Lost [H.S.] CZ

-80-

Ahojtee! Po měsíci tu máte konečně nový díl! :) Nevím, kdy vyjde další, tak se mnou, prosím, mějte trpělivost. Jsem teď „na volné noze" :D Snad si užíváte prázdniny a máte slunečné počasí :)

Nahoře máte obrázek, na který se po přečtení určitě podívejte.

Děkuju vám za všechno! Mějte se krásně! :)

-K-

*O TŘI MĚSÍCE POZDĚJI*

„Jak vypadají tyhle?" zeptala jsem se Harryho, přičemž jsem se dívala na svůj odraz v zrcadle.

„Sluší ti. Stejně jako ty předchozí, a stejně tak jako i tamty před těma předchozíma-" Harry tu chtěl vyjmenovat všechny šaty, které jsem si už vyzkoušela, ale já ho přerušila.

„Kdybys mi o té svatbě řekl o něco dřív, tak bys teď tady nemusel trpět" řekla jsem nezaujatě, protože jsem se v zrcadle snažila nastudovat, zda-li jsou tyhle šaty ty pravé.

„Netrpím tady" odvětil.

„Ale znám i lepší způsoby, jak trávit páteční večery" dodal s menším úšklebkem.

Nacházeli jsme se v nákupním centru, kde jsme vybírali moje šaty na svatbu Harryho kamaráda (kterého ani neznám, ale jmenuje se Jack a společně s Harrym, Zackem (kluk, jehož tvář z dětských let jsem podrobně znala z fotky, kterou měl Harry vystavenou v pokoji) a Alexem tvořili nerozlučnou partu už od dětství, jenže před pár lety se jejich cesty rozdělily), která se konala již zítra, a Harry mi o ní řekl teprve včera večer, přičemž pozvánku obdržel dost dlouhou dobu dopředu na to, abychom tu teď nemuseli „lítat" a shánět mi šaty, které by přímo seděly mým narychlo vymyšleným představám. Chtěla jsem, aby se mnou šla Jess, protože to jsou holčičí věci, ale s Lukem odjeli na víkend k jeho rodičům. A protože se Harry cítil dle jeho slov provinilý, tak se mi sám nabídnul, že je se mnou vybere, a protože jsem neměla dost času na shánění parťáka na nakupování, tak jsem jeho nabídku přijala. Jenže to asi nevěděl, co to zahrnuje, a jak je vlastně těžké vybrat perfektní šaty.

Zakroutila jsem hlavou na znamení, že tohle nejsou ty pravé a svlékla si je. Harry mě sledoval, zatímco seděl na židličce ve stísněném prostoru kabinky na převlékání.

„Budeš tam nejkrásnější, i když na sobě budeš mít ty nejodpornější šaty na světě" zhodnotil Harry. Nevěděla jsem, zda mi prostě polichotil, nebo to bylo se záměrem, abych vzala náhodné šaty a tím se celý proces nakupování ukončil. Přiklonila jsem se k té první možnosti.

Usmála jsem se a naklonila se k němu, abych mu mohla dát letmý polibek.

Za poslední měsíce se náš vztah vyvíjel opravdu přívětivě. Cítila jsem to nejen já, ale i Harry. O dokazování naší lásky nebylo nouze. Ač to možná zní nemožně, všechno šlo přesně tak, jak mělo. A hlavně, nezaregistrovali jsme žádné velké hádky. Samozřejmě, že nějaké drobné „nic neznamenající" hádky se mezi námi odehrály, ale kdyby se tomu tak nestalo, tak by se mezi námi nikdy nemohl vybudovat tak odolný a pevný vztah.

„Tak který?" zeptal se mě, zatímco jsem se oblékala do svých věcí.

„Žádné. Musíme do jiného obchodu" odpověděla jsem a podívala se na něj. Otevřel pusu, jako kdyby mi chtěl ještě odpovědět, ale na poslední chvíli si to rozmyslel, a tak pusu poslušně zase zavřel.

Vrátila jsem šaty na jejich původní místo a vyšli jsme z toho obchodu. Poté jsme zamířili o několik vchodů dál.

„Harry, tohle je moje poslední naděje" zkonstatovala jsem.

Opravdu jsem se v duchu modlila, abych našla nějaké šaty, které by alespoň trochu odpovídaly mým představám. V hlavě se mi stále dokola honilo slovo „jednoduchost", které vystihovalo šaty, jaké jsem si představovala.

„Co budu dělat, když se mi žádné nebudou líbit?" začínala jsem mírně panikařit, protože jsme s Harrym dnes prošli už celkem dost obchodů, ale s nulovým výsledkem.

„To je jednoduchý, půjdeš nahá" zasmál se.

„Vážně vtipné" řekla jsem, ale skutečně jsem se zasmála.

Nedočkavě jsem těkala po všech kouskách, které v obchodě byly, a pak jsem je zahlédla. Šaty, které jsem celou tu dobu hledala. Rozzářily se mi oči, načež jsem se k nim rychlejším krokem vydala.

Čekaly tam na mě.

Byly to kratší šaty ke kolenům pleťové barvy bez ramínek a v pasu měly černý pásek. Byly úplně jednoduché, ale přesně takový typ jsem hledala.

Našla jsem si svoje číslo a zašla si do kabinky. Harry mě mlčky následoval a stejně jako v minulém obchodu si sedl dovnitř převlékací kabinky.

Zapnul mi zip, chvíli mě v nich pozoroval, a pak řekl:

„Nemám slov. Jsi nádherná"

Podívala jsem se mu do očí a usmála se.

„Myslím, že už mám vybráno" řekla jsem a zhlédla se v zrcadle.

Byly to přesně ty, které jsem hledala. Seděly mi ve všech ohledech a já si skutečně oddychla.

„A děkuju" dodala jsem s lehkým úsměvem.

Poprosila jsem Harryho, aby mi je zase rozepl, načež jsme je šli k pokladnám koupit.

„Koupím ti je" řekl s úsměvem.

„To není třeba, mám u sebe peníze" odpověděla jsem.

Nikdy jsem neměla ráda tyhle dohady o tom, kdo bude platit. Sice mi to pokaždé lichotilo, a když se jednalo například o lístky do kina nebo účet za večeři, ze zdvořilosti a dobrého vychování jsem jeho nabídky na zaplacení přijímala, ale teď to bylo něco jiného. Tohle byly věci, které jsem si chtěla zaplatit sama ze svých peněz (které vlastně nebyly úplně mé, ale o to už nešlo) z nepochopitelných důvodů. Neměla jsem k tomu žádný racionální důvod, kterým bych mohla argumentovat Harryho „nabídky".

„Lott-" načal, ale já jsem ho nepustila ke slovu. Nestála jsem o žádné přemlouvání. Lezlo mi to krkem. A Harry to věděl, a i přesto to pokaždé dělal znovu a znovu. Na druhou stranu jsem zase já věděla, že to ovlivňovala jeho zdvořilost a gentlemanství.

„Harry, prosím tě, nech toho"

„Už mlčím. Vím, že to nemáš ráda" obranně zvedl obě ruce a usmál se.

S taškou v ruce jsme spokojeně vyšli z nákupního centra, nasedli do auta a zamířili do bratrstva. Cestou jsem přemýšlela, že poslední dobou velmi často nebývám doma.