Lost [H.S.] CZ

-36-

Ahojteee u nového dílu Lost! Zase bych se chtěla omluvit, že minulý týden díl nebyl, ale tentokrát to má více okolností. Určitě všechny víte, že na Wattpadu teď nějakou dobu probíhala aktualizace a já nevím, jak se mi to stalo, ale mně to prostě nešlo přidat :D Tak jsem si řekla, že to přidám až dneska. Doufám, že se na mě nezlobíte :)

Btw: Moc děkuju za komenty u minulého dílu! :3 Moc mě to potěšilo :3

Snad se vám bude díl líbit :)

-K-

*

Druhý den, když jsem ležela ve své posteli a hleděla na strop, jsem přemýšlela o celém včerejším dni. Chtěla jsem si to v hlavě urovnat, což se mi doufám dařilo.

Z dlouhých myšlenek a dedukcí jsem nakonec došla k závěru, že to celé bylo naprosto zbytečné. A co bylo horší, mojí vinou. Zjistila jsem totiž, že to Harrymu naprosto všechno věřím. Nechápu, že jsem o tom včera pochybovala. Ten večer jsem si vytvořila mylnou myšlenku na základě událostí, které se ani nestaly, a udělala scénu, což mě mrzelo asi nejvíc.

Za celou tuhle hádku jsem mohla já a doslova mě to tížilo. Donutila jsem Harryho říct tu nejkrásnější větu v ten nejhorší možný moment. Chtěla jsem, aby mi ten večer neřekl, že mě miluje, jenže já ho k tomu donutila. Jak jinak by tu historku mohl utvrdit? Touhle větou. A jestli to myslel vážně? Kdo ví, ale já mu to věřím.

Jenže na druhou stranu, proč to vlastně celé vzniklo? Protože si Harry chtěl „hrát". Takže na tom měl svůj podíl taky, což mi moje předešlé argumenty vyvrací. Kdyby to nechtěl, poslal by ji do hajzlu už hned na začátku.

Takže za tuhle hádku nakonec, jak už to bývá, můžeme oba dva. Oba jsme udělali chybu, které litujeme, protože poškodila náš vztah.

Rukou jsem poslepu sáhla na noční stolek pro svůj mobil, abych mohla zavolat Jess. Vytočila jsem její číslo a čekala, až to vezme.

„Ahoj" řekla rozespale.

„Vzbudila jsem tě?" optala jsem se ustaraně.

„Jo, ale ještě, že jsi to udělala. Víš, kde jsem se probudila?"

„Nevím" odpověděla jsem.

„V bratrstvu" řekla.

„Cože? A co tam děláš?" zasmála jsem se.

„Probudila jsem se v posteli vedle spícího Luka" osvětlila.

„A bylo něco?" naléhala jsem.

„Blázníš? Vůbec nic si nepamatuju" řekla polohlasem.

„Nevíš co se dělo?" zasmála se Jess nad svou otázkou.

„Když jsem tě včera viděla naposledy, tak měl Luke jazyk v tvojí puse" zasmála jsem se.

„Opravdu? Proboha" řekla ustaraně a sklesle.

„Ty si nepamatuješ vůbec nic?" optala jsem se.

„Poslední, co si pamatuju naprosto přesně je, že jsem viděla Eathana s nějakou jinou, a pak už jen útržky, které do sebe nezapadají. Jenže ani v jednom není zmínka o Lukovi" odpověděla.

„Já jsem taková kráva" zanadávala si.

„Ty jsi viděla Eathana s jinou?" musela jsem zopakovat její tvrzení. S Eathanem jsou poslední dobou jenom problémy. Od té doby, co se rozešli, ho vůbec nepoznávám. Je prostě jiný.

„Jo" vydechla.

„Ale mně už je to jedno, ať ji klidně vyšuká duši z těla" řekla rázně.

Zasmála jsem se.

Váhala jsem nad tím, jestli bych se teď měla zmínit o mně a Harrym. Nevěděla jsem, jestli je správná doba jí to sdělit.

Uslyšela jsem z druhé strany chlapecký hlas a Jess na to hned zareagovala.

„Počkej Lotty" řekla do telefonu.

„Já už jdu" zakřičela zřejmě na toho chlapce.

„Promiň, jsem v koupelně, abych měla trochu soukromí na hovor, jenže ani tady se mi ho moc nedostalo" zasmála se a já se k ní přidala.

„Lotty, nestalo se něco mezi tebou a Harrym?" optala se.

Jak to může vědět? Mám jí o tom říct? Proč nás podezírá?

„Proč se ptáš?" odpověděla jsem otázkou.

„Když jsem sem šla, potkala jsem ho a nevypadal zrovna šťastně" řekla.

„Uhm, to bude asi zřejmě tou kocovinou, trochu jsme to včera přehnali" nejistě jsem se zasmála. Rozhodla jsem se, že to ještě ponechám jen mezi námi. A Natem.

„Aha, dobře. Budu muset končit, protože tady někdo musí nutně do téhle koupelny!" tu poslední větu doslova zakřičela na někoho, který čekal na uvolnění koupelny.

„Potom mi zavolej, ahoj" rozloučila jsem se s ní.

„Ahoj" řekla a zavěsila.

Cítila jsem se špatně za to, že jsem to Jess neřekla, jenže ani já to nemám ještě pořádně srovnané, tak proč bych tím zbytečně zatěžovala ještě Jess? Taky má teď nějaké milostné trable, takže není fér, aby ještě řešila ty moje.

A že Harry nevypadal zrovna šťastně? Já taky nejsem nadšená z toho, jak se to mezi námi pokazilo. Jak se asi cítí? Cítí za to zodpovědnost nebo si myslí, že na tom mám větší podíl já? Popravdě, trochu se mi ulevilo, když jsem zjistila, že je Harry skleslý, protože jsem se cítila jako bych v tom nebyla úplně sama.

Zajímalo by mě, jestli cítí to samé, co já. Jestli mu také v hlavě přeskakují myšlenky jedna přes druhou a neví, co si myslet. Jestli, když si to snaží v hlavě urovnat, tak se mu ta vyšlá dedukce dalšími fakty vyvrátí a je zase na začátku. Protože takhle jsem se cítila já.

Chtěla jsem se s ním vidět, abych zjistila, co si o tom myslí on, ale zároveň jsem ještě na to nebyla připravená. Všechno bylo tak matoucí.

Z ničeho nic mi z očí vytryskly slzy. Jedna po druhé stékaly po mé tváři a některé mi padaly až do klína. Přitiskla jsem si kolena blíž k hlavě, kterou jsem následně na kolena položila, a začala brečet.

*O DVA DNY POZDĚJI*

Bylo pondělní ráno a já měla na přemýšlení celý víkend, za který se mi Harry ani jednou neozval, čehož mi bylo velmi líto. Nevěděla jsem, co to znamená a možná jsem to ani nechtěla vědět. V sobotu jsem se s tím prala ještě celkem statečně, ale v neděli jsem to už nemohla vydržet a vše jsem řekla Jess, která mi jako vždy pomohla.

Sice bylo pondělí, ale do školy jsem se dnes nechystala. Mámě jsem řekla, že mi není dobře, což je z menší části pravda, ale z větší lež. Chtěla jsem více času na regeneraci. A taky jsem nebyla připravená vidět ho ve škole.

Seděla jsem na sedačce v obýváku s hrníčkem s čajem v ruce a dívala se na televizi, když v tom někdo zazvonil. Nikoho jsem nečekala. Ale jelikož už nikdo nebyl doma, musela jsem jít otevřít. Položila jsem hrníček na stůl a pomalu se šourala ke dveřím. Když jsem otevřela dveře, naskytl se mi velmi zajímavý pohled. Moje srdce se prudce rozbušilo při pohledu na vysokou osobu oblečenou v úzkých černých riflích a černém triku. Na Harryho.