Lost [H.S.] CZ

-74-

Ahojteee! Jsem tu s dalším dílem! Myslela jsem si, že zase přidám ve středu, ale nějak jsem to nestihla, takže vychází „až" dnes :D Kdybyste se chtěli jakkoliv vyjádřit, určitě mi napište komentář, nebo hoďte vote, však to znáte :D Děkuju vám! <3

Mějte se krásně!

-K-

Na Harrym bylo vidět, že pociťoval mírný vztek. Nejspíš na Lauren, která z téhle situace udělala „žárlivou", skoro až hysterickou, scénu. Při tom na to neměla vůbec žádné právo. Už dávno s Harrym netvořili pár.

„Kdy jsi s ní chodil?" zeptala jsem se bez svých morálních zábran. Alkohol v mé krvi tomu jistě dopomohl.

„Asi před rokem" odpověděl a na chvíli se zamyslel.

„Pak jsem s nikým docela dlouho nebyl... Potom už jen Amber, a po ní jsi konečně přišla ty" usmál se a přitáhl jsi mě k sobě blíž.

„Vlastně bych měl Amber děkovat, protože bez ní bych tě nikdy nepoznal" dodal.

„Ale já tě znala" opáčila jsem. Slovo „znala" mělo v tomhle případě spoustu nadsázky, protože smysl spočíval pouze v tom, že jsem o něm věděla a vídala ho ve škole.

„Opravdu?" udivil se.

„No jistě" zasmála jsem se.

„Jednu dobu jsem do tebe byla dokonce platonicky zamilovaná" dodala jsem a já si až po tom, co mi to vyklouzlo z pusy, uvědomila, že tuhle informaci jsem si klidně mohla nechat jen pro sebe.

„Cože?" vyjekl a zasmál se.

Kývla jsem na utvrzení svého přiznání.

„Ale to už bylo dávno" řekla jsem, zatímco mi hlavou probíhaly myšlenky na tu dobu.

Když se naše nosy skoro dotýkaly, nedokázala jsem odolat jeho kouzlu a spojila naše rty v polibek. Když jsme se od sebe odtáhli, objevil se u nás Louis šikovně drže tři kelímky, které byly naplněné až po okraj.

Podal nám je a my je převzali se slovy:

„Díky" řekli jsme nastejno.

„Kde je tvoje dnešní oběť?" neodpustila jsem si rýpavou poznámku.

Mávnul rukou a odfrknul si.

„Dávno ohnutá" zasmál se a já jen protočila očima.

Louis začal Harrymu popisovat tu dívku, se kterou se vyspal, jenže já přestala vnímat hned poté, co jsem zahlédla Eathana. Postával v opačném koutu místnosti, než jsme stáli my. Co mě ale zarazilo nejvíc, bylo to, že tam stál s Liamem. Zajímalo by mě, zda Liam věděl o všech těch věcech, které Eathan provedl Jess.

Usrkávala jsem ze svého kelímku a čekala, až bude Eathan sám. Chystala jsem se na něj už celkem dlouhou dobu a konečně nastal ten čas. Možná by bylo lepší, aby se ten incident už dál nerozmazával, ale já to už jen kvůli Jess udělat musela. Nemohla jsem tuhle příležitost promarnit.

Po několika minutách konečně Liam odešel a Eathan zůstal sám. Podala jsem kelímek Harrymu, aby mi ho podržel, se slovy:

„Hned budu zpátky"

„Kam jdeš?" zeptal se mě.

„Za Eathanem" odpověděl jsem a rychle odešla, abych mu nedala prostor na další otázky. Potřebovala jsem využít čas, který se mi naskytl.

Ladným a zároveň rychlým krokem jsem se blížila k Eathanovi, který si mě všiml. Zkřížil si ruce na prsou a laškovně se na mě usmál. Vypadal tak falešně.

„Co tady děláš?" řekla jsem nepříjemně.

„Co myslíš" opáčil ironicky.

„Přišel jsem na párty. To se nesmí?" dodal se sarkastickým posměškem patrným v jeho hlase.

„Nehraj tady na mě to divadlo. Oba víme, proč jsi sem přišel" řekla jsem se znechucením.

„Pouč mě"

„Abys provokoval Jess" vyslovila jsem svou myšlenku, se kterou jsem si byla absolutně jistá, a zkřížila ruce na prsou přesně tak jako on.

„Trefa" ironicky se usmál.

„Ty jsi tak neobyčejně chytrá" dodal s ještě větší ironií. Opravdu si mě vychutnával.

„Proč to děláš?" vypadlo ze mě.

„Nemusím se nikomu zodpovídat a tobě už vůbec ne, Charlotte" vyprskl.

„Jak se v tobě mohla Jess tak splést?" řečnicky jsem se zeptala.

„Jak jsme se v tobě mohly obě tak splést" opravila jsem se.

Zatvářil se překvapeně a udiveně pootevřel pusu.

„Na to si odpovězte samy" řekl.

Vůbec jsem ho takového nepoznávala. Co se to s ním stalo? Buď to byl vážně skvělý herec a celou tu dobu se přetvařoval nebo se jednoduše změnil. Ale k čemu by mu bylo tak dlouhé přetvařování? A navíc, předtím vážně vypadal, že Jess miluje.

„Uvědomuješ si vůbec, jak nelidsky ses zachoval?" zeptala jsem se ho.

Nevěděla jsem, jestli toho litoval nebo ne, ale vypadal, že si s tím nezatěžoval život. Každopádně mým záměrem bylo, aby toho litovat začal.

„Přestaň mi tady dávat nějaké přednášky o tom, jak se mám chovat. Ty taky nejsi zrovna andílek" odfrknul si.

„Mě do toho vůbec netahej" opáčila jsem na svou obranu.

„Byla to její blbost, že mi všechny ty sračky věřila" řekl.

„Ty jsi vážně kretén" rozčílila jsem se.

„Víš vůbec, co říkáš? Jak se sebou můžeš žít? Jsi neskutečný ubožák a pokrytec! Nebudu tady vyjmenovávat všechny vulgarismy, které existují, ale všechny by k tobě pasovaly!" zvýšila jsem hlas a chrlila na něj moje pocity.

„Uklidni se, Charlotte" řekl s ledovou tváří, zatímco já mohla prasknout vztekem.

„Fakt jsem si o tobě myslela, že jsi pro Jess jako stvořený, ale to-" nenechal mě dokončit větu a skočil mi do řeči:

„Tak teď si fakt nejsem jistý, kdo z vás dvou je větší kráva" nadřazeně se zasmál a to mě totálně dorazilo.

Vybouchla jsem.

Neudržela jsem se, napřáhla jsem ruku a chtěla mu vlepit facku. Jenže jeho instinkt byl mnohem rychlejší, takže mou ruku tou svojí zastavil a pořádně ji zmáčkl.

'Určitě tam budu mít otisk jeho ruky nebo dokonce modřinu' projelo mi hlavou.

Z pusy mi unikl sten na znamení bolesti a povolila jsem ruku.

„Pusť mě!" vykřikla jsem.

„Vážně sis myslela, že mě dokážeš praštit?" řekl, na chvíli přerušil náš oční kontakt a podíval se za mě, načež mi pustil ruku.

Podívala jsem se na ni a opravdu jsem tam měla otisk jeho ruky. Promnula jsem si ji.

Eathan se stále díval za mě, takže jsem se otočila, abych zjistila proč.

Ke svému udivení jsem spatřila Harryho stojícího přímo za mnou, který kdyby mohl zabíjet pohledem, Eathan by byl na místě mrtvý.