Návštěva

503 18 0
                                    

Další dva týdny uplynuly jako voda. A dnes, konkrétně za hodinu, se koná opožděný Sebastianův pohřeb. Je krátce po obědě. Chris se za stálých protestů oblékl do černého a asi před půl hodinou odešel ven na vzduch spolu s Jamesem. Před chvilkou jsem se umyla a oblékla si spodní prádlo. V županu jsem stála před skříní a dívala se na šaty uložené v ní. Vyndala jsem první černé šaty, které mi přišly pod ruku. Sundala jsem si župan a oblékla si ony šaty.
Zrovna když jsem to potřebovala, přišla Rose. Také měla černé šaty a vlasy spletené do copu.
"Rose, jdeš jako na zavolanou." pravila jsem a lehce se usmála. Pak jsem se k ní otočila zády a ona mi šaty zapla. Zpátky jsem se k ní otočila a povzdechla si. Potom jsem si obula černé střevíčky na podpatku a pohlédla na Rose.
"Copak je Kate?" zeptala se.
"Sebastian si to nezaslouží, ale nechci se zachovat jako on." řekla jsem, protože jsem věděla, že s tím nikdo nesouhlasil.
"Já to chápu Kate." pravila Rose, ale bylo na ní poznat, že s tím nesouhlasí. Když si všimla mého vševědoucího pohledu, tak trochu zamračila.
"Chápu to, ale nesouhlasím s tím." pověděla a já si vzala do ruky hřeben. Rozčesala jsem si rovné vlasy a podívala se na svůj odraz v zrcadle.
"Nebudu soudit tvá rozhodnutí Kate, ale Sebastian nejvíce ublížil právě tobě, ale ty trváš na jeho pohřbu a označení hrobu." pravila a já pohlédla na její odraz v zrcadle.
"Víš Rose, on by pro Chrise nic takového neudělal. A mě děsí představa, že by se Chris zachoval stejně." pravila jsem a zahleděla se na její odraz. Ona přikývla a odešla. Spustila jsem ruce podél těla a dívala se na svůj odraz v zrcadle. Po chvilce mého tupého zírání na svůj odraz, jsem položila hřeben na stůl a vydala se ke dveřím. Ze skříně u dveří jsem vyndala černý plášť a nasadila si ho. Potom jsem vyšla ze dveří a spolu se strážemi šla do zahrady. Před zámkem stál Chris s Jamesem. O něčem se dohadovali, ale když si mě všimli, najednou utichli. Neřešila jsem to a šla za Chrisem, které se rozešel k bráně. Pozorně jsem sledovala Chrisovi stopy vytvořené ve sněhu. Prošli jsme branou a zamířili do lesa spolu s Rose, Jamesem a asi nejmíň tuctem vojáků. Nešli jsme dlouho, po asi pěti minutové cestě jsme došli na menší mýtinu, kde byl uprostřed sněhu jakýsi menší zasněžený kopeček. Kde se vzali, tu se vzali, objevili se zde strážní táhnoucí malý vozíček, na kterém byl náhrobní kámen. Dva strážní ho vydali z vozíčku a postavili ho k hrobu do připravené vykopané díry, která byla přesně udělaná pro onen kámen. Když kámen postavili mohla jsem si přečíst nápis na náhrobku.
"Zde leží princ Sebastian z Arden. Zemřel ve věku 25 let. Střípek dobra jenž se v něm ukrýval pohltila jeho stinná stránka, která ho zahubila." přečetla jsem si v duchu a podívala se na Chrise stojícího přede mnou.
"Nechte mě o samotě." řekl najednou Chris. Všichni strážní spolu s Rose a Jamesem se vzdálili do okolí. Já tam stála a přistoupila blíže ke Chrisovi. Opatrně jsem mu sáhla na rameno a stoupla si vedle něj. Pak jsem ruce spustila podél těla a dívala se na hrob, když v tom mě Chris chytil za ruku.
"Děkuju Chrisi. Jsem ráda, že si se nezachoval jako Sebastian." pravila jsem tiše.
"Jsem tak moc rád, že tě mám Katie. Ty si mě odvedla od temnoty, do které jsem pomalu padal před naší svatbou. Kdybych tě nepoznal tma by mě pohltila stejně jako jeho." řekl Chris a stiskl mou ruku. Pootočila jsem na něj hlavu a povzbudivě se usmála.
"Tak teď pojď, jdeme domů." řekla jsem a on se trošku usmál. Procházeli jsme lesem a cestou se k nám všichni ostatní připojili. Po pěti minutách cesty jsme prošli branou a zastavili před vchodem do zámku, protože tam stál kočár, který právě odjížděl pryč. Strážní u vchodu do zámku tam stáli a hleděli na odjíždějící kočár. Když si nás všimli, uklonili se Chrisovi a mě. Zmateně jsem se podívala na Chrise a ten mi věnoval stejně zmatený pohled, který pak stočil k Jamesovi.
"Máme hlášenou nějakou návštěvu?" zeptal se Chris s pohledem upřeným na vrata zámku.
"Ne?" odpověděl otázkou James, který byl stejně zmatený jako my.
Vstoupila jsem do zámku a rozhlédla se na obě strany, jako kdybych čekala, že na mě někdo zpoza rohu vyběhne. Chris si stoupl vedle mě a chytil mě za ruku. Otočila jsem na něj hlavu a ústy naznačila, že se jdu podívat.
Zamířila jsem ke schodům, ale vyrušil mě Chloein veselý hlas, který dolehl až sem. Podívala jsem se tím směrem. Tam je pokoj konkubín. Vykročila jsem tím směrem a udělala pár kroků, při kterých jsem poslouchala klapot mých bot, který se rozléhal na skoro prázdné chodbě.
"Jsem tak ráda, že jste tady! Musíte něco udělat s královnou, vadí mi, že se motá kolem Chrise." uslyšela jsem Chloein pištivý hlas a naštvala se.
"Co si to dovoluje?!" proběhlo mi hlavou a zrychlila svůj krok. Zastavila jsem na chodbě před otevřenými dveřmi pokoje konkubín. Podívala jsem se do pokoje a pohled se mi zastavil na osobě stojící uprostřed a otočené zády ke mě. Naproti ní stála Chloe, která se na ni dívala s velikým úsměvem. Potom si mě Chloe všimla a nuceně se uklonila, takže ke mě přilákala pozornost oné osoby, která se na mě otočila a já překvapeně pootevřela ústa. Otočila jsem hlavu a podívala se na Chrise stojícího na konci chodby. Díval se mým směrem a když se naše pohledy střetly, vykročil rychlým krokem směrem k nám. Otočila jsem hlavu na osobu, jež na mě upírala své zelené oči a nemohla uvěřit tomu co vidím, nebo spíš tomu, koho vidím...

Královská povinnost - STARÁ VERZEDonde viven las historias. Descúbrelo ahora