Královská povinnost - STARÁ VERZE

Předzvěst všeho zlého

O rok později
,,A musíš opravdu jet ty sám?" zeptala jsem se Christiana, který právě stál u postele a zapínal si knoflíčky u košile.
,,Musím," odvětil a košili si zastrčil do kalhot.
,,Pohár mé trpělivosti přetekl. Ti žháři a ti, kteří vraždí lidi, musí být potrestáni.
Poslal jsem několik skupinek strážných, aby zjistili o co jde té skupině lidí, která tohle vše páchá. A žádný z nich se nevrátil. Je očividné, že je zavraždili a už i v nedalekém městě o tom mluví.
Mezi lidmi vládne strach a tomu musím učinit přítrž," řekl a v očích mu plály plameny od hněvu.
,,Hlavně buď opatrný," pravila jsem a pomohla mu s oblékáním krátkého koženého kabátu v černé barvě.
,,Neměj strach. Jede se mnou James, také Henry a pět tisíc vojáků," řekl a povzbudivě se usmál.
Mně však do smíchu nebylo. Neviděla jsem ráda, že odchází.
Postavila jsem se před něj a podívala se do těch jeho krásných očí jako kdybych je měla vidět naposledy.
Zřejmě když viděl mé rozpoložení, tak mě vtáhnul do objetí. Obmotala jsem své ruce kolem jeho pasu připravena se ho už dobrovolně nepustit. Políbil mě do vlasů a pohladil po zádech. Z každého jeho doteku se mi podlamovala kolena, až tak jsem byla zamilovaná.
,,Nemohu popadnout dech, mé srdce neunese tu bolest. Od této chvíle povleču své tělo i duši jako bych nežila. Mé srdce bude jako v ohni a nenajde klidu, dokud se s tebou zase neshledám," pravila jsem.
On mě pohladil po tváři a já se trochu pousmála.
,,Ach má usmátá tvářičko, má lásko. Tvá krása je ve světě pověstná. Jaká nádhera, ta tvář jako kvetoucí růže.
Vznikla snad noční obloha plná hvězd pouze září tvých vlasů? Ta ušlechtilost, jas a třpyt - taková nádhera! Má mysl je plna vůně tvých vlasů. Voní jako ranní procházka v růžovém sadu plném květin.
Jsem záplavou té krásy oslněn," pravil, chytil mé ruce a políbil je na jejich hřbety.
Potom mě pustil a šel do vedlejší místnosti. Šla jsem tiše za ním a pozorovala ho. Zastavila jsem se však ve dveřích a dál ho sledovala odtud. Políbil na čelo nejdřív Emily a poté i Daniela. Oba ještě spali a byli tak roztomilí. Potom Chris došel zpět ke mně. Také mě políbil na čelo a pak se vydal ke dveřím. 
Jakákoliv slova byla v tuto chvíli už zbytečná. Nám oběma bylo jasné, že jakmile vyjde z těch dveří, tak to může být naposled, kdy se uvidíme.
Věnoval mi zářivý povzbudivý úsměv a pak odešel.
Přešla jsem tedy na balkon, který jsme v pokoji měli a došla až k mramorové balustrádě.
Odtud jsem se dívala k hlavnímu vchodu.
Za malou chvíli jsem uviděla Christiana, jak vyskočil na svého koně a za ním Henry s Jamesem a několik desítek strážných. Vojsko se k nim připojí u nedaleké vojenské základny.
,,Výsosti," řekla Diana a postavila se kousek ode mne.
Christian se podíval mým směrem a pak vyjel k hradní bráně.
,,Král se jistě v pořádku vrátí, nemusíte mít obavu," pravila, když si všimla mého ustaraného výrazu.
,,Mám divné tušení, Diano," řekla jsem, když jsem viděla Chrise, jak projel hradní branou.
Pak jsem se otočila směrem k ní a pohlédla na ni.
,,Pamatuješ si tu věštkyni?" zeptala jsem se, a pak mi v hlavě proběhla ta událost. 

,,Diano, necháme zasázet rudé růže, to bude pěkné nemyslíš?" optala jsem se Diany, když jsme se procházely zámeckou zahradou kousek od hradní brány.
,,To bude jistě moc hezké. Budou se tam vyjímat mezi těmi bílými," odvětila s úsměvem.
,,Zastavte!" křičel strážný a hnal se za nějakou postarší ženou v roztrhaném plášti.
,,Musím mluvit s královnou!" zakřičela na něj žena a běžela přímo ke mně. Leknutím, že do mě narazí jsem o krok uskočila.
Ovšem mí strážní ji asi dva metry přede mnou chytili a tím do ní i omylem strčili, takže upadla na zem.
,,Pusťte ji," řekla jsem a šla jí pomoct se zvednout.
Podala jsem jí ruku a ona se jí hned chytila. Avšak když jsem jí chtěla pomoct se zvednout, tak nevstala a jen na mě hleděla.
,,Proč jste se mnou chtěla mluvit?" zeptala jsem se laskavým hlasem.
,,Přišla jsem vás varovat výsosti. Viděla jsem obrovskou pohromu, krveprolití.
Nad vašimi trůny se vznáší temný stín, černý oblak. Nepřátelé využijí králova odjezdu a poté se stanou hrozné věci. Mnoho lidí přijde o život," řekla zděšeně a já se pomalu pouštěla její ruky.
,,Kdo přijde o život? Christian přijde o život jestli odjede?" zeptala jsem se a cítila, jak mě zaplavuje strach.
,,Zrada číhá všude a přichází ruku v ruce se smrtí," řekla znovu a mé otázky ignorovala.
,,O čem to mluvíš? Já nic nechápu," pravila jsem se zoufalstvím v hlase.
,,Zabraňte králi v odchodu a zabráníte tak té obrovské katastrofě,"
,,Viděla si ještě něco jiného? Nějaký detail, který by nám toho prozradil více?" zeptala jsem se a ona se zamyslela.
,,Až odbije hodina nejvyšší, tak lev zachrání beránka ze spárů ohnivých šelem, ale zaplatí za to vysokou cenu," pravila a já teď nechápala už vůbec nic.
,,Viděla jsem zradu a vesnici La Baffors," dodala a pak už nic víc neřekla.
,,Omlouváme se, výsosti. Nechtěla nás poslechnout," řekl strážný.
,,Dejte jí nějaké peníze," odvětila jsem mu a oni pak tu ženu odvedli...