Pohřeb

524 21 1
                                    

Chris
Díval jsem se na Sebastiana jak drží Kate. Držel jí dýku u krku a já nevěděl co bych měl udělat, abych Kate nijak neohrozil. Můžu za to já, nechal jsem si Sebastiana přivést, jenže jim cestou utekl.
Kate se třásla a plakala. Byl to strašný pocit. Díváte se na milovanou osobu a na vlastního bratra, jak vám chce milovanou osobu zabít. Připadal jsem si naprosto bezmocný, nevěděl jsem co mám udělat, ale nedal jsem to na sobě znát.
Na co jsem si ho vlastně volal? Věřím Kate, že mě nepodvedla úmyslně, ale už jsem jí řekl dost ošklivých slov, které nemůžu vzít zpět. Kdybych ji od sebe neodehnal, tohle by se ani nemuselo stát. Měl jsem Sebastiana nechat popravit rovnou, jsem to, ale hlupák.
"Pusť ji Sebastiane, nic tím nevyřešíš a to hlavní, Melanie tím život nevrátíš." řekl jsem.
"Jak ty můžeš vědět jestli to vyřeším nebo ne. Zabiju ji a budeme si vyrovnaní." odpověděl mi Sebastian.
"Vyřiď si to se mnou, ne s ní. Ona za nic nemůže, to já ji přece zabil, ne Kate. Tak ji pusť." pravil jsem.
"Opakuji to znovu, dnes zemře jeden z nás a buď to budu já, nebo ona. Vyber si Chrisi, žen můžeš mít spoustu, ale bratra máš jen jednoho." pravil Sebastian a nevšiml si, že se k němu pomalu zezadu blíží James.
"Pusť ji." pravil jsem.
"Jak chceš." řekl.
Chtěl Kate podříznout hrdlo, ale James rychle zareagoval a Sebastianovi nůž vytrhl. Seběhlo se to hrozně rychle. Tím jak James ještě Sebastiana shodil na zem, strčili do Kate a ta mi spadla přímo do náruče, protože jsem se rozběhl k nim. Neudržel jsem rovnováhu a spadl na kolena. Třesoucí se Kate jsem svíral v náručí a ona se ke mě ještě víc natiskla. Zvedl jsem trochu hlavu, abych uviděl co se vlastně stalo. Sebastian ležel na zemi a James se třemi vojáky ho drželi, aby nemohl utéct.
"Popravte ho." řekl jsem a pohlédl na Jamese. Ten se chopil meče a zvedl ho nad Sebastianovo tělo. Naposledy jsem se Sebastianovi podíval do očí a pak se Jamesův meč zabodl do Sebastianových zad. Jeho tělo jako kdyby bylo v křeči a pak ochably poslední svaly. Vytratil se z něj život a už to nejde vrátit zpět. Pomalu jsem se zvedl a zvedl i Kate. Stále plakala, tak jsem ji vzal do náruče a odnesl pryč. Vzal jsem ji do mého pokoje. Cestou mi usnula v náruči. Nedivím se jí, byla určitě vyděšená a teď si alespoň odpočine. V pokoji jsem ji uložil do postele a přikryl ji peřinou. Setřel jsem jí slzy, které měla na tváři, sedl si k ní na postel a díval se do země. Za pár dlouhých chvil jsem uslyšel dveře. Zvedl jsem k nim hlavu a trochu se otočil. Byl to James.
"Zavolej lékařku ať přijde a ošetří ji." pravil jsem tiše a on přikývl. Vyšel ven řekl to strážím a vešel zpět do pokoje.
"Kde ho máme pohřbít?" zeptal se tiše, já vstal a šel k němu blíže.
"Měl jsem to udělat hned, že?" zeptal jsem se a on pokrčil rameny.
"Nebyl sis jistý tím jestli to máš udělat. Přeci jenom byl to tvůj bratr." pravil.
"Je to tak lepší pro všechny a matka, no ta se s tím bude muset smířit. Jeho království bude odteď spadat k tomu našemu. Budu mít více práce, ale s tím mi pomůžeš.
Ať udělají někde místo a tam ho pohřbí. Někde za branami zámku, hluboko v lese, je to jedno. Nech mu označit náhrobek a zaplať někomu ať mu tam nosí květiny." pravil jsem a James přikývl.
"Jdi v pohodě?" zeptal se a já k němu zvedl pohled.
"Nevím. Nechal jsem zabít vlastního bratra, jsem jako on." zašeptal jsem tak potichu, že si nejsem jist zda mě vůbec slyšel. Jeho objetí mě usvědčilo v tom, že mě slyšel. U toho mě poplácal po zádech a pustil mě.
"Pomstil si Daniela..." začal, ale já ho přerušil.
"Nemluv o něm prosím." řekl jsem a párkrát zamrkal, abych zahnal slzy, které mě štípaly v očích.
"Mám ho nechat pohřbít k němu?" zeptal se po chvilce ticha James.
"Ne, nezaslouží si s ním sdílet jeden hrob. Nepohřbím kata ke své oběti." pravil jsem.
"Pojď jdeme pracovat jinak bych se asi  ze svých myšlenek za chvilku zbláznil." pravil jsem zrovna ve chvíli, kdy vešla lékařka. Nemusel jsem jí ani nic říkat a ona začala Kate utírat krev z krku. Vyšel jsem na chodbu a James šel za mnou. Dva strážní stojící u dveří, čekali kam půjdu, aby mohli jít za mnou, ale já se zastavil.
"Zůstaňte tu a hlídejte Kate. Odteď se od ní nepohnete ani na krok, je vám to jasné?" přikázal jsem jim a odpovědí mi bylo jen kývnutí. Otočil jsem se a šel do mé pracovny. James šel samozřejmě se mnou. Uprostřed cesty jsem se zastavil a otočil se na James, který šel za mnou.
"Kde je Emily?" zeptal jsem se.
"S Rose a Helen u mě v pokoji. Nechal jsem jim tam stráže." řekl a mě se trochu ulevilo, protože jsou v bezpečí.
"Ty taky potřebuješ stráže, protože až se to dozví tvá matka, a to že nebude trvat dlouho, myslím, že tě bude chtít zabít." řekl James.
"Zatím to matka neví, takže se dokážu  ubránit sám. A jestli na to dojde a matka mě zabije, svěřuju ti Kate s Emily. Postaráš se o ně, kdyby se mi něco stalo, že jo?" pravil jsem, James přikývl a trochu se povzbudivě usmál.  Pak jsme šli dál. V mé pracovně jsme řešili všechno možné, co se týkalo království. Odpoledne jsme přestali, James se šel podívat na Rose s Emily a já šel ven do zahrad. Celý pozemek kde se zámek nachází je strašně veliký. Na jednom místě ve zdi za zámkem, která chrání zámek, jsou úniková vrata. Jsou schovaná za pár mohutnými stromy. Prošel jsem mezi nimi a otevřel vrata. Ocitl jsem se na mýtině, která po velmi dlouhé cestě vedla do lesa. Uprostřed louky stál velký náhrobní kámen. Okolo něj rostly barevné květiny. Zrovna začalo zapadat slunce. Byl by to nádherný pohled, kdybych se nedíval na onen hrob. Ušel jsem kus cesty, abych se k hrobu přiblížil. Přistoupil jsem k němu a rukou přejel po písmenech vyrytých na náhrobním kameni. Na tváři jsem ucítil jednu neposednou slzu.
"Rád vás zase vidím..."

Královská povinnost - STARÁ VERZEWhere stories live. Discover now