Lost [H.S.] CZ

-20-

Ahooj! Tak tady je další část. Je po celkem dlouhé době, ale nebyla jsem schopná se k tomu dřív dostat. Mám tu ještě nějaké věrné čtenáře? :D :)

Doufám, že se díl bude líbit a budu vděčná za případný koment nebo vote :)

Děkuju moc! :3

-K- 

„Čau“ hned po tom, co jsem to dořekla, mě čekala sladká odměna. Harryho rty se otiskly do mých.

„Hrdličky“ pronesl hlas za Harrym.

Až po polibku jsem si všimla, že za Harrym stojí Louis a Zayn. Jeden z nich nás pravděpodobně nazval „hrdličkami“.

„Ahoj“ skenovala jsem je pohledem a mezitím mě s úsměvem odpověděli. Svůj pohled jsem přesměrovala znovu na Harryho, který mi nepřetržitě hleděl do očí.

„Ještě ti dám vědět, v kolik se pro tebe odpoledne stavím. Teď to ještě nevím přesně“ svraštil obočí a já jen přikyvovala.

„Dobře“

*

„Tak se uvidíme zítra“ pousmála se Jess, když jsme se po škole před školou loučily.

„Večer ti zavolám, jaké to bylo“ usmála jsem se a Jess kývla hlavou.

„Užij si to, kočko“ mrkla na mě a při slově „kočko“ zvýšila hlas, a já jsem si naprosto jistá, že mě tak oslovila jenom proto, že mě tak ráno oslovil Harry.

Nemělo smysl to komentovat, tak jsem pouze kroutila hlavou a řekla

„Čau“

„Čau“ odpověděla mi a já se vydala pěšky domů.

Během cesty jsem přemýšlela, kam mě vezme, i když mi to vlastně bylo úplně jedno. Jednoduše jsem chtěla být v jeho přítomnosti bez ohledu na to kde. Ten kluk mi prostě vlezl pod kůži a já si to uvědomovala.

Z mého přemýšlení mě vyrušilo oznámení příchozí zprávy. Vytáhla jsem mobil z kabelky a přečetla si zprávu.

V pět jsem u tebe. Těším se. Harry

 

Pousmála jsem se nad spojením „Těším se“ a odepsala mu.

Budu připravená. Charlotte

 

Záměrně jsem tam to spojení „Taky se těším“ nedala, aby si mnou nebyl tak jistý.

Během chvíle jsem došla domů, kde bylo zamčeno, takže očividně nebyl nikdo doma, což se mi zamlouvalo. Odemkla jsem, vklouzla dovnitř, zula si boty a šla rovnou do svého pokoje, kde jsem ihned odhodila kabelku na postel a začala se upravovat. 

Neuběhlo ani 5 minut a někdo vrazil do mých dveří.

„Jsem jako nějaká tvá předskokanka nebo co?“ uviděla jsem rozčílený obličej své sestry.

„Co? O čem to mluvíš?“ svraštila jsem obočí a podívala se na ni. Měla jsem podezření, o čem to mluvila, ale chtěla jsem získat čas.

„Víš moc dobře, o čem mluvím! “ vykřikla.

„Objasni mi to“ postavila jsem se naproti ní. Tak trochu jsem chtěla, aby to vyšlo z jejích úst.