Epilog

658 24 3
                                    

Vypravěč
Král Christian s královnou Katherine trávili čas se svými dětmi na zahradě.
Jejich nejmenší, Nicolas a Natalie, byli v zámku a spinkali pod dohledem Brigitte s Biancou, zatímco všichni ostatní byli v zasněžené zahradě.
Právě probíhala zábavná sněhová bitva, kterou vyhlásil královský pár. Nikdo nic nenamítal a všichni se s úsměvy na jejich tvářích chopili sněhu, ze kterého si vyráběli své zbraně.
Sněhové koule létaly sem a tam. Nakonec ani strážní stojící opodál nebyli opomenuti a taktéž se připojili k této bitvě.
Král Christian teď ležel v hromadě sněhu, ve které skončil kvůli své milované ženě. Ta mu stejně jako před několika lety nastavila nohu, načež on spadl. Teď však spadl už zcela odevzdaně jako kdyby to v koutku jeho vědomí tušil a vůbec se za pomoci rukou nesnažil nezapadnou do sněhu úplně. Chvíli tam takhle ležel, než k němu došla jeho drahá polovička s otázkou jestli je v pořádku.
On ji však namísto odpovědi chytil za ruku a stáhl jí do sněhu. Oba se v tu chvíli začali smát a házeli po sobě sníh.
Elliot se v tu chvíli zastavil u své sestry Amélie a sněhovou kouli, kterou po své sestře chtěl hodit, zahodil na zem.
,,Když je tak vidím, jsem rád, že se mě ujali. Zároveň, když si na to vzpomenu, tak mě popadne vztek a chtěl bych vědět, co hrozného jsem své matce udělal, že mě musela opustit," řekl Elliot.
,,Já přemýšlela o tom, proč se mě matka ujala. Jestli se s mou pravou matkou nemusela, tak proč si mě vzala? Vždyť to nemusela dělat a jelikož jsem mladší než Emily, tak jsem se musela narodit po jejich svatbě, tudíž byl otec matce nevěrný s mou matkou. Jak mu to mohla odpustit? Myslím, že já bych to svému manželovi nemohla odpustit," pravila Amélie.
,,Když je ale takhle vidím, tak bych neřekl, že by otec byl schopný matku podvést. Muselo se stát jistě ještě něco," odpověděl Elliot.
,,Myslíš, že se to někdy dozvíme?" zeptala se Amélie.
,,Třeba nám to někdy řeknou," pravil Elliot a mykl rameny.
Sebral ze země hrst sněhu a utvořil z něj kouli, kterou následně hodil po své sestře.
,,Tak to ti vrátím," vykřikla se smíchem a nabrala si sníh.
,,Divím se, že na to pořád máme energii," řekla během smíchu Katherine, která stále seděla na zemi vedle svého manžela.
,,Ještě zase nejsme tak staří," odvětil Christian a pomohl své manželce se zvednout ze zasněžené země.
,,Ale už za několik měsíců budeš dědečkem," řekla Katherine s úsměvem na rtech.
,,Ty budeš zase babička, tak mi tady nic neříkej," odvětil král a obejmul svou manželku okolo pasu.
Pak se pustili a oba si nabrali sníh, který po sobě vzápětí navzájem hodili.
Po další hodině byla bitva ukončena, protože všichni byli už na kost promrzlí a hladoví.
Všichni se následně převlékli do suchého oblečení ve svých komnatách, a pak zamířili do jídelního sálu, který byl vyhřátý od krbu.
Tam se všichni společně najedli a sedli si do kruhu na polštáře kousek od krbu, kde si po celý zbytek dne povídali o všem možném. Smáli se, vzpomínali, děti poslouchali vyprávění svých rodičů.
Nicolas s Natalie samozřejmě nemohli chybět, přestože byli moc malí na to, aby si to později vybavili.
Každý v místnosti byl rád za tak pěkný a společně strávený den. Dokonce i strážní u dveří s úsměvem pozorovali, jak se všichni baví a společně se smějí. Strážní si vyměnili pohled a oba jasně věděli, že myslí na to stejné. Byli rádi, že mohou sloužit této rodině, která má tak pěkné vztahy mezi sebou.
Král s královnou si prohlédli do očí a s určitostí věděli, že nemohou být šťastnější. Jakákoliv slova zde byla už zbytečná. Oba totiž věděli, že se milují a že nadevše milují své děti.
A tak čas ubíhal a ubíhal, až jejich děti měli vlastní děti a ty jejich děti a tak dál.
Samozřejmě, že nikdo z nich neprošel životem snadno a že často museli čelit překážkám, které jim život připravil. Vždyť o tom už život přece je, ale to už je jiný příběh.
Tady příběh královny Katherine a krále Christiana končí, a jak to tak bývá, tak spolu žili šťastně až do smrti...
                          ~KONEC~

Královská povinnost - STARÁ VERZEحيث تعيش القصص. اكتشف الآن