneme pravdu až bude větší, ale teď je na to ještě moc malá.
,,Co se děje?" zeptal se zmateně Christian.
,,Usnul si. Ukaž, dám malého do kolébky," řekla jsem a chtěla si od něj malého vzít.
,,Já sám," odvětil a pomalu se zvedl z postele.
Potom došel ke kolébce, která byla u mé strany postele a opatrně do ní položil Nathaniela.
,,Jdeme spát ne?" zeptala jsem se a on přikývl.
Potom si lehl do postele a já k němu. Přitulila jsem se k němu a on mě políbil na čelo.
,,Dobrou noc," řekl ospale.
,,Dobrou," odvětila jsem a za chvilku jsem usnula.

Královská povinnost - STARÁ VERZEWhere stories live. Discover now