Lost [H.S.] CZ

-43-

Ahoojtee! Tak jsem to stihla :D Makala jsem na tom celý dnešek, tak snad to bude v pohodě :) Nebudu to protahovat, protože už takhle je to od včerejška zpoždění :D Ještě jednou vám děkuju za trpělivost, užijte si díl! :)

-K- 

Seděli jsme v kuchyni a ve velmi dobré náladě jsme jedli lívance, které matka připravila k snídani.

„Musíme se stavit v bratrstvu, potřebuju čistý oblečení" řekl Harry s upřeným pohledem na lívanec, který se chystal sníst.

„Dobře" kývla jsem hlavou a pokračovala v jídlu.

Zřejmě jeho oblečení načuchlo z jeho noční návštěvy hospody, nebo kde to vlastně byl. Ani jsem se ho na to nezeptala. A ani jsem to neplánovala, protože jsem nepovažovala za nutné, abych to věděla. Nechtěla jsem se stát ‚stíhačkou', která musela všechno vědět.

„A abych nezapomněla, volal mi můj bratranec Matt, že má v sobotu oslavu jeho dvacetin a chce, abych přijela, tak jsem řekla, že pojedeš se mnou" oznámila jsem Harrymu.

„Jak jsi mohla vědět, že chci jet taky?" otázal se s úšklebkem na tváři.

„Pochybuju, že bys nejel, Harry" usmála jsem se.

„A kde bydlí?" zeptal se.

„V Cambridge" odpověděla jsem.

Z Londýna jsou to maximálně dvě hodiny cesty.

„A Dylan chce jet s námi" doplnila jsem.

„A ta jeho holka taky?" zeptal se.

„To nevím, na Abby jsem úplně zapomněla. Ale kdyby jela, Dylan by mi to řekl"

Vůbec mi nedošlo, že by možná měla jet s námi. Já taky beru Harryho, tak proč by Dylan nemohl vzít Abby? Jenže když jsme spolu o odvozu mluvili, tak se o ní ani nezmínil.

Napadlo mě, jestli se mezi nimi něco nestalo. Co já vím, ale tohle tomu každopádně nasvědčovalo. Nebo jsem zase paranoidní a všechno je v pořádku.

*

Ruku v ruce jsme s Harrym mířili do bratrstva.

„Dneska mě Amber překvapila" řekl při chůzi.

„V čem?" otázala jsem se.

„Myslel jsem, že bude čekat, až uděláme první krok my, respektive ty. Ale jsem za to rád" odpověděl.

„Taky jsem to popravdě nečekala" řekla jsem.

Bylo to skvělé, ale nemyslím si, že by to nějak zásadně ovlivnilo vztah mezi mnou a Harrym. Nic by se nezměnilo, i kdyby se tohle nestalo. S Harrym se milujeme, takže by to v podstatě ničilo jen ji. A jestli si myslela, že bychom se kvůli ní rozešli, tak byla na omylu.

Ocitli jsme se před bratrstvem a společně jsme vešli hlavními dveřmi. Došli jsme do obýváku, kde se objevil Louis.

„Kam jsi se včera vypařil, chlape?" zeptal se Harryho.

„Mimochodem, ahoj Lotty" usmál se na mě a zase přesunul pohled na Harryho.

„Ahoj" úsměv jsme mu oplatila, i když mi už nejspíš nevěnoval pozornost.

„Šel jsem k Lott" odpověděl mu Harry, načež Louis velmi radostně vykřikl a rozběhl se do schodů.

„Nate, vyhrál jsem! Dlužíš mi dvacet liber!" křičel, zatímco běžel.

Harry zatřásl hlavou a podíval se na mě.

„Hned jsem tady" řekl a odešel.

Zatímco se Harry převlékal, sedla jsem si do obýváku na pohovku.

Po chvíli se tu objevil Nate.

„Ahoj" pozdravila jsem ho.

„Čau" řekl mi s úsměvem.

„Vypadá to, že jste s Harrym zase v pohodě" řekl.

Byla pravda, že jsme se s Natem naposledy viděli, když jsem mu brečela na rameni, že mě Harry údajně podvedl. V pátek. Od té doby uplynuly pouze 4 dny, ale i během tak krátké doby se toho stalo poměrně hodně.

„Nebylo to tak, jak jsem si myslela. Nepodvedl mě" řekla jsem.

„Jsem rád, že se to vysvětlilo" usmál se.

Oh bože, byl tak krásný, když se usmíval. Byla jsem obklopena spousty krásných kluků, ale jen jediný byl pro mě dokonalý. Harry. Věděla jsem to.

„Co to bylo za sázku s Louisem?" optala jsem se.

„Včera, když Harry beze slova zmizel, jsme se s Louisem vsadili. Tvrdil, že šel Harry za tebou, já byl proti" osvětlil mi.

Zdálo se, že ten včerejšek byla jakási chlastací pánská jízda.

„Kam sis myslel, že zmizel?" zeptala jsem se.

Chvíli neodpovídal a pak, když se chystal k odpovědi, se tu objevil Harry.

„Jdeme?" usmíval se na mě. Pohled jsem přesměrovala z Nata na Harryho a pak zase zpátky na Nata.

„Řeknu ti to jindy" odpověděl Nate na otázku, kterou jsem si přehrávala ve své hlavě.

Podívala jsem se na Harryho, nuceně jsem se usmála a zvedla se.

„Jo, jdeme" šla jsem k němu a po cestě pozdravila Nata.

Byla jsem trochu rozpačitá z toho, že mi Nate neodpověděl na moji otázku. Nad čím tak váhal?Nevěděla jsem, co si myslet. Stalo se snad něco, o čem bych měla vědět?