Lost [H.S.] CZ

-13-

Ahooj! Dnešní díl je opravdu extra krátký, protože jsem vůbec nestíhala, ale slíbila jsem, že ho sem v pátek dodám. Mimo jiné se znovu chci omluvit, že nepřidávám tak často, ale nemám čas. Vím, že výmluva, že nemám čas, je dost ohraná, ale je to pravda :D Díky za pochopení a že čtete můj příběh :)

Doufám, že se díl bude líbit :)

-K-

 „Díky za odvoz“ vystoupila jsem z Harryho auta.

„Není zač“ věnoval mi úsměv a já dveře zavřela.

Zamávala jsem a šla domů. 

Zula jsem si boty a uslyšela kroky blížící se ke mně.

„Tak to ne, mladá dámo. Kde si jako myslíš, že celou dobu seš?“ objevila se rozzuřená matka.

„Promiň, ale nějak se to zvrtlo..“ znejistila jsem.

„A proč jsi aspoň nedala vědět? Vždyť jsou 3 hodiny odpoledne. Mohla jsem se zbláznit strachy!“ vykřikla.

„Zapomněla jsem“ bránila jsem se a v tu chvíli jsem si uvědomila, že vlastně nevím, kde mám mobil.

Nenápadně jsem zalovila v kapse, ale nebyl tam.

„Tohle se už nebude opakovat, Charlotte. Nechci na tebe být zlá, ale opravdu jsem se bála“   pohladila mě po vlasech a vypadala jako by ji bylo líto toho, že na mě křičela.

Pouze jsem se usmála a šla rovnou do svého pokoje.

Prohledala jsem všechny kapsy a záhyby, kde bych mohla ten mobil mít, ale nenašla jsem ho.

Musel zůstat v bratrstvu. A jestli není ani tam, tak jsem v háji.

Vyšla jsem z mého pokoje a vrazila do dveří pokoje Amber. Je jediná, která by mohla mít Harryho číslo.

„Amber“ uviděla jsem ji, jak leží na posteli s otevřeným laptopem. Okamžitě zvedla hlavu od laptopu a řekla

„Něco potřebuješ?“

„Jo, potřebuju si půjčit tvůj mobil“ zavřela jsem dveře a rozhlédla se po jejím stole, jestli tam neleží.

„K čemu?“

„Potřebuju si zavolat“

„To jako nemáš svůj?“

„Právě že nemám“

„Je v kabelce“ řekla a sklopila hlavu zpět do laptopu.

„Děkuju“ řekla jsem poté, co jsem ho v tom jejím bordelu v kabelce našla.

„A mrzí mě, že jste se s Harrym rozešli“ přitiskla jsem si její mobil k hrudi a dívala se na ni.

„Cože? Jak o tom víš?“ svraštila obočí. 

„Prostě to vím a je mi to líto“ nehodlám ji říkat, že jsem se o tom bavila s Harrym. To je jen moje a jeho věc.

„Díky“ usmála se.

                                          

Opustila jsem její pokoj a zašla zpátky do svého.

Vyhledala jsem Harryho kontakt a vytočila ho.

„Sakra, Harry.. Vezmi to prosím“ zoufale jsem mluvila do telefonu, když bylo zřejmé, že mi to asi nevezme.

To to byl rozchod v takovém zlu, že ani nevezme Amber telefon? Divné.

Budu mu volat tak dlouho, dokud mi to nezvedne.

Po dvou zvoněních druhého hovoru se z druhé strany ozval chraplavý hlas.

„Nevyjasnili jsme si to už?“ zněl naštvaně.

„To jsem já Charlotte. Promiň, že volám, ale nenechala jsem u vás mobil?“

„Lott“ mohla jsem slyšet, jak se ušklíbl.

„Ještě jsem nebyl doma“ řekl.

„Aha.. Tak by ses prosím podíval a dal mi vědět? Nemůžu ho najít“

„Podívám se“ z jeho hlasu bylo zřejmé, že se usmívá.

„Děkuju“ usmála jsem se napříč tomu, že to nemohl vidět, a dodala

„Už budu muset jít, měj se, Harry“ nečekala jsem na jeho odpověď a položila to. Jak neslušné.

Rozhodla jsem se, že si telefon nechám u sebe pro případ, že by zavolal.

Přešla jsem k zrcadlu, kde jsem se prohlédla. Nebyl to moc pěkný pohled, neboť jsem měla kruhy pod očima, načervenalé oči, rozmazanou řasenku a rozčepýřené vlasy. A přesně takhle mě viděl Zayn. Svým vzhledem před ním jsem nemohla být více spokojená.

Věděla jsem, že sprcha bude absolutně na místě, proto jsem se i s telefonem přesunula do koupelny.

Sundala jsem si mé oblečení a zalezla si do sprchy.

Pustila jsem na sebe miliardy kapiček, které se vlnily na mém těle a poté ho jedna po druhé opouštěly. Nehorázně mě zajímalo, co se stalo mezi Amber a Harrym, když by jí pomalu ani nezvedl telefon. Ublížila mu? Nebo snad on ji? Zjistil, že ho podvedla s Tylerem?