Královská povinnost - STARÁ VERZE

"Já chci totiž tebe!"

Ten polibek byl sladký a něžný. Spolupracovala jsem, ale pak jsem si vzpomněla na jednu větu, kterou jsem vyřkla : "Nikdy se ti nepoddám! Nikdy!"
To už jsem teď vlastně udělala. To naše manželství je jen obchod, nic víc. City do toho nesmím zaplést.
Když se pak ode mne odtáhl, usmál se. Oba jsme se posadili a já si hlavu opatrně opřela o jeho rameno. Jak jsem to udělala, Chris mě chytil za pas.
"Co to sakra dělám? Tohle je špatně." zeptala jsem se v duchu a po tváři mi sklouzlo pár slz, protože jsem se do to už zapletla. On to bere jako hru, potřebuje jen syna, nic jiného. Přitahuje mě a něco k němu cítím, jenže tak to dlouho nevydržím. Nakonec se mu poddám a ukážu, že jsem slabá. Po tváři mi sklouzlo dalších pár slz.
"Chci se ti omluvit." zašeptal.
"To je v pořádku." řekla jsem a snažila se, aby se mi netřásl hlas. Zvedla jsem se, vzala si župan s noční košilí a šla do koupelny.
"Neřekl jsem ti za co." zavolal za mnou, ale já ho ignorovala.
V koupelně jsem se zamkla a opřela se od dveře. Pak jsem si šla napustit horkou vanu, svlékla jsem se a vlezla si do vany. Ležela jsem tam dokud voda nevystydla. Umyla jsem se, usušila se a oblékla si spodní prádlo s noční košilí a županem. Uslyšela jsem ťukání na dveře.
"Katie, jsi v pořádku?" zeptal se Chris a znovu zaťukal na dveře. Nějak se mi motala hlava. Došla jsem ke dveřím a odemkla je. Otevřela jsem je a rukou se chytila rámu dveří. Chris teď stál přede mnou. Udělala jsem krok dopředu a Chris o krok ustoupil.
"Jsi v pořádku?" zeptal se.
"Jo." pravila jsem a Chris mě vzal do náruče.
"Nejsi." řekl a odnesl mě do postele. Položil mě na levou půlku postele, přikryl mě peřinou a dal mi pusu na čelo. Šel ke stolu a přinesl mi ten bylinkový čaj.
"Vypij to." zašeptal.
"Už to nechci." řekla jsem.
"Kdo je tady teď ten tvrdohlavý?" zeptal se a já si sedla.
"Jsem v pohodě." řekla jsem a on položil pohár s čajem na noční stolek.
"Nejsi, jsi vyčerpaná. Nespíš, nejíš, nepiješ. Onemocníš z toho." pověděl.
Vzala jsem si pohár a vypila čaj. Zatáhla jsem rudé závěsy kolem postele a potom si lehla na levý bok. Chris šel do koupelny.
Zavřela jsem oči a snažila se usnout. Chris přišel asi za dvacet minut a lehl si za mě. Chytil mě za pas a trochu si mě přitáhl k sobě.
"Moje." zašeptal, ukápla mi slza, ale i přes to jsem se trošku usmála.
Jak mám usnout, když moje srdce bojuje s rozumem?
Po dlouhé době se mi konečně podařilo usnout a já se tak vydala do říše snů.
Ráno mě vzbudila Rose.
"Kate vstávej." řekla tiše. Sedla jsem si a podívala se na Chrisovu půlku postele. Nebyl tam a mě to trošku mrzelo. Rose se celou dobu usmívala jako sluníčko.
Vstala jsem a Rose mi pomohla se obléknout do šatů, které měly meruňkovou barvu.

Vlasy jsem si rozčesala a nechala je tak. Nevzala jsem si žádnou korunku, ani čelenku, či šperky. Nasadila jsem si baleríny a podívala se do zrcadla.
"Jsi překrásná jako vždy." řekla Rose a usmála se.
"Děkuji ti." pravila jsem a usmála se.
"Včera jste byli hrozně sladcí. Je vidět, že mezi vámi něco je." pověděla.
"Myslíš?" zeptala jsem se.
"Viděla jsem toho zde spoustu, ale nikdy jsem neviděla, že by se král na nějakou díval tak jako na tebe." pravila.
"Pleteš se." řekla jsem a šla do jídelny na snídani. Pak do knihovny, na oběd a zpět do knihovny. Když nastal čas večeře, šla jsem do jídelny.
Chris a James už tam byli a seděli u stolu. Sedla jsem si na své místo a řekla Rose, aby si sedla znovu ke mě. Chtěla to udělat, jenže přišla Chrisova matka. Sedla si doprostřed stolu. Rose se postavila vedle mě a já na ní pohlédla. Naznačila jsem jí ať se posadí, ale ona jen zakroutila hlavou.
"Klidně se posaď Rose." řekl Chris a já se na něj slabě usmála. Rose pomalu odtáhla židli a posadila se na ni.
"Odkdy sluhové sedí u jednoho stolu s králem?" zeptala se Chrisova matka.
"Od té doby co to král chtěl." odpověděl jí Chris.
"Je to nepřípustné." řekla znovu.
"Je to moje království, můj zámek, můj stůl, moje rozhodnutí, smiř se s tím matko." pověděl.
"Smířila jsem se už s tím, že jsi si vzal tady tu." řekla a ukázala na mě. Pohlédla jsem na ni a pak na Chrise.
"Neměla bych tu být, jelikož nechci plnit své povinnosti." řekla jsem a vstala od stolu.
"Katie, posaď se." řekl klidně Chris.
"Ne Chrisi." odpověděla jsem mu a šla ke dveřím.
"Jistě, uteč jako tvá hloupá sestra." řekla, já se zastavila a otočila se na ni.
"Co vy o ní víte?! Laskavě si ji neberte do úst." pravila jsem.
"Teď Chris konkubíny odmítá, ale dříve nebo později tě nahradí nějaká jiná. To máte, ale v rodině, že?" řekla a tím mě naprosto odzbrojila. Měla pravdu, ale já ji nehodlala poslouchat, tak jsem odešla.
"Katie, počkej." řekl Chris za mnou. Zrychlila jsem krok a vydala se ke vchodu do zahrad. Chris mě hned dohnal a chytil mě za ruku, tím mě otočil k němu.
"Nech mě na pokoji." řekla jsem.
"Nenechám." pověděl.
"Jdi si za nějakou konkubínou a mě nech být." řekla jsem, vytrhla se mu a zrychlila.
"Co když nechci?!" zakřičel za mnou, já se zastavila a po krátké chvilce se na něj otočila. Začaly mi téct slzy.
"Určitě nějakou ano." řekla jsem a vyběhla ven do zahrad. Chytila jsem si šaty a slyšela, že Chris běží za mnou.
Běžela jsem přes celou zahradu a uviděla bránu.
"Stůj! Nemůžeš před vším utíkat!" vykřikl a já zastavila. Otočila jsme se na něj a rychle oddychovala. Zastavil dost daleko ode mne.
"Utíkám a? Co jiného mám asi dělat? Poslouchat to co budeš dělat s nějakou holkou v pokoji?" zeptala jsem se.
"Říkala si, že nějakou určitě chci a máš pravdu." vykřikl.
"Tak za ní běž a mě nech být!" zakřičela jsem nazpátek. Rychlým krokem zamířil ke mně. Začala jsem ustupovat, ale šlápla si na šaty a padala k zemi. Chris mě chytil a políbil.

"Problém je v tom, že tě právě nemůžu nechat být. Já chci totiž tebe!" zašeptal.