Lost [H.S.] CZ

-44-

Ahojte! :) jsem tu s dalším dílem LOST! V příštím díle už nejspíš dorazí do Cambridge za Mattem, takže vám sem k dalšímu dílu hodím fotku Matta, abyste měly představu :)

Snad se bude díl líbit :)

-K-

***

Bylo sobota dopoledne a já se připravovala na cestu do Cambridge na oslavu Mattových dvacetin. Hrozně jsem se tam těšila jednak na Matta, protože jsme se dlouho neviděli, a jednak proto, že jsem potřebovala vypustit páru.

Během těchto čtyř uplynulých dní jsem neustále myslela Nata a jeho velmi zvláštní výpověď. Vrtalo mi to hlavou, i když jsem o tom přemýšlet nechtěla. Ta vzpomínka mi utkvěla v hlavě a nechtěla odejít. Neustále dokola jsem si pokládala otázku, zda mi stojí za to se na to zeptat Harryho nebo zda je to zase prkotina, kterou až moc prožívám. Poslední dobou se mi otázky tohoto typu stále hromadily.

Harry se pro nás měl stavit v 1 odpoledne a cesta by nám měla trvat maximálně dvě hodiny (v případě Harryho řízení to bude tak hodina). Dobalovala jsem poslední kousky, které jsem si tam chtěla vzít, když vtom někdo zaklepal na dveře a vstoupil. Máma.

Při vstupu se na mě usmála, zavřela dveře a posadila se na postel.

„Charlotte, chci se se jenom ujistit, že tam budeš Dylana hlídat, přeci jenom-" nedokončila svou myšlenku, protože jsem ji přerušila.

„Dylan už je skoro dospělý, mami, nepotřebuje žádný dozor" nesouhlasila jsem s ní.

„To je ono, skoro dospělý, Charlotte, to neznamená dospělý. Tyhle pojmy musíš rozlišovat. Nechci, aby se dostal do zbytečných problémů. Víš, že toho je schopný" pokračovala ve svém kázání.

„Nemůžu mu zakazovat pít alkohol" stále jsem nesouhlasila.

„Už jsem s ním o tom mluvila, jenže je mi jasné, že to nebude respektovat, proto jsem chtěla poprosit tebe, abys na něho dohlédla"

„Dobře, ale-" nenechala mě dokončit větu.

„Nebo snad mám říct Harrymu? Přeci jenom je z vás nejstarší" provokovala mě.

Věděla totiž, že nesnáším, když tohle dělá.

„Ne, já to zvládnu" ztěžka jsem se nadechla na náznak odporu.

„To jsem chtěla slyšet. Děkuju" usmála se a odešla.

No jistě, vždy dosáhne toho svého. Je to v podstatě dobrá vlastnost, ale pro okolní svět to až tak dobré není. Amber to má po matce. U mě se objevují náznaky, ale obávám se, že ne v takovém měřítku jako u matky a Amber.

Pokojem se rozeznělo vyzvánění mobilu. Šáhla jsem po něm a podívala se, kdo volá. Jess.

„Ahoj" pozdravila jsem, když jsem to vzala.

„Ahoj" pozdravila na oplátku.

„Dovršuješ přípravy?" zeptala se mě.

Když jsem jí o téhle oslavě říkala, což bylo asi ve středu, tvrdila mi, že už to ví od Luka, kterému to řekl Harry.

„Jo. Už se tam těším" řekla jsem s úlevným vydechnutím.

„A co Harry? Už ses ho na to zeptala?" pokračovala dál v otázkách.

Samozřejmě, že jsem jí o tom řekla. Říkám jí všechno, je to moje nejlepší kamarádka. Radila mi, abych se ho na to zeptala, abych měla nějakou jistotu a možná měla pravdu. Možná bych to měla udělat.

„Ještě ne"

„A zeptáš?"

„Nejspíš jo, pořád o tom přemýšlím" odpověděla jsem.

„Opravdu bys měla, Lotty. Musíš to zkusit, vždyť je to tvůj přítel"

„Já vím" řekla jsem.

„Lotty, byla jsem s Lukem v kině" řekla mi.

V pátek, na té párty, kde jsme se s Harrym pohádali, se Jess s Lukem víc než spřátelila. Zahlédla jsem je se spolu líbat. Vysvětlovala jsem si to tím alkoholem, kterým Jess vypila, a taky tím, že viděla Etahana s jinou. Jenže Jess nakonec zjistila, že se spolu tu noc vyspali, i když si na nic nevzpomínala. Řekl jí to Luke. Ani jsem si nechtěla představovat, jak trapně jim obou muselo být.

Jenže z tohoto úletu a menšího nedorozumění se možná klube naděje na vztah.

„Páni! A co se stalo? Jaké to bylo?" byla jsem nadšená.

Přála jsem jí to. Potřebovala to rozptýlení. Hlavně kvůli tomu, co prožila s Ethanem.

„Užila jsem si to, vážně. Cítila jsem se s ním skvěle. Jako kdybychom byli jen on a já, nic víc" rozplývala se.

„Pořád na něj myslím" dodala.

„Třeba ses do něj zamilovala" sdílela jsem její nadšení.

„Neblázni, jen..." nedokončila větu.

„Jen ses do něj zamilovala" dokončila jsem za ni a zasmála se.

„Není na to ještě brzo?" zeptala se mě.

„Někdy stačí opravdu málo, věř mi" řekla jsem.

„Uvidíme, co se z toho vyklube" řekla na konec.

*

Ležela jsem v posteli a stále mluvila s Jess, když se otevřely dveře a v nich stál Harry.

„Ahoj" usmál se, zavřel dveře a šel za mnou.

„Ahoj" zašeptala jsem s úsměvem a ukázala na mobil, že telefonuju.

Když ke mně došel, tak se naklonil a dlouze mě políbil.

„...Lotty, posloucháš mě?" ozývalo se z mobilu, který jsem ale popravdě už tolik nevnímala.

„Jo, poslouchám" řekla jsem rychle, ale stále upínala svou pozornost na Harryho. Obešel postel, lehl si vedle mě a já se k němu natiskla. Položila jsem mu hlavu na jeho prsa, zatímco jsem letmo poslouchala Jess.

„...takže je to jasné" pokračovala Jess.

„Jess, já budu muset končit" řekla jsem.

„Oh, dobře, tak se ozvi a užijte si to"

„Díky, měj se" poděkovala jsem.

„Ahoj" položila to.

Odložila jsem mobil na stolek vedle postele a ještě jednou políbila Harryho.

„Nevěděla jsem, že přijedeš tak brzo" řekla jsem.

Naše obličeje od sebe dělilo jen pár centimetrů.

„Chyběla jsi mi" usmál se a zastrčil mi neposedný pramínek vlasů za ucho.

„Harry, víš něco o té sázce mezi Louisem a Natem?" zeptala jsem se.

„Každej měli jinej názor na to, kam jsem šel, tak se vsadili, to je celý" odpověděl.

„Ptala jsem se Nata, co si myslel on a ten zněl jako by mi na to nechtěl odpovědět. Nestalo se něco, o čem bych měla vědět?"

„Nic zvláštního" odpověděl.

„Mělo by snad?" zeptal se.

„Ne, já se jenom ptám" usmála jsem se a znovu ho políbila.

Moje úvahy byly zase mylné. Nevím, co to s Natem mělo znamenat, ale já věřím Harrymu.