Lost [H.S.] CZ

-90-

Ahojtee! Jsem tu s dalším dílem! :)mějte se krásně a moc děkuju za ohlasy :)

-K- 

Po několika písničkách, při kterých jsme spolu tancovali, jsme šli doplnit tekutiny. Vzala jsem si bílé víno a Harry nějakou whiskey. Napila jsem se decentně jako dáma, ale Harry to do sebe vyklopil tak, jak to často dělával. Pozorovala jsem jeho obličej, ale ten se pod tíhou alkoholu ani trochu nezkřivil. Obdivuhodné.

Jeho oči zabloudily někam směrem za mě. Rty se mu zvlnily do úsměvu a já dostala nutkání se otočit, ale neudělala jsem to.

„Někomu tě představím" řekl, odložil skleničku zpátky na bar, vzal mě za ruku a vedl mě na místo, kam se doteď díval.

Zajímalo mě, kolika lidem mě bude dnes ještě představovat. Bylo jasné, že to musel dělat, protože to byla slušnost, a taky proto, že jsem byla na svatbě pro mě úplně cizích lidí, ale začínalo mě to už unavovat. Na svém výrazu jsem to však nedala znát.

Uviděla jsem nějakou dívku, mohlo jí být kolem dvaceti let, jak v náručí drží dítě. Předpokládala jsem, že ona je náš cíl.

„Kam mě vedeš?" zeptala jsem se.

„Vidíš támhle tu holku?" hlavou pokývl na tu dívku s dítětem. Kývla jsem.

„Když mi bylo tak 11, tak jsme spolu „randili"" při slovech „randili" naznačil levou rukou uvozovky, protože tou pravou držel rukou mou.

No super. Kolik Harryho bývalek budu muset ještě poznat? To jich měl tolik?

„V tý době jsem se cejtil jako král, protože ona byla nejhezčí holka na škole" řekl, ale na jeho výrazu jsem poznala, že toho poté trochu litoval. Jeho poznámku jsem ignorovala.

„To je její dítě?" zeptala jsem se.

„Jo" odvětil prostě.

Pohled dívky spočinul na nás, vlastně spíš na Harrym. Nedivila bych se, kdyby mě ani nezaregistrovala. Začala se usmívat od ucha k uchu a rozešla se směrem k nám (Harrymu).

„Ahoj Harry" řekla radostně, Harry pustil mou ruku a nechal ji, aby ho objala, ačkoliv k tomu ještě držela svoje dítě.

„Ahoj" odpověděl ji s úsměvem na tváři a opatrně jí objetí opětoval, aby svým chováním něco neudělal dítěti.

„A kdo je tohle?" obrátil se k dítěti, roztomile se na něj usmíval a pohladil ho po tváři.

„To je James" řekla jeho matka.

„Je ti hodně podobnej, Jaylyn" řekl a přitom se jí podíval do očí.

„Vážně? Všichni říkají, že je spíš na Drewa" odpověděla mu.

„Má tvoje oči" dodal a ona se připitoměle uculila.

„Jak se vůbec máš?" položila otázku.

V téhle situaci jsem si připadala opravdu trapně a jako bych jim tam překážela. Vyklopila jsem do sebe celou skleničku bílého vína. Rozhodla jsem se, že jim tam nebudu překážet a čekat tam na Harryho jako nějaká jeho husa. A tak jsem šla tu vypitou skleničku odnést zpátky na bar a rovnou jsem si objednala další, ze které jsem poté znovu něco upila.

Nechtěla jsem se na ně otáčet, ale neodolala jsem pokušení a nenápadně jsem se otočila. Ale do mého výhledu se postavil Jack, který se zářivě usmíval.

„Bavíš se?" zeptal se mě a postavil se vedle mě k baru.

Barmanovi pokynul, že chce dalšího panáka.

S vřelým úsměvem jsem kývla hlavou a řekla:

„Je to tady skvělé"

Zrovna teď jsem se moc skvěle necítila, ale to jsem Jackovi říct nemohla. Byla jsem ráda za to, že se mě nezeptal, kde je Harry, což bych při nejmenším očekávala.

Spokojeně se usmál.

„Dáš si se mnou?" ukázal na skleničku z půlky naplněnou nějakou lihovinou, ve které plavaly dva kousky ledu.

Zatvářila jsem se mírně odmítavě. Rozumově jsem byla přesvědčená, že jeho nabídku odmítnu, ale srdcem jsem ji vlastně přijala. Byla jsem na svatbě, tak proč nezapít zdraví novomanželů.

„Vlastně ráda" změnila jsem svůj názor a usmála se.

Barmanovi pokývl hlavou, aby přinesl ještě jednu skleničku.

„Jeden pro dámu" řekl Jack, když mi barman skleničku podával.

„Na moje dítě" řekl a vyzdvihl skleničku do vzduchu.

„Na tvoje dítě" zopakovala jsem po něm a ťukla si s ním. Sledovala jsem, jak to do sebe najednou kopl. Na jeho výrazu jsem viděla, že očekával, že to udělám taky. Tak jsem se tomu poddala a ihned jsem toho zalitovala. Zašklebila jsem se a zaklela, jak to bylo hořké.

„Kam jsi zmizela?" uslyšela jsem Harryho hlas. Odložila jsem skleničku a s falešným úsměvem se na ně otočila, aby ta husa věděla, že mě to ani trochu nerozhodilo, i když se stal úplný opak. Nemusela jsem ji ani znát a už teď jsem věděla, že ji nemůžu vystát. Další z řady Harryho bývalek.

Usmívala se na mě, ale nedokázala jsem poznat, jestli to myslí upřímně. Prohlédla jsem si ji, byla hezká. Bruneta se zelenýma očima.

Nečekala jsem, až nás Harry představí. Ujala jsem se toho sama, protože jsem na něj byla naštvaná.

„Já jsem Charlotte" řekla jsem a podala jí ruku.

Jednou rukou ještě pořád držela svoje dítě a tu druhou mi podala.

„Jaylyn. Těší mě" odpověděla mi.

Věděla jsem, že bylo slušností jí odpovědět, že mě taky těší, ale pod vlivem alkoholu a averze k ní jsem to neudělala, pouze jsem se usmála.

„Kolik mu je?" zdvořile jsem se zeptala.

„Půl roku, ale je těžký jako by mu byl už rok" řekla a sama se zasmála. Já ani Harry jsme se k ní nepřidali. K rodičovství jsme oba měli ještě dost daleko.

„Charlotte, chtěli jsme si s Harrym zatancovat, mohla bys na chvíli prosím pohlídat Jamese?" zeptala se mě Jaylyn, nepočkala ani vteřinu na mou odpověď a podala mi Jamese.

„Ehm-" bylo jediné, co se mi podařilo v té chvíli ze sebe dostat.

„Jsi hodná, děkuju" řekla, když už jsem Jamese držela.

Bože, vážně byl těžký.

Podívala jsem se na Harryho. Vypadal zaskočeně, ale snažil se to na sobě nedat znát. Takže se začal polovičně usmívat.

Jaylyn ho popadla za ruku a vedla si ho na parket, přičemž se na mě stihl ještě rychle otočit a nervózně se usmát. Já jsem mu ale nevěnovala pozornost, protože jsem říkala Jamesovi tyhle slova:

„Já vím, že nemůžeš za to, že je tvoje máma taková husa" a usmála jsem se na něj. Díval se mi do očí, a když viděl, že se usmívám, usmál se taky. Popravdě jsem se divila, že nezačal brečet. Byla jsem pro něj úplně cizí člověk.

Periferně jsem viděla, že se se mnou Harry snaží na dálku navázat oční kontakt, ale nedařilo se mu to. Vím, že jsem se chovala docela dětinsky, ale mohl si tak vyzkoušet cítit se aspoň z půlky tak, jak jsem se cítila já. Ignorovaná.

Ještě před několika minutami jsme si s Harrym říkali, jak jsme šťastní. Ani v téhle chvíli jsem to nepopírala, byla jsem celkově šťastná, ale ne v téhle zatracené situaci. A alkohol v našich tělech to ještě zvýrazňoval.