Lost [H.S.] CZ

-76-

Ahojtee! Je tu čtvrtek a s ním i nový díl! :) Vůbec nedokážu pochopit, že už za „chvíli" máme prázdniny! Nějak mi to asi pořád nedochází :D Kdo se taky tak strašně těší jako já? :D Věřím, že nás je ooooopravdu hodně :D Jinak bych vám chtěla poděkovat za vaše voty a komenty k minulým dílům, moc si toho vážím :)

Nahoře máte Lauren :) 

Mějte se krásně!

-K- 

„Chce tě zpátky" pošeptala jsem Harrymu při pohledu na Lauren, která Harryho doslova svlékala svýma zeleno-hnědýma očima. Bylo to celkem nechutné. Nebylo to zrovna něco, co bych potřebovala vidět.

„Ale já ji zpátky nechci" odpověděl Harry a podíval se na mě.

„To je to hlavní, ne?" dodal.

„Dělá to proto, abych žárlila" odvětila jsem ignorujíc jeho předchozí větu.

„Začínáš být trochu paranoidní" zasmál se.

„Nemyslím si" zamumlala jsem, ale v takové hlasitosti, aby to Harry slyšel.

Rozčilovalo mě na ni úplně všechno. Nejhorší na tom bylo to, že stále nespouštěla ten svůj svůdný pohled z Harryho, zatímco komunikovala se svým bratrem.

„Být tebou, tak ji ve spánku ustřihnu ty dva copy" řekla Jess, která se mnou očividně sdílela znechucení, a já vyprskla smíchy. Jess se ke mně ihned přidala.

„To udělám" zkonstatovala jsem hned poté, co jsme se uklidnily.

„Dolijeme si pití?" zeptala se mě Jess.

Kývla jsem hlavou a společně jsme se vydaly k pultu, kde se rozlévalo pití. Když jsme tam došly, tak jsem si všimla Nialla a Marcuse, který se sotva držel na barové stoličce, zatímco měl položenou hlavu na baru. Niall nás zbystřil a usmál se na mě.

„Ahoj" pozdravila ho Jess.

„Čau" odpověděl jí. Bylo na něm poznat, že byl z Jessiny přítomnosti trochu nervózní vzhledem k tomu, že se celkem nedávno rozešel s její sestrou.

„Ani nedokáže vzpřímeně stát" zkonstatoval Marcusův stav, když si všiml, že si ho s Jess prohlížíme, a protočil očima nad tím, jak se zřídil. S Jess jsme se zasmály.

„Tamhle ta bruneta-" hlavou kývl na Lauren „ho za mnou přivedla, že se strašně opil a že se o něj odmítá starat"

„Ještě před chvílí tam spolu tancovali a Marcus vypadal normálně" udivila jsem se.

Jess začala nalévat pití do připravených kelímků.

„Nevím, co s ním udělala" pokrčil rameny.

„Každopádně musím jít najít Dylana a Brada, aby mi pomohli dostat ho domů. Mohla bys ho tady, prosím, na chvíli pohlídat?" zeptal se mě.

„Nemusíš je hledat, pomůžu ti s ním" nabídla jsem se mu, protože jsem neměla zájem vrátit se za kluky, jelikož tam u nich Lauren stále postávala a nevypadala, že by se v nejbližší době od nich chtěla vzdálit. Takže jsem se vydala cestou nejmenšího odporu. Bude to lepší pro nás obě. Ani jedna se vzájemně neuvidíme, tím pádem se nebudeme dráždit. Ale já jsem i přes to, že jsem ji neviděla, však věděla, že se snaží získat Harryho pozornost. Ovšem jak zareaguje Harry, to už byla jiná věc. Plnohodnotně jsem mu věřila, ale šlo mi o to, na čí stranu se v tomhle „konfliktu" postaví. Jestli na mou, nebo na její. Muselo mu být jasné, že mi je opravdu nepříjemná její přítomnost vzhledem k tomu, jak se k němu chová. Kdyby tu šlo pouze o přátelskou stránku, možná bych s tím neměla takový problém, ale přes tohle jsem se zkrátka nedokázala přenést. A upřímně, která holka by to dokázala?

„Opravdu?" chtěl se ujistit.

„Samozřejmě" utvrdila jsem a otočila jsem se na Jess, která mlčky sledovala náš rozhovor držíc v rukou kelímky naplněné alkoholem.

„Ty se s ním bavíš?" zašeptala mi a já jsem kývla.

„Nějak jsme se sblížili" řekla jsem takovou hlasitostí, aby to Niall neslyšel.

„Nevadí ti to? Ptám se hlavně kvůli tomu, že chodil s Ellie, tak jestli s tím nemáš nějaký problém..." dodala jsem.

„Vůbec ne" usmála se a já věděla, že to myslela upřímně.

„Potřebujete s ním mojí pomoc?" zeptala se mě.

„Ne, můžeš jít za kluky. A řekni to, prosím, Harrymu" odpověděla jsem.

„Nechci tam být s Lauren, je příšerná" řekla jsem.

„Naprosto chápu" odvětila a kývla hlavou, aby svůj souhlas ještě utvrdila.

„Díky" usmála jsem se.

„Měj se" Jess mi oplatila úsměv, otočila se a odešla za kluky.

„Jak daleko odsud bydlí?" zeptala jsem se, přičemž Niall dopil své pití a kelímek položil na bar.

„Když půjdeme pěšky, tak asi dvacet minut" odpověděl a snažil se zvednout Marcuse z barové židličky. Přistoupila jsem k nim a přidržovala Marcuse z druhé strany. Koutkem oka jsem viděla, jak se Jess baví s Harrym. Zřejmě mu vyřizovala můj vzkaz, protože se hned rozhlédl po místnosti a očima mě hledal. Odvrátila jsem od něj pohled, protože Marcus sebou zakymácel, čímž mě zaměstnal. Dávala jsem si velký pozor na to, aby nespadl, protože by mě určitě vzal s sebou, o což jsem vážně neměla zájem.

Během několika vteřin se u nás objevil Harry, vysvobodil mě z podpírání a vzal to za mě.

„Díky, ale zvládli bychom to i bez tvojí pomoci" řekla jsem.

„Mohl jsi klidně zůstat tam, s Lauren" dodala jsem ironicky.

Byla jsem na něj naštvaná, což bylo očividné.

„Ten se slušně ztřískal" řekl Harry Nialovi úplně ignorujíce mojí předchozí větu, což mě naštvalo ještě víc.

„Kde bydlí?" zeptal se Harry, ale než stačil Niall odpovědět, tak jsem se do jejich rozhovoru přidala já.

„Slyšel jsi mě?"

„Slyšel" odpověděl.

Pozvedla jsem obočí, i když to nemohl vidět, protože se mi nedíval do očí, jelikož musel dávat pozor na Marcuse, abychom se bez jakýchkoliv větších problémů dostali k východu.

„A nic víc mi k tomu neřekneš?" zeptala jsem se naléhavě.

„A co bys chtěla slyšet?"

Nechtěla jsem tam předvádět nějakou žárlivou scénu, ale neměla jsem na výběr.