Královská povinnost - STARÁ VERZE

Král z Edinburghu

Zdravila jsem a vítala každého hosta v zrcadlovém sálu. Hudba hrála a hosté tančili. Rozhlížela jsem se a hledala Chrise. Někdo mi poklepal na rameno a já se otočila. Uviděla jsem pohledného hnědovlasého muže s oříškovýma očima. Na hlavě mu seděla koruna a na tváři měl lehký úsměv. Chytil mou pravou ruku a políbil ji na hřbet.
"Rád vás poznávám, jsem král Nicolas II. z Edinburghu." pravil medovým hlasem. Lehce jsem se usmála a za v dálce za ním si všimla Chloe, která stála u Chrise. Něco mu říkala, ale on ji ignoroval a hleděl k nám. Na tváři měl nic neříkající výraz.
"Také vás ráda poznávám. Jsem královna Katherine Samantha z Arden." pravila jsem a lehce se usmála.
"Smím prosit?" zeptal se a já přikývla. Začala hrát nová pomalá skladba a já na svém pase ucítila Nicolasovy ruce.
"Smím vám říkat Kate?" zeptal se tiše.
"Jistě." odpověděla jsem mu.
"Jsem velmi poctěna, že jste vážil tak dalekou cestu až z Edinburghu k nám do Arden." pravila jsem tiše a on se tiše zasmál. Byl to příjemný smích, ne odporný a slizký jako ten Sebastianův. Nad touto myšlenkou jsem se zamračila a Nicolas se na mě tázavě podíval.
"Děje se něco?" zeptal se.
"Jen jsem si vzpomněla na jednu nemilou událost." pravila jsem, on přikývl a dál jsme toto téma nerozebírali.
"Musím se přiznat, protože mě velice mrzí, že už jste vdaná." zašeptal po chvilce mlčení. Chvilku jsem nevěděla co na to říct.
"Vy nemáte manželku?" otázala jsem se a zvedla k němu hlavu, abych mu viděla do očí.
"Žádná pro mě zatím nebyla dost dobrá. Velice závidím vašemu manželovi, protože má tak půvabnou a chytrou manželku." pověděl sladce a já se usmála.
"Kolik vám je let jestli se mohu zeptat." pravila jsem tiše.
"Dvacet šest a vám?" odpověděl.
"Dvacet let." pravila jsem a usmála se.
Ještě chvíli jsme tančili a když začala nová skladba, ucítila jsem poklepání na rameno. Zastavili jsme a já se otočila. Stál tam Chris a na tváři měl úsměv.
"Nebude vám vadit, když si Katie na další tanec vypůjčím?" zeptal se Chris a Nicolas se trochu usmál.
"Jistěže ne, prosím." řekl Nicolas a odešel. Chris mě chytil kolem pasu a přitáhl blízko k sobě. Začali jsme tančit a já se mu chvilku dívala jen do těch krásných modrých očí.
"Kdo to byl?" zeptal se a podle tónu hlasu jsem poznala, že je naštvaný, přestože na tváři měl úsměv.
"Král Nicolas z Edinburghu." odpověděla jsem a tiše se zasmála.
"Čemu se jako směješ? O čem jste si povídali, pořád si se usmívala." pravil znovu.
"Ničemu se nesměji a proč bych se ti měla zpovídat?" pravila jsem.
"Protože jsi moje žena." pravil a z jeho obličeje se úsměv vytratil.
"Už jsme zase u toho, ano jsem tvoje žena, ale nejsem tvůj sluha a nemusím ti říkat vše." ohradila jsem se a trochu se zamračila.
"Ptám se tě o čem jste si povídali." pravil znovu.
"Víš, že je docela milý? Také je i vtipný a nechce po mě, abych se mu zpovídala." řekla jsem.
"Tak jsi si měla vzít jeho, když je tak milý, pozorný a poslouchá tě! Jako kdybych já byl ten nejhorší manžel na světě." zašeptal naštvaně a také se zamračil. Hudba skončila a Chris mě pomalu pouštěl.
"Ty mě vyslechnout nechceš, neposloucháš to, co ti říct. Kdyby mě nedonutili si vzít tebe, možná, že bych si vzala jeho." pravila jsem a chvilku litovala toho co jsem řekla. Chris se na mě překvapeně podíval. Pak jsem se, ale ke Chrisovi otočila zády a kráčela pryč. Vyšla jsem do potemnělých zahrad a procházela se. Uslyšela jsem za sebou kroky a otočila se.
"Jste v pořádku?" zeptal se Nicolas.
"Ano." odpověděla jsem tiše a potlačila slzy.
"Projdeme se?" zeptal se, já přikývla a lehce se usmála. Nabídl mi rámě a já ho přijala. Procházeli jsme se a povídali si. No a já se tak nějak zmínila o tom, že to mezi mnou a Chrisem není tak růžové, jak se zdá.
Je mi s Nicolasem dobře a také jsem se s ním po dlouhé době zasmála.
Šli jsme zase zpátky do zámku na oslavu. Vešli jsme do zrcadlového sálu a u mě se hned objevila Rose.
"Nicolasi, omluvte mě na moment." pravila jsem, on přikývl a odešel. Rose mě chytla za ruku a vedla na chodbu.
"Co se děje Rose?" zeptala jsem se.
"Celý den si nějaká bledá, jestli jsi nemocná tak si běž odpočinout." dodala jsem a ona zakroutila hlavou.
"Nedá se to nazývat nemocí. Já jsem... no...těhotná." dostala že sebe a mě se na tváři vykouzlil úsměv od ucha k uchu.
"Tak to je úžasná zpráva, co James na to?" pravila jsem zvesela.
"Ještě to neví." řekla a netvářila se moc vesele.
"Proč se tak tváříš? Vždyť to je skvělé." pravila jsem.
"Já mám strach." řekla tiše.
"Neboj se, Jamese to určitě potěší, ale jestli se mu to bojíš říct, udělám to já, co ty na to?" pověděla jsem vesele a ona přikývla.
"Tak pojď." řekla jsem a chytila ji za ruku. Vtáhla jsem ji do zrcadlového sálu.
"Mám mu to říct teď nebo až potom?" zeptala jsem se.
"Potom." zašeptala vedle mě a já přikývla.
Odvedla jsem Rose ke stolu, aby se posadila. Podala jsem jí pohár s vodou a ona se napila. Zjevil se u nás Nicolas a já se na něj podívala.
"Mohu s vámi mluvit?" zeptal se, já přikývla, a pak jsme vyšli na chodbu.
"O čem jste chtěl mluvit?" zeptala jsem se.
"Jste velmi milá, krásná, chytrá a mě je s vámi dobře. Nevadilo by vám, kdybych za vámi jezdil?" pravil a já o tom chvilku přemýšlela.
"Nevadilo." vylétlo že mě dřív než jsem si to stihla pořádně rozmyslet. On se usmál, naklonil se ke mě a...