Poprava

591 26 6
                                    

"Chris." pověděl tiše James.
"Co se mu stalo?! Mluv!" křičela jsem.
"Je na tom zle. Jeli jsme už zpátky, byli jsme na půli cesty. Zastavili jsme a utábořili se. On si pak vyjel sám na koni. Jenže ho napadli, a protože byli v přesile nemohl se bránit. Když jsem ho našel, byl celý od krve a v bezvědomí." pravil smutně.
"Kde je teď?" zeptala jsem se a po tvářích mi sklouzlo pár slz.
"U sebe v pokoji. Ošetřují ho." pověděl.
"Jste neschopní! Naprosto neschopní tupci!" vykřikla jsem a začala mu mlátit do hrudi. Měla jsem takový vztek, že ho nedokážou ochránit.
"Jak jste ho mohli nechat samotného?!" křičela jsem hystericky a James mě vtáhl do objetí. Vtrhla jsem se mu a šla do Chrisova pokoje. Rose šla za mnou a cestou mě přemlouvala ať tam nechodím, že to lékaři zvládnou. Otevřela jsem dveře a uviděla tři lékaře. Šla jsem blíže a uviděla, jak Chrisovi ošetřují řezné rány na hrudi a na ramenou. Byl v bezvědomí. Lékaři se mi uklonili a odstoupili stranou. Sedla jsem si k němu na postel a chytila ho za ruku. Vypadal hrozně. Nejen, že byl hrozně bledý a celkem vypadal nezdravě, ale z ran mu ještě tekla spousta krve. Sáhla jsem mu na čelo, úplně hořel. Otočila jsem se ke dveřím a uviděla v nich Jamese.
"Má horečku. Nedivila bych se kdyby měl zápal plic." řekla jsem. Vstala jsem a podívala se na lékaře.
"Pořádně ho ošetřete a dejte mu obklad, aby se mu snížila horečka. Jestli to nepřežije, nechám vás všechny popravit!" zvýšila jsem hlas.
Šla jsem k Jamesovi a zatáhla ho na chodbu.
"Ti co mu to udělali, uprchli?" zeptala jsem se.
"Ne jsou v cele. Chytil jsem je všechny." řekl.
"Vyslechl si je?" Řekli ti proč to udělali?" zeptala jsem se.
"Ano, chtěli ho prostě okrást. Co teď s nima?" řekl.
"Poprav je, všechny do jednoho. Je mi jedno jak to uděláš. Uškrť je, utop je, nebo jim klidně usekni hlavu. Je to jedno, ale chci, aby za to zaplatili. Pak je někam v tichosti odkliď." řekla jsem a překvapovala sama sebe.
"Jak si přeješ. Bude mi potěšením." řekl, uklonil se a odešel.
"Rose." pravila jsem, když vyšla že dveří Chrisova pokoje.
"Jak je na tom?" zeptala jsem se.
"Stále ho ošetřují." řekla tiše.
Vstoupila jsem do jeho pokoje. Vzala jsem si misku a nalila do ní trochu vody a desinfekci. Vzala jsem kus bílé látky a sedla si k Chrisovi na postel.
"Jděte všichni ven, ošetřím ho sama." řekla jsem, lékaři se uklonili a odešli. Rose tam zůstala a pozorovala mě.
"Řeknu ti až se vzbudí a přineseš nějaké jídlo, ano?" pravila jsem.
"Jistě." řekla a odešla.
"Co mi to děláš?" zeptala jsem se tiše a začala ho ošetřovat. Lékaři tu nechali svoje kufříky s potřebnými věcmi, a tak jsem jeden otevřela. Samé lahvičky a různé věci. Na každé lahvičce byl napsaný název. Chris tu měl knihovnu, a tak jsem si našla knihu o lékařství. Začala jsem v ní listovat. Hledala jsem lék na horečku. V kufříku jsem ho našla a položila ho na stůl. V knize píšou tři kapky ráno, dopoledne a večer. Teď ho nebudu budit, ať si odpočine. Dala jsem mu obklad, abych snížila horečku. Trvalo to pár hodin, ale horečka mu nakonec klesla. Ošetřené a vyčištěné rány jsem mu obvázala obvazem. Přikryla jsem ho peřinou, seděla u něj a držela ho za ruku.
Uslyšela jsem dveře a pohlédla na ně. James vešel a potichu zavřel dveře.
"Jsou už...?" zeptala jsem se a on přikývl.
"Jak mu je?" zeptal se.
"Horečka klesla a rány jsem mu sama vyčistila. Ty nemožné doktory jsem poslala pryč." řekla jsem a podívala se na Chrise. Přikývl a přišel blíž. Stoupl si vedle mě a díval se na něj.
"Je jako můj bratr. Říkal jsem mu ať si vezme stráže, ale nechtěl mě poslechnout." pověděl tiše.
"Není to tvoje chyba, vím, že za to nemůžeš. Chris je prostě tvrdohlavý, tak jako já. V tom jsme si podobní." zašeptala jsem a trochu se usmála.
"Záleží ti na něm. Klidně řekni, že to tak není, ale já to na tobě vidím." pravil.
"Nevím jak to mám nazvat. Vždycky jsem klidná a nic mě nerozhodí. Jenže v jeho přítomnosti jsem nesoustředěná." zašeptala jsem.
"Myslím si, že ho máš ráda." řekl tiše.
"Co na tom sejde? Mě vůbec nepotřebuje, potřeboval jen úředně královnu. Jsem tu jenom od toho, aby měl následníka, když mu ho nedám já udělá to jiná. Proto má o patro níž ty konkubíny. Může mě i zabít, když bude chtít." pravila jsem.
"Kdo ti řekl takové nesmysly?" zeptal se a udiveně na mě pohlédl. Pak se zamyslel a zakroutil hlavou.
"Sebastiana neposlouchej. Sebastian nemá Chrise vůbec rád, protože..., no to ti určitě někdy poví sám. Každopádně vím, že si Chris měl vzít tvou sestru, ale ta je jiná než ty, podle toho co jsem slyšel. To ty jsi přesně to, co Chris potřebuje. Měl spoustu žen, ale byly to hloupé holky bez mozku. Každá ho v nějaké nepříjemné situaci opustila. A vidíš, ty jsi ho na začátku nenáviděla, teď tu u něj sedíš a nehneš se od něho na krok." pověděl a já se nad jeho slovy musela zamyslet. Má pravdu v den svatby jsem mu nemohla přijít na jméno, teď tu vedle něj sedím a bojím se o něj.
Pohlédla jsem na spícího Chrise a trošku se usmála.
"Od té doby co jste se vzali, neměl u sebe v komnatě žádnou, i když mu je posílali, poslal je pryč." pověděl a já na něj pohlédla.
"Ať si dělá co chce s kterou chce. Je mi to jedno." zalhala jsem.
"Není ti to jedno." řekl a odešel.

Královská povinnost - STARÁ VERZEDonde viven las historias. Descúbrelo ahora