Lost [H.S.] CZ

-64-

Ahojtee! Jsem tu s dalším dílem LOST :) Musím uznat, že jsem nad míru spokojená, že přidávám pravidelně :D Už kolikrát se mi stalo, že bych díl nestíhala napsat, ale teď se to poslední dobou moc nestávalo, což je určitě dobře, ale rozhodně to nechci zakřiknout! :D Moc vám děkuju za vaše voty a komentáře :) Pokud se vám bude díl líbit, hoďte vote nebo napište koment :) DÍÍKYY! :33

Mějte se krásně!

-K-

*

Když jsem vycházela z lékárny v obchodním domě, kde jsem si byla vyzvednout antikoncepci, uviděla jsem Nialla, jak se ke mně s úsměvem blíží. Na sobě měl tmavě modrou košili, která mu obepínala tělo, a úzké rifle. Typicky založené ruce v kapsách a na očích nasazené brýle. S brýlemi jsem ho viděla prvně a nutno podotknout, že mu opravdu slušely. Počkala jsem, až ke mně dojde a pozdravila ho:

„Ahoj"

„Čau" usmál se a v mé mysli se nechtěně objevily obrazy nocí, které jsme spolu strávili.

„Jak se máš?" zeptal se narychlo.

„Dobře" odpověděla jsem s úsměvem.

„Pamatuješ na tu nedávnou párty, kde jsme se potkali a dělali, že se neznáme?" řekl trochu ironicky a zkřivil obočí, načež jsem beze slova kývla.

„Víš, přemýšlel jsem o tom a myslím, že my dva jsme nezačali zrovna šikovně. Neříkám, že toho lituju, ale přál bych si, abychom byli přátelé, když už se známe po té intimní stránce" řekl.

V podstatě měl pravdu. My dva jsme začali tím, kam se většina vztahů dostane až po nějaké době a to jsme spolu ani nechodili. Vyspali jsme se spolu třikrát i přes to, že jsme se vůbec neznali. A stále se neznáme. V té době mě to zvrácené vůbec nepřišlo. Brala jsem to jako určitý druh dobrodružství.

V neposlední řadě jsem s ním souhlasila i s tím, že toho nelituju.

„To zní rozumně" usmála jsem se, načež mi úsměv oplatil a zadíval se na svoje boty.

„Nechceš zajít třeba do kavárny?" zeptal se, spojil naše pohledy a rukou ukázal na tu kavárnu.

Vzpomněla jsem si, že mě má Harry v šest vyzvednout. Podívala jsem se na hodinky, které ukazovaly pět hodin odpoledne.

Usmála jsem se a řekla:

„Já myslím, že na chvíli bych mohla"

„Skvěle" usmál se, pokývl hlavou směrem na kavárnu a společně jsme se dali do kroku.

Došli jsme do kavárny, kde jsme se usadili a mladá číšnice (tipovala bych našeho věku) ihned přispěchala s otázkou, co si chceme objednat.

„A jak se má Ellie?" zeptala jsem se, když číšnice odešla, abych zahájila konverzaci.

Položil si ruce na stůl, spojil prsty a zadíval se na ně.

„Před nějakou dobou jsme se rozešli" řekl po menší odmlce a podíval se mi do očí.

Cože?

Vykulila jsem na něj oči, i když jsem to neměla v úmyslu. V jeho očích se mísila upřímnost se smutkem a já měla nutkání ho obejmout.

„To je mi moc líto" řekla jsem, protože mě to upřímně zaskočilo. Myslela jsem, že jim to vyjde. Pokaždé, když jsem poslouchala vyprávění od Jess o vztahu Ellie právě s Niallem, bylo více než zjevné, že byla Ellie šťastná. O to víc mě zajímala příčina rozchodu.