Lost [H.S.] CZ

-70-

Nový díl Lost je tuu !! :3 :) Užijte si díl, pokud se vám bude líbit, budu moc ráda jak za vote, tak za komentář :) Mooc děkujuuuu :)

Mějte se krásně!

-K-

Rozhlížela jsem se po místnostech, zatímco jsem poslouchala Nialla, který mi říkal o nějaké příhodě, která se mu nedávno stala, ale když jsem zbystřila Harryho, jak se bavil s nějakými kluky, které jsem příliš neznala, spíše od vidění, tak jsem přesměrovala celou svou pozornost na něj. Z dálky jsem nenápadně sledovala jeho počínání a občas jsem kývla hlavou, aby si Niall myslel, že pozorně poslouchám.

Jeden z kluků mu nabízel cigaretu nebo ionta, z té dálky jsem to nedokázala rozeznat, ale Harry si nevzal. Pro sebe jsem se usmála. Najednou si šáhl do kapsy pro mobil, který hned vzal. I přes tu dálku, která mezi námi panovala, jsem viděla, jak se mu změnil obličej. Na rozrušený a zároveň zděšený. Snažila jsem se rozluštit, co řekl do telefonu, ale to se mi nepodařilo. Prudce se otočil a odkráčel pryč z mého dohledu.

Kopla jsem do sebe zbytek svého pití a odložila kelímek na linku.

„Musím za Harrym, za chvíli přijdu" řekla jsem Niallovi, načež s úsměvem kývnul.

Rychlejším krokem jsem se dostala z kuchyně, a poté z baráku. Naskytl se mi pohled na do auta nastupujícího Harryho.

„Harry" vykřikla jsem, načež zareagoval rychlým otočením svého těla.

„Lott" přeměřil si mě pohledem, jako by nemohl uvěřit, že tam před ním stojím.

„Kam to jedeš?" zeptala jsem se ho a zároveň se mu dívala do očí. Jeho znepokojení a zděšení v nich bylo stále patrné.

„Menší nepříjemnost, kterou musím fakt rychle vyřešit" řekl. To už je podruhé, co použil tohle slovní spojení a víceméně to bylo za stejných okolností. I předtím mu někdo volal, on se sebral, řekl tuhle větu, políbil mě, a jednoduše odjel.

„Co se tady děje, Harry? Tajíš přede mnou něco?" řekla jsem zoufale.

Taktéž zoufale zakroutil hlavou a řekl:

„Kamarád se dostal do sraček, ze kterých ho musím vytáhnout. Vysvětlím ti to, až přijedu. Slibuju"

Zněl naprosto upřímně, takže jsem se v důvodu jeho odjezdu přestala šťourat.

Přiblížil se ke mně, pohladil po tváři a políbil na čelo.

„Ale teď už vážně musím jet" dodal.

„Vždyť jsi pil" řekla jsem.

„Měl jsem jedno pivo" řekl, zatímco se mi díval do očí, a vzdaloval se ode mě.

„I přesto bys neměl" opáčila jsem.

„Nic se mi nestane. Nemusíš se bát" řekl nazpátek, přičemž už nasedal do auta.

Zakroutila jsem hlavou nad jeho tvrdohlavostí. Ale pravdu měl v tom, že jsem se o něj bála. Věděla jsem, že Harry po jednom pivu zvládne jízdu bezpečně, ale já se bála spíš toho, aby ho nezastavili policajti. Sice to bylo celkem nepravděpodobné, ale náhoda je blbec.

„Hned jak přijedu, tak si tě najdu" dodal s úsměvem, zavřel dveře, rychle nastartoval a odjel.

Po tom, co jsem ztratila Harryho auto z pohledu, jsem se vrátila do domu za Niallem. Prošla jsem obývákem přímo do kuchyně. Niall stál pořád na tom samém místě, jenom byl obklopen 3 dalšími kluky, které jsem absolutně neznala.

Váhala jsem nad tím, zda je slušné jim vtrhnout do rozhovoru, ale v mé vnitřní válce zvítězilo moje sobecké já. Jednoduše jsem tam nechtěla zůstat stát sama.

S úsměvem na tváři jsem se postavila vedle Nialla, který ihned přerušil svůj dosavadní rozhovor.

„Všechno v pořádku?" zeptal se mě s tázavým pohledem.

„Jo, jenom jsem potřebovala mluvit s Harrym" odpověděla jsem mu a přesměrovala svůj pohled na ty ostatní kluky, kteří tam stáli.

„Tohle je Charlotte" představil mě Niall. S každým jsem si podala ruku a zároveň vyměnila znalost našich jmen. Marcus, Dylan a Brad.

„Počkej, ta Charlotte?" zeptal se kluk s kšiltovkou. Marcus.

Niall nenápadně kývnul hlavou, načež se kluci začali znalecky usmívat.

„Co mi uchází?" zeptala jsem se, protože mi vůbec nedocházelo, co to mělo znamenat.

Střídala jsem pohled z Nialla na Marcuse a čekala, až se jeden z nich vyjádří. Ani jeden se neměl k odpovědi, ale mně to po chvíli došlo.

„Ty jsi jim to řekl?" vyjelo ze mě. Přikrčila jsem obočí a zděšeně se dívala na Nialla.

Měla jsem na mysli ty tři intimní záležitosti, které jsme spolu měli.

„Jo" řekl, zakýval hlavou a já myslela, že vyskočím z kůže.

„Kdo všechno to ví?" zeptala jsem se.

„Myslela jsem, že jsme se domluvili, že to zůstane jen mezi námi" dodala jsem.

„Nikomu kromě nich jsem to neřekl" odpověděl.

Při představě, že se tohle rozkřikne, se ve mně roztřáslo moje nevinné já. Vždycky jsem měla odpor k těmto „nezávazným nocím" a sama jsem měla tři. Nechtěla jsem, aby to někdo jiný věděl. Proto jsem to také Jess neřekla hned. Sice jsem jí to nakonec prozradila, ale snaha z mé strany byla.

„My to máme trochu jinak než holky, Charlotte. Říkáme si každej zásun" řekl Marcus.

„Často se tím chlubíme, víš" doplnil ho Brad.

„Díky za tyhle užitečné informace, určitě se mi budou hodit" otočila jsem se na ně a ironicky se usmála.