Královská povinnost - STARÁ VERZE

Holčička

Než mi Rose stihla říct zda je to chlapeček nebo holčička, jsem vyčerpáním usnula. Když jsem se vzbudila, stmívalo se. Posadila jsem se a uviděla kolébku. Rose se u ní seděla a lehce ji houpala. Přišla jsem blíž a podívala se na miminko v kolébce.
"Prospala ses trochu?" zeptala se Rose a povídala se na mě. Já přikývla a posadila se k Rose.
"Je to holčička." řekla Rose.
"Je krásná." pravila jsem.
"To ano, ale jak se bude jmenovat?" zeptala se Rose.
"Je to i Chrisova dcera, on by také měl říct jak by chtěl, aby se jmenovala." pravila jsem.
"Ale jemu to je jedno, takže se bude jmenovat Emily." dodala jsem.
"Moc hezké jméno." řekla Rose.
"Všichni už to vědí, že je to holčička. Chloe byla obzvlášť nadšená, začala jsem se s ní hádat, ale přišel James a srazil jí úsměv." pravila tiše Rose.
"Uvidíš Rose, že Chloe bude brzy těhotná a pak jí můžu rovnou přenechat kralování." pravila jsem a pohladila Emily po ručičce.
"To neříkej Kate. Nemůže tě nahradit ty jsi právoplatná královna a Chrisova manželka." řekla Rose.
"Právě, že už mě nahradila." pravila jsem.
"Jdu se vykoupat, pohlídáš Emily?" zeptala jsem se.
"Jistě teď ji mám na starost a tobě se nejspíš přidělí ještě jedna služebná." řekla.
"Rose, ty nejsi žádná služebná. Jsi jako moje sestra." pravila jsem a pohladila ji po rameni. Potom jsem šla do vany. Vykoupala jsem se a oblékla se do čistých šatů. Když jsem se vrátila do pokoje šla jsem kolem zrcadla a zastavila se u něj. To, že jsem před pár hodinami porodila na mě nebylo vůbec znát. Byla jsem hubená ještě víc než předtím. Učesala jsem si vlasy a do vlasů si dala čelenku.
Rose pořád seděla u kolébky a houpala Emily.
"Jdeme na večeři, pojď Rose." řekla jsem a Rose vyndala Emily z kolébky.
Otevřela jsem dveře a nechala Rose projít. Potom jsem dveře zavřela a šly jsme do jídelního sálu. Ten je o patro níž. Takže jsme procházely kolem velkého pokoje pro konkubíny. Dveře byly otevřené a pár konkubín se po mě podívalo.
"Porodila holku a ta nemá žádný význam." říkala Chloe, která stála zády ke mě a uprostřed místnosti. Zastavila jsem se a vstoupila do jejich pokoje.
"Chris se na ni ani nepodívá." řekla a začala se smát, pár dívek okolo ní se také zasmálo, ale jejich smích utichl když mě uviděli. Chloe se pořád smála.
"Říkala si něco?" zeptala jsem se a ona se polekaně otočila. Všechny ostatní se postavily do řady a uklonily se mi.
"Nic." řekla a sklonila hlavu. Přiblížila jsem se k ní a trochu se k ní naklonila.
"Ještě jednou si mě vezmeš do těch svých nevychovaných úst, tak počítej s tím, že ti že života udělám peklo. Pochopila?" pravila jsem výhružně.
Přikývla a já se k ní otočila zády. Pak jsem šla pryč.
"Ty se jí nemůžeš rovnat Chloe." uslyšela jsem a trochu se nad tím usmála.
Potom jsme šly do jídelního sálu a Rose se cestou zasmála.
"Čemu se směješ?" zeptala jsem se.
"Chtěla bych vidět, jak se Chloe tvářila po tom co řekla ta konkubína."
"Tak aspoň jedna mě tam má ráda." pravila jsem a zasmála se. Strážní stojící u jídelního sálu mi otevřeli dveře a já vstoupila. Posadila se ke stolu, Rose se také posadila a podala mi Emily. Do jídelny vešel Chris s Jamesem. Chris se posadil a James šel ke mě. Podíval se na malou Emily a pohladil ji po hlavičce.
"Je sladká a podobá se Chrisovi." řekl James a Chris se na nás podíval. Chviličku se díval jen na Emily, ale pak se zase dál věnoval svému talíři.
Najedli jsme se a Chris se poté zvedl od stolu. James se zvedl také a společně šli ke dveřím.
"Vyhovuje ti jméno Emily?" zeptala jsem se směrem ke Chrisovi a ten se zastavil. Otočil se na mě a já čekala čp mi poví.
"Je mi jedno jak se bude jmenovat, není to moje dcera." řekl.
"Je to tvoje dcera." odpověděla jsem.
"Zmizela si a když se vrátíš si těhotná. Se Sebastianem si spala, takže to bude těžko moje." pravil.
"To, že jsem těhotná, jsem zjistila den před tím, než mě unesl." odpověděla jsem.
"Rose byla u toho." dodala jsem.
"Je to tvoje kamarádka, co by pro tebe neudělala, že?" řekl.
"Tak se běž zeptat lékařky, nevím co bych měla udělat pro to, abys konečně pochopil, že je to tvá dcera." odpověděla jsem.
"Nedělej nic, není to moje dcera. Měla by ses mi spíš omluvit, protože jsi mě podvedla." řekl.
"Ty jsi takový idiot! Ty mi nemáš co odpouštět, protože já jsem se ničím neprovinila. Svědomí mám čisté." řekla jsem a zvedla se od stolu.
"Jistě, ty mě podvedeš a já jsem idiot." pravil.
"Ano jsi idiot, protože neposloucháš co ti lidé chtějí říct. Nechceš to poslouchat, protože si myslíš jakou máš pravdu. Ale Chrisi, kdyby si, to je vlastně jedno." pravila jsem a ukápla mi slza. Prošla jsem kolem Chrise, ale on mě chytil za paži.
"Kdyby si mě opravdu miloval, jak si mi to tehdy řekl, věřil bys mi." pravila jsem a vytrhla mu ruku z jeho sevření. Vyšla jsem z jídelního sálu a opřela se o zeď. Tolik bych chtěla, aby to mezi námi bylo jako dřív...