Lost [H.S.] CZ

-38-

Ahojte! Tak jsem tu s dalším dílem Lost! :D Snad tu mám ještě nějaké čtenáře. Tahle část je o něco kratší, ale to je z větší části proto, že bych od vás potřebovala vědět, zda mám v příběhu pokračovat nebo ne. Mohly byste mi to prosím napsat do komentářů? Jde hlavně o to, že teď byla opravdu dlouhá pauza, ale ráda bych zase začala pravidelně přidávat, takže bych potřebovala vědět, kdo to ještě čte :) a omlouvám se, že přidávám až dnes, včera jsem to nestihla. Další díl by měl být snad už jako obvykle v pátek :) Děkuju za vše! Užijte si díl :)

Btw. Nahoře máte fotku nové postavy, kterou se dnes dozvíte. 

-K- 

Ležela jsem přitisknutá na něm. Na klukovi, kterému patřilo celé mé srdce. Na klukovi, jehož smích mě dostával do kolen. Na klukovi, kterému se vždy rozzářily jeho smaragdově zelené oči, jakmile mě uviděl. Na klukovi, jehož dotek mi způsoboval příjemnou husí kůži a motýlky v břiše. Na klukovi, se kterým byla každá vteřina strávená s ním rájem na zemi. Na klukovi, který mě dělal šťastnou každým možným způsobem. Na klukovi, se kterým jsem prožívala nejlepší období svého života. Na Harrym, klukovi, jehož jsem silně, bláznivě, vášnivě a nezkrotně milovala.

Hlavu jsem měla položenou na jeho pravém rameni, zatímco mě jednou rukou objímal a druhou hladil ve vlasech.

„Líbí se mi pocit, že ostatní jsou ve škole, zatímco my dva šukali" řekl.

S úšklebkem jsem k němu vzhlédla a tím spojila naše pohledy.

„Není to k zahození" řekla jsem, abych ho trochu poškádlila, a vzápětí ho políbila.

„Nezajdeme si někam na jídlo?" zeptal se mě.

Kývla jsem na souhlas a začala se zvedat z gauče.

„Počkej" popadl mě za ruku a přitáhl si mě zpátky k němu. Naše obličeje od sebe dělilo jen pár centimetrů. Cítila jsem jeho horký dech na obličeji. Měla jsem tendenci se k němu ještě přiblížit.

„Neříkal jsem teď hned" škádlivě se usmál. Vyšvihla jsem se na jeho břicho a seděla mu na něm. Svýma rukama jsem mu chytla jeho ruce a nad jeho hlavou je semkla zapěstím k sobě. Měla jsem nad ním kontrolu. Byl mi oddaný stejně jako já byla jemu. Začala jsem ho líbat na krku a lícních kostech, až jsem občas jeho kůži skousla. Když jsem se ocitla blízko jeho ucha, s citem jsem zašeptala:

„Ale já jo" pustila jsem mu ruce a slezla z něho.

„To bylo podlý" řekl.

Oblékla jsem si kalhotky a tričko. Věděla jsem, že mě pozoruje. Cítila jsem ten pohled. A krom toho, dělá to vždycky.

*

Na oběd jsme si zašli do restaurace, která byla poblíž našeho baráku, takže jsme šli pěšky.

Když jsme se vraceli zpátky do našeho baráku, naproti nám se začaly rýsovat dvě postavy, z nichž jedna se velmi podobala té Liamově. S kým to ale jde?

„Je to Liam?" zeptala jsem se potichu Harryho.

„Vypadá to jako on" odpověděl stejně potichu jako já předtím.

Kdo je ale vedle něho? Podle postavy to vypadá na dívku. Co když je to jeho přítelkyně? Jeho nová přítelkyně? Nevěděla jsem, jestli mu vztah přeju, zvláště po tom, co se mezi námi stalo, i když už je to dlouho. Cítila jsem se za to hrozně.

Měla jsem dojem, že tohle setkání bude trapné. S Harrym jsme tehdy sehráli (lépe řečeno hlavně Harry zahrál) scénku, která měla odpovídat tomu, že spolu chodíme, což ještě v té době nebyla pravda. Teď už sice nebudeme muset nic hrát, ale při vzpomínce na tu nepříjemnost to bude trapné hlavně pro mě a Liama. Kdybych se tehdy rozhodla jinak, než jsem se rozhodla, stála bych teď na jejím místě, po boku Liama.

Ale ještě stále nic nebylo jisté. Jak velká je pravděpodobnost, že to je jeho přítelkyně?

Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc jsme se blížili k sobě. Liam na nás mávl. Udělala jsem to samé a přitom zmáčkla Harryho ruku, se kterou jsem měla propletenou svoji druhou ruku.

Tak jo, byla to holka. Opravdu pěkná holka.

Harry zpomalil naše tempo a když už jsme byli u nich, úplně zastavil.

„Ahoj" pozdravil nás Liam s úsměvem a my mu s Harrym odpověděli.

Moje oči sklouzly na jejich ruce, které byly spojené. Byla to jeho přítelkyně. Okamžitě jsem odvrátila pohled a přesměrovala ho zase do Liamových očí.

„Uhm.. Tohle je Mia, moje holka" řekl Liam a já se na ní s úsměvem podívala. Vyměňovaly jsme se přátelské pohledy, i když u mě byly hrané. Kdo ví, jestli to hrála taky. Konečně jsem si ji mohla pořádně prohlédnout, aniž by to bylo divné.

Byla menší postavy, ale s Liamem jí to vážně slušelo. Její hnědé oči ladily k jejím hnědým vlasům, které měla asi po prsa. Menší nosík seděl nad jejími středně plnými rty. Byla úplně jiná než já. Lišily jsme se snad každým coulem vzhledu.

„Těší mě, já jsem Charlotte" podala jsem jí ruku. Stále jsem se na ni přátelsky usmívala a ona na mě.

„Mia, ráda tě poznávám" potřásla mou rukou a její pohled přesměrovala na Harryho.

„Harry" jedna pravá ruka vystřelila směrem k ní, zatímco levou šikovně znovu propojil naše prsty. Palcem mě začal jemně hladit po kůži.

„Mia" usmála se na něho.

Neznám ji, ani od vidění, takže zřejmě nebude chodit na školu, co my.

„Kam chodíš na školu? Kdybys chodila s námi, nejspíš bych tě znala" usmála jsem se na ni. Zasmála se.

„Chodím na medicínu, tady v Londýně" odpověděla mi.

Páni, medicína. Trochu jiná káva než práva.

P.S. Omlouvám se, že jsem jako Liamovu přítelkyni nedala Sophii (není to proto, že ji nemám ráda, mám ji ráda, je úžasná), ale nechtěla jsem tam tolik znaků odpovídajících skutečnosti. Snad to chápete :) Děkuju za přečtení, byla bych moc ráda za koment nebo vote :) Uvidíme se u dalšího dílu!