Lost [H.S.] CZ

-14-

Ahoj! Tak tady je další díl. Tento týden jsem se hecla, že vám vynahradím minulý krátký díl  a že další díl za každou cenou napíšu a přidám sem. Chtěla jsem až v pátek, ale podařilo se mi to sem přidat už dnes, takže doufám, že se vám bude díl líbit. Za případný vote nebo comment budu moc ráda, vždy mi dodají větší chuť psát.

Děkuju za přečtení :)

-K-  

Po uvolňující sprše jsem se přesunula do svého pokoje, kde jsem si učesala své mokré vlasy. Poté jsem se převlékla do tepláků a volnějšího trička. Stále dokola jsem se koukala na displej mobilu Amber, kdybych nějakým omylem neslyšela zvonění, ale bezúspěšně. Hodila jsem mobil do kapsy od tepláků a vydala se po schodech do obýváku.

„Ahoj tati“ pozdravila jsem ho při cestě dolů. Poslední dobou se s ním doma dost nevídám. Někdy to vážně přehání s prací nebo nejsem doma já. Hlavně páteční večery.

Usmál se na mě a řekl

„Ahoj“ očividně směřoval do kuchyně, tak jsem se k němu přidala.

„Dáte si něco k jídlu?“ ptala se matka stojící u linky, když jsme vstoupili.

„Ne díky, dneska mi není moc dobře“ řekla jsem prostě, protože to tady nehodlám rozpitvávat.

„Já si dám později“ usmál se na matku otec.

Nalila jsem si pití, abych aspoň trochu zmírnila bolest hlavy a posadila se na židli u stolu. Můj pohled spočinul na rodičích, jak si vyměňují podle nich „zamilované“ pohledy. Já bych to nepovažovala za opravdu zamilované, ale oni to tak očividně berou. Nejspíš mám jiný vkus.

„Kde je vůbec Dylan?“ uvědomila jsem si, že ani s ním se moc často nevidím.

„Dneska je u Abby“ řekl otec.

„Dokonce u ní bude spát“ doplnila matka.

„Nevím, jestli to byl dobrý nápad, ale-“ matka větu nedokončila, protože ji zastavil otec, který řekl

„Ale Hannah, už je skoro dospělý“ oponoval.

„Já vím.. Ale.. Vždyť víš“ podívala se na otce zoufalým pohledem a ten na to zareagoval tak, že ji objal.

„Nemůžu si zvyknout na to, že moje děti jsou už dospělé nebo skoro dospělé“ 

Upíjela jsem ze skleničky, když mi v kapse začal vyzvánět telefon. Rychle jsem položila skleničku na stůl a podívala se na displej, kdo volá. Vypálila jsem z kuchyně takovou rychlostí, jakou jsem mohla, a vběhla do svého pokoje. Schody jsem vyběhla tak rychle jako snad ještě nikdy v životě.

„Ahoj Harry“ zvedla jsem to.

„Ahoj Lott“

„Našel jsi ho? Prosím řekni mi, že jo“ zoufala jsem.

„Držím ho v ruce“ a já si byla stoprocentně jistá, že se usmívá. 

„Díky bože“ vydechla jsem.

„No nejsem úžasný?“

„Jistěže jsi“ našel mi mobil, takže bych kývla na vše.

„Děkuju ti“ poděkovala jsem.

„Není zač“                           

„Myslíš, že bych se pro něj mohla stavit? Ještě dnes?“ ptala jsem se.