Lost [H.S.] CZ

-86-

Ahojtee! Jsem tu s dalším dílem :) Promiňte mi, že je až takhle večer, ale dřív jsem to nestihla. Kdyby se někomu z vás chtělo, určitě mi můžete dát vědět dolů do komentářů, jak se vám díl líbil, nebo můžete hodit vote. Děkujuuu!! :)

Btw. Jak se vám líbí This Town?

Mějte se krásně!

-K-

Všichni jsme stáli v pozoru a s úsměvem na rtech jsme sledovali přicházejícího Jacka, který tvořil rámě své matce, která se hrdě vznášela vedle svého syna a která se stěží snažila udržet slzy. I přes to, že oba dva snášeli pohledy ostatních dle mého názoru velmi dobře a usmívali se jako z obrázku, tak na nich byla patrná nervozita. Kupodivu mě přišla Alice více nervózní než její syn.

Když procházeli kolem naší řady, tak se Jack pohledem pozastavil u Harryho, Alexe a Zacka. Všichni tři jakoby mávnutím kouzelné hůlky začali plni jistoty kývat hlavami, jako by Jacka ujišťovali, že dělá správnou věc. Jack jim na oplátku věnoval pohled plný sebevědomí, radosti a štěstí. Z očí mu zářil obrovský nápis 'Jsem šťastný'.

Za pár dalších sekund došli k oltáři, kde Alice políbila Jacka na tvář, nechala ho čekajíce na svou nevěstu a postavila se ke své židli v první řadě. Jack se natočil zády k oddávajícímu tak, aby viděl na Sophii, až bude přicházet.

Jako další na řadě přišly družičky. Uviděla jsem malou holčičku, které mohly být tak tři roky, oblečenou do růžové tylové sukénky a halenky stejné barvy. V rukou držela košík plný červených růží, které rozhazovala při každém svém kroku. Hned za ní šla další družička, které mohlo být tak dvanáct, a byla oblečená přesně do stejného oblečení jako ta malá holčička, akorát místo košíku držela malou kytici. Ve vlasech měly obě květiny. Bylo to neskutečně sladké a rozkošné.

Když družičky odvedly svou práci, tak se postavily na nevěstinu stranu oltáře. Poté už všichni očekávali velký příchod nevěsty. Všechny pohledy teď padly na začátek uličky. Stála tam Sophie oblečená do nádherných bílých vílích šatů, které by chtěla ne jedna dívka. Vršek vypadal tak, že od klíčních kostí po prsa byl průhledně bílý s nákresy květin a od prsou dolů byl neprůhledně sněžně bílý. Spodek se skládal z několika vrstev dlouhých tylových sukní a nechyběla ani vlečka. Kolem pasu měla uvázanou bílou stužku. Ve vlasech se jí tyčil květinový věneček, který ladil jak ke květinám ve vlasech družiček, ale i ke květinám, které byly poseté po zemi. Všechno bylo promyšlené a propojené do nejmenších detailů, až to bylo obdivuhodné. Sama Sophie vypadala naprosto úchvatně. Viděla jsem ji poprvé ve svém životě a musela jsem uznat, že byla překrásná.

Ty šaty jsem jí záviděla. Byly opravdu nádherné a ona v nich vypadala ještě líp. Sama bych si je chtěla obléct a už nikdy je nesundat.

V rukou držela květinu a zároveň měla jednu svou ruku zasazenou do rámě svého otce. Společně pomalu kráčeli uličkou a rozdávali úsměvy na všechny strany. Do toho jim hrál jakýsi smyčcový kvartet, čímž se celá atmosféra stala ještě více intenzivní.

Když došli k oltáři, Sophiin otec udělal to samé jako před tím Alice a nám se vyskytl pohled na snoubence, díky nimž jsme se tu dnes sešli. Jack chytil Sophii za ruku a společně se otočili na oddávajícího. Ten se na ně celou dobu usmíval a řekl:

„Nyní požádám svědky, aby zaujali své místo za našimi snoubenci"

Byl to postarší pán, který vypadal velice mile a mírumilovně. Měl trochu prošedivělé vlasy a na očích brýle.

Alex vyšel z řady a spolu s ním i nějaká dívka, která vypadala v obličeji úplně přesně jako Sophie.

„To je Sophiino dvojče" pošeptal mi Harry.

Občas mi přišlo, že mi Harry uměl číst myšlenky.

Jediný rozdíl, který se na Sophii a jejím dvojčeti dal na první pohled poznat, byl ten, že Sophie měla tmavě hnědé vlasy a v koncích až černé a její dvojče je mělo hodně světle hnědé. Nedokázala jsem určit, jestli se mi líbila víc Sophie nebo její dvojče, protože i přes jejich četné shody v obličeji, ty rozdílné vlasy ovlivňovaly mnohé.

„Jak se jmenuje?" zašeptala jsem.

„Samantha" odpověděl mi taktéž šeptem.

Když se oba svědkové postavili na svá místa, oddávající spustil:

„Vážení svatebčané, vážení snoubenci. Sešli jsme se tu dnes, abychom spojili životy tohoto muže a této ženy. Dnešní den je bezpochyby slavnostním a pro vás velmi významným dnem, na který jste se připravovali. Hodláte učinit jedno z nejdůležitějších rozhodnutí ve svém životě. Společně prohlásíte, že budete nejen dodržovat všechny manželské zákony, ale především stát jeden při druhém v dobrém, i zlém, a že se budete navzájem ctít a podporovat. Stojíte zde ruku v ruce, před zraky vašich nejbližších, připraveni stvrdit to, co už dávno víte, že patříte k sobě. Přeji vám, Sophie a Jacku, aby se vám ve vašem manželství splnily ty nejkrásnější sny, přání a tužby. A nyní tedy mi dovolte, abychom přestoupili k oficiálnímu vyslechnutí vašich prohlášení o uzavření manželství" řekl oddávající s neustálým milým úsměvem na rtech.

V tenhle okamžik si Harryho ruka našla tu moji a spojila ji v jednu.

„Táži se vás, pane Jacku Rooney, zda svým svobodným a úplným prohlášením dobrovolně vstupujete do manželství se zde přítomnou slečnou Sophií Moon"

„Ano" řekl nahlas a velmi zřetelně Jack.

„Děkuji za odpověď"

„A nyní se táži vás, slečno Sophie Moon, zda svým svobodným a úplným prohlášením dobrovolně vstupujete do manželství se zde přítomným ženichem Jackem Rooney"

„Ano" odpověděla Sophia.

„Děkuji. Protože jste splnili všechny podmínky ke vzniku manželství, prohlašuji tímto vaše manželství za právoplatně uzavřené. Tradičním symbolem manželského svazku jsou snubní prsteny, proto vás žádám, abyste si je vyměnili a dali si svůj první manželský polibek"

Jack se Sophií si vyměnili snubní prsteny, které přinesla starší družička, a políbili se. My ostatní jsme začali tleskat.

„Dále prosím vás a zároveň i svědky, aby potvrdili souhlasné prohlášení o uzavření manželství svými podpisy"

Viděla jsem Alice a matku Sophie, jak obě pláčou a slzy si snaží utírat papírovými kapesníky. I mně samotné se trochu zamlžily oči.

Chytila jsem Harryho za ruku a dál jsem sledovala dění u stavebního oltáře. Ale přemýšlela jsem úplně o něčem jiném. O tom, co si myslí Harry. Zajímalo mě, jestli si během obřadu alespoň jednou představil místo Jacka a Sophie mě a jeho. Protože já to dělala každou chvíli.

PS: Omlouvám se, že jsem ten projev oddávajícího udělala takhle krátký, ale nezdálo se mi to důležité. Na reálných svatbách to je určitě mnohem delší :D