Lost [H.S.] CZ

-34-

Ahoooj! Tak je tu konečně nový díl :D minulý týden jsem zase nestihla přidat, protože (to už znáte :DD) nebyl čas, za což se teda zpětně omlouvám :) Doufám, že se vám díl bude líbit! :)

Díky za přečtení, vote a koment!! :3 moc si toho vážím :)

-K-

Sama pro sebe jsem se škodolibě usmála a vydala se do místností, které jsem dnes ještě nenavštívila. Při cestě jsem zahlédla hlouček tvořený Andrewem, Natem a ještě nějakým klukem, kterého jsem neznala, tak jsem se vydala za nimi.

Přiblížila jsem se k nim a zezadu objala kolem krku Nata, který okamžitě otočil hlavu, a když zjistil, že to jsem já, tak se usmál. Položil svoje ruce na moje zápěstí, obtočil svoje prsty kolem něj a já si položila hlavu na jeho rameno.

Poslouchala jsem jejich rozhovor a občas se i zapojila. Očima jsem přejížděla po místnosti, když vtom jsem narazila na Jess, jak se vášnivě muchluje s nějakým klukem. Byl ke mně zády, takže jsem ho nemohla nijak rozpoznat. Chvíli jsem je sledovala, a když se konečně pohnul, zjistila jsem, že to je Luke. Páni. Tahle noc bude ještě zajímavá.

*

Ocitli jsme se v centru dění a já doslova křičela text právě hrající písničky, do rytmu skákala se zdviženýma rukama a přitom se ještě smála na Nata, který dělal to samé. Užívala jsem si to. Užívala jsem si chvíle s Natem.

V zápalu tance jsem se otočila k Natovi zády, který mě ihned popadl za boky a přitáhl si mě blíž. Jeho rozkrok se přitiskl na můj zadek a mně začalo bušit srdce. Potom zvedl svoje ruce, aby mě mohl držet okolo břicha, a já ty svoje položila na ty jeho.

Vlnili jsme se tam v rytmu hudby až do chvíle, kdy jsem se otočila zpátky, abych viděla Natovi do tváře. Bože, je opravdu sexy.

Hudba se najednou zpomalila, Nate reflexivně položil svoje ruce na moje boky a já ty svoje vyhoupla na jeho ramena. Koukal se mi hluboce do očí, přitáhl si mě ještě blíž a já se k němu přitiskla. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a nechala se jím vést v rytmu pomalé hudby.

Když se právě hrající píseň blížila ke konci, odlepila jsem se od Nata, abych mezi námi mohla vytvořit dostatečný prostor, a dívala se mu do očí, načež mi pohled oplácel. Jelikož bylo velmi těžké nepřerušit kontakt, můj pohled se přesměroval na jeho rty, které vypadaly naprosto neodolatelně. Skoro každá část mě ovlivněná tou hordou alkoholu, který jsem dnes už vypila, křičela, abych ho políbila, jenže jsem hluboko uvnitř sebe věděla, že tohle není to, co chci, a že bych toho stoprocentně později litovala. Nebyla jsem schopná to Harrymu udělat i přesto, co dneska udělal mně. Nebyla jsem mu schopná ublížit, jako on dnes mně.

Střídala jsem pohled mezi jeho rty a očima. Bylo těžké se mu nepoddat a mně se to dnes moc nedařilo. Moje vůle nebyla dostatečně velká na to, abych tohle přerušila. Až když se Nate začal nebezpečně přibližovat a mně probleskl hlavou ten neodolatelný Harryho úsměv, přerušila jsem tuhle situaci.

Prudce jsem shodila ruce z jeho ramen.

„Já tohle nemůžu, Nate" řekla jsem trochu zoufale a frustrovaně jsem si projela rukou vlasy.

Nate mi věnoval nechápavý pohled.

„Nemůžu to udělat, vždyť přeci chodím s Harrym" bezmocně jsem se zasmála a spíš než jemu, jsem to říkala sama sobě.

„Chápu to" řekl mi s kamennou tváří, ale zdálo se, že to myslel upřímně.

Cítila jsem, jak se mi začaly oči plnit vodou. Bez zaváhání jsem odešla z místnosti a snažila se najít cestu ven. Slzy, které jsem celou tu dobu potlačovala a myslela si, že už ani nepřijdou, se neuvěřitelnou rychlostí draly ven a já až teď ucítila bolest, která se měla objevit už dávno předtím.

Když jsem konečně objevila dveře vedoucí ven z tohohle domu, uslyšela jsem za sebou hlas volající mé jméno, jehož hlasitost se neustále zvyšovala. Až když jsem vyšla ze dveří, tak jsem se otočila.

Nemohla jsem rozpoznat, kdo to je, protože moje oči byly tak plné vody, že jsem viděla jen obrys postavy. Zavřela jsem oči, abych se mohla osvobodit od vody v mých očích, která pomalu začat vytékat pryč v podobě slz. Když jsem je znovu otevřela, tak jsem zjistila, že to je Nate, který se ke mně přibližoval s roztaženýma rukama. Instinktivně jsem se nechala obejmout a vzápětí jsem mu objetí opětovala. Jeho ruka mě začala hladit po vlasech, já svou hlavu položila na jeho rameno a nechala se pohltit tou bolestí.

„Shh, neplač" utěšoval mě, když jsem začala vzlykat stále v jeho objetí.

„Co se mezi vámi stalo?" řekl s citem po menší odmlce.

Bylo zřejmé, že už od začátku, co jsme spolu trávili večer, věděl, že mezi mnou a Harrym není něco v pořádku. Je ale divné, že jsem si toho všimla až teď.

„Viděla jsem ho s jinou" řekla jsem stručně. Popravdě jsem to teď neměla chuť rozpatlávat.

„Promiň mi to" řekla jsem mu, protože to vlastně vypadalo, že jsem ho jen využila, což jsem vlastně chtěla a zároveň nechtěla. Bože, mám zmatek v tom, co chci a co ne.

„Nic se mezi námi nestalo, nemusíš se omlouvat" řekl a já se opatrně vymanila z jeho objetí.

Otřela jsem si slzy a zasmála se, abych zahnala ty další, co by případně mohly ještě přijít.

„Musím jít domů" odmlčela jsem se, protože jsem si uvědomila, že nevím, kde mám svoji kabelku.

„Ale nejdřív najdu svoji kabelku" dodala jsem.

„Pomůžu ti a pak tě doprovodím domů" řekl mi svůj plán.

„Jsi hodný, Nate, ale zvládnu to sama. Musím si pročistit hlavu" mile jsem se na něj usmála navzdory tomu, že jsem ještě před chvílí horlivě brečela.

„Opravdu? Nemám s tím problém, vážně" ujišťoval sebe i mě.

„Opravdu" usmála jsem se.

„Díky" objala jsem ho a vydala se zpátky do toho domu najít svou kabelku.

Vážně jsem potřebovala být sama, protože jsem si to potřebovala urovnat v hlavě. Chodila jsem chodbami a koukala se všude možně do všech koutů, kde by mohla být, ale nemohla jsem ji najít. No skvěle.

Až teprve když jsem to chtěla vzdát a jít domů, zahlédla jsem ji, jak ji někdo drží v rukou. Ten někdo byl Harry. Jak jinak.

Nevěděla jsem, jestli bych tam měla jít, nebo ne. Stál v obležení Louise a Zayna, tu holku jsem nikde poblíž nezahlédla, což bylo pozitivní, a usmíval se. Měla bych za ním jít? Jenže co bych mu měla v tuhle chvíli říct? Moje myšlenky se překrývaly jedna přes druhou.

Po chvíli jen blbého civění na ně si mě Harry všiml. Sakra. Chtěla jsem se rozhodnout tak, že bych odešla domů bez své kabelky, jenže teď už nebylo cesty zpět. Pozdě.

Úsměv se mu rozšířil a mně nezbývalo nic jiného, než za ním jít, tak jsem to udělala.

„Kde jsi byla? Celou dobu tě hledám" řekl mi s úsměvem, když jsem k němu šla.

S kamennou tváří jsem k němu došla, beze slova si vzala kabelku a viděla, jak Harrymu sklesl úsměv. Bez dalšího pohledu na něj jsem se otočila a vydala se ke dveřím. Jenže mnou cestu mi zkřížila Harryho ruka, která mě popadla za moji ruku, a tím mě otočil zpátky k němu.

„Co to děláš?" nechápavě se mě zeptal. Mohla jsem vidět jeho vrásku mezi obočím, jak se mračil.

„To mi spíš řekni ty" řekla jsem ostře, shodila jeho ruku z té mé a šla pryč.

Když jsem odcházela, cítila jsem na sobě jeho pohled, a z očí se mi zase začaly hrnout slzy. Prorazila jsem si cestu mezi lidmi a vyšla z baráku.