Lost [H.S.] CZ

-2-

„Díky!“ prskla na mě Amber, když kolem mě procházela směrem do svého pokoje.

„Nemáš zač“ zamumlala jsem si pro sebe s pocitem vítězství.

                                                       

Hned co jsem slyšela bouchnutí dveří, zalovila jsem do kapsy pro mobil a vytočila Jessino číslo. Ta bude čumět.

Všechno jsem jí to jako vždy vyklopila.

„Charlotte, musím s tebou mluvit“ řekla mi matka po té, co přijela domů.

„Počkej, mluvím s Jess“ šeptla jsem jí nabručeně, protože mě vyrušila.

„Jess, já budu muset končit, stav se teda v osm, jo?“ řekla jsem do telefonu.

„Okey. Tak v osm. Ahoj“ zavěsila.

„Ahoj“ dořekla jsem a dala si mobil zpátky do kapsy.

„Co jsi potřebovala, mami?“ přišla jsem za ní do kuchyně.

„Na zítra si nic neplánuj“

„Ale mami! Já chtěla jet s Jess nakupovat!“ vykřikla jsem rozzuřeně.

„Je rodinná oslava. Babička má narozeniny, takže nákupy si zruš“ řekla naprosto v klidu a dál krájela zeleninu. Za to já mohla prasknout vzteky.

„Nemohla bych to pro jednou vynechat?“ chtěla jsem, aby to vyznělo klidně, ale to se mi moc nepovedlo. Znělo to spíš zoufale.

„Jistě že ne“ řekla chladně.

„Tak to ti moc děkuju“ vztekle jsem odešla do svého pokoje.

Ach bože! Někdy je tak tvrdohlavá! Nebaví mě ji pořád poslouchat a dělat, co mi říká.

A jak arogantně se mnou mluvila? No prosím!

Matka je hodná, ale někdy má stupidní nálady, jako třeba dnes. Asi se něco stalo v práci.

Ale já se jí nikdy na práci neptám. Takže ani pro tentokrát neudělám výjimku.

Když jsem se trochu uklidnila, šla jsem do koupelny, připravit se na párty.

Vlezla jsem si do sprchového koutu a nechala miliardy kapiček, aby stékaly po mém těle. Často chodím do sprchy přemýšlet. Přemýšlela jsem o Amber a Harrym. Zajímalo by mě, jak jim to dlouho vydrží. Hrdličkám.

Po celkem dlouhé uklidňující sprše jsem si natočila lokny a upravila líčení. Převlékla jsem se do kytičkovaného overalu a jako boty jsem si vzala černé Conversky.

„Půjčím si od tebe nějaké náušnice, jo?“ vrazila do mého pokoje Amber. Vypadala, jakože celkem nestíhá, což se mi zamlouvalo. Navzájem jsme si nic nepřály, až na výjimky.

„Ty někam jdeš?“ zeptala jsem se jí.

„Tobě to může být jedno, Charlotte“ arogantně se na mě usmála, vzala si nějaké moje náušnice a odešla.

Hrozně jsem doufala, aby ji Harry vzal někam do kina nebo na večeři, ne na párty k Eathanovi. To bych se na ně musela koukat celý večer. Skvěle!

Za necelých 10 minut pro mě dorazila Jess.

 „Ahoj“ usmála jsem se a vlezla k ní do auta.

„Čauky“ pozdravila. „Jak se těšíš na dnešní jízdu?“ nedočkavě se na mě koukla.

„No, po pravdě doufám, aby tam nedorazila Amber s Harrym.. Někam se chystala, to bylo zřejmé“ znejistila jsem a v jejích očích se mihly obavy.