Lost [H.S.] CZ

-41-

Ahoojte! Hrozně se omlouvám, že včera nebyl díl, ale dneska vám to vynahrazuju! :D Není mi totiž moc dobře, jsem nějaká nachlazená, tak to nějak nešlo. Snad to chápete :) Tak si užijte díl a prodloužený víkend, který nás čeká!! :3

Děkuju za voty a trpělivost! : )

-K-

 *

Ze spánku mě probudil můj telefon, který začal vyzvánět. Kdo mi může volat takhle pozdě? Rozespale jsem mžourala do mobilu, na kterém svítilo jméno Harry. Podívala jsem se na hodiny a zjistila jsem, že byly 3 ráno. Zmocnila se mě panika. Co se stalo? Stalo se něco Harrymu?

„Harry?" vzala jsem to.

Chvíli na druhé straně panovalo ticho, když potom chraplavým hlasem promluvil:

„Potřebuju tě vidět"

„Díky bože, že jsi v pořádku. Vyděsil jsi mě. Víš vůbec, kolik je hodin?" spadl mi kámen ze srdce.

Opravdu jsem si oddychla. Nevím, co bych bez něho dělala. Ani jsem si to nedokázala představit. Prostě to nešlo. Byl neoddělitelnou součástí mého života.

„Přijď dolů" řekl a položil to.

Jak to jako myslel?

„Harry?" pokusila jsem se promluvit do telefonu, ale Harry už dávno zavěsil.

Položila jsem mobil na stolek u postele a vstala. Šla jsem přímo ke vchodovým dveřím. Otevřela jsem je a uviděla Harryho. Opíral se ramenem o futra dveří.

„Co tu děláš?" promluvila jsem, zatímco mě Harry přejel pohledem od hlavy až k patě. Neuvědomila jsem si, že na sobě mám jen volnější tričko a kalhotky.

„Chtěl jsem tě vidět" řekl a přiblížil se ke mně.

„Jsou 3 ráno, Harry" oponovala jsem.

Když se ke mně přiblížil, ucítila jsem závan alkoholu a uviděla, jak má oči podlité krví. Byl opilý.

Pohladil mě po tváři a poté políbil. Mohla jsem cítit všechen ten alkohol.

Začal mě tlačit ke zdi a při tom pohybu šikovně zavřel dveře. Byla jsem natisknutá na zdi a Harry na mě. Pronikavě se mi díval do očí a přitom mě držel za pas.

„Chci tě ošukat" zašeptal mi do ucha a jeho ruka mu sjela na můj zadek.

Vzrušoval mě. Už jen těmi slovy. Už jen sám o sobě.

Začal mě líbat na krku a já slastí zavřela oči a opřela si hlavu o stěnu. Oběma rukama mě zajel pod tričko a začal mi kroužit po kůži. Užívala jsem si to do té chvíle, kdy jsem si uvědomila všechny ty okolnosti.

„Harry..." otevřela jsem oči a pomalu ho od sebe odstrčila.

„Co děláš?" nechápal mě. Zkřivil obočí a pozvedl ruce do výše svého pasu.

„Jsi opilý" řekla jsem mu.

„A to je problém?" ironicky se zasmál.

„Proč ses opil?" zeptala jsem se. Jeho předchozí otázku jsem ignorovala.

Zakroutil hlavou a řekl:

„Nevím.. Prostě" zkřivil obličej.

„Měl jsi k tomu nějaký důvod?" zeptala jsem se ho.

„Ne, nemusíš mít obavy, Lott" odpověděl a pohladil mě po tváři, aby mě ukonejšil.

Dneska už mi řekl po druhé, abych neměla obavy. Přišlo mi to podezřelé. Na druhou stranu, měla jsem důvod, abych mu nevěřila? Neměla. Proboha, zešílím.

Jednou rukou jsem mu přidržela jeho ruku na mé tváři, druhou jsem mu ovinula kolem krku a políbila ho.

„Za pár hodin musím vstávat" dívala jsem se mu do očí.

Kývl hlavou a nechal se vést mnou do mého pokoje. Zavřel za sebou dveře a já si zatím vlezla do postele. Začal si sundávat věci a během chvíle se objevil u mě. Otočila jsem se k němu zády, on se ke mně přitiskl a ovinul mi ruce kolem pasu.

Ucítila jsem, jak mě políbil pod ucho.

„Miluju tě" zašeptal mi a já se usmála.

„Taky tě miluju" odpověděla jsem.

Hrozně jsem si užívala, jak bezstarostně jsem ležela v jeho náručí. Cítila jsem se tak bezpečně a milovaně. Jako kdyby všechno zmizelo a na světě bychom byli jen my dva. Právě v tuhle chvíli. Chtěla jsem, aby to trvalo věčně. Jak to vnímal Harry?

*

V mých uších se rozezněl zvuk budíku. Šáhla jsem slepě po mobilu a vypnula ho. Přes rameno jsem se podívala na Harryho, který ještě spal. Byl tak roztomilý. Vzbudili jsme se v pozici, ve které jsme šli spát.

Opatrně jsem mu odsunula ruku z mého pasu a potichu jsem vstala. Promnula jsem si oči a zamířila do koupelny, kde jsem provedla ranní hygienu. Poté jsem se zase vrátila do pokoje. Když jsem ta přišla, Harry už byl vzhůru.

„Vzbudila jsem tě?" divila jsem se.

„Ne, měl jsem budík" řekl a rozespale se usmál.

„ Co hlava?" zeptala jsem se. Myslím, že ho bude bolet ve vzpomínce na včera.

„Bolí" odpověděl a vydechl.

„Promiň za ten včerejšek. Nevím, proč jsem šel zrovna sem" řekl a posadil se.

„Nic se nastalo" usmála jsem se a šla za ním.

Vlastně jsem byla za jeho noční návštěvu ráda.