Lost [H.S.] CZ

-71-

Ahojtee! Máme tu čtvrtek a s ním i nový díl Lost :) Přesto, že už je květen, nějak si nedokážu uvědomit, že už za 2 měsíce jsou prázdniny!!! :333 aaaaaa!! Šíleně se těším :3 A jsem si stoprocentně jistá, že nejsem sama :D Doufám, že se vám díl bude líbit, kdybyste chtěli, můžete mi dát dolů vědět váš názor nebo hoďte vote :) moc vám děkuju! :) Užívejte sluníčka a mějte se krásně!

-K- 

*

Po nějaké chvíli, ve které se kluci dost podrobně zabírali rozdíly mezi klučičím a holčičím pohledem na různé životní situace, jsem s nimi přešla k chumlu lidí, kteří vášnivě tancovali na hlasitou hudbu. Tanec těchto lidí neodmyslitelně dále doprovázelo buď dost intimní osahávání, nebo předávání si bacilů pomocí slin.

„Strašně se mi líbí tvoje kšiltovka. Můžu si ji půjčit?" zeptala jsem se Marcuse. V mém střízlivém stavu bych s takhle otevřenou prosbou možná měla menší problém, ale teď mi to nečinilo vůbec žádný, protože do mě kluci nalili celkem dost alkoholu, ač jsem příliš nechtěla. Nedalo se jim dlouho vzdorovat, takže jsem nakonec povolila.

Bez jakýchkoliv řečí si Marcus kšiltovku sundal a položil mi ji na hlavu. Upravila jsem si ji podle sebe, aby mi správně seděla, a usmála se na něj.

„Myslím, že ti vážně sluší" řekl, načež jsem poděkovala jak za půjčku, tak za poklonu, kterou mi složil.

Niall mě popadl za ruku a táhl mě do toho chumlu tancujících lidí. Ještě jsem se ohlédla na Marcuse, u kterého se znenadání objevila nějaká holka a která se na něj na můj vkus až příliš přeslazeně usmívala. Na Dylana a Brada jsem svým pohledem nenarazila.

Společně jsme začali tancovat a s tím v některých chvílích i zvedat ruce do vzduchu. Nechala jsem hudbu, aby se mnou dělala, co si zachtěla. Každým jejím tónem jsem pociťovala, jak se mi dostává do těla různými způsoby. Svůj pohled jsem upínala na Nialla, který se bavil stejně tak skvěle jako já.

Dokázali jsme takhle fungovat několik písniček, ale pak když nás to přestalo tak trochu bavit a byli jsme celkem udýchaní, zašli jsme si pro něco k pití. Cestou Nialla zastavil nějaký kluk, který ho chytil za paži. Zastavila jsem se taky a čekala, co se bude dít.

„Čau brácho" řekl ten kluk Niallovi a poplácal ho po rameni.

„Čau" odpověděl Niall a pohnul hlavou.

„Tohle je ta tvoje Ellie?" zeptal se kluk a přeměřil si mě pohledem.

„Ne" řekli jsme s Niallem nastejno.

„To je..." začal Niall, ale zarazil se.

„Moje kamarádka Charlotte" dokončil větu.

Nad čím váhal? Zda jsem jeho kamarádka? Nebo měl snad říct bývalá kamarádka s výhodami? Ne, to by bylo absolutně směšné.

„A kde je Ellie? Nechal jsi ji doma?" zasmál se sám sobě ten kluk absolutně ignorující minulou větu vycházející z Niallových úst. Zarazila jsem se, když na to nijak nezareagoval. Mohl mi alespoň podat ruku a představit se mi, ale když to tedy neudělal, ani já se s tím nehodlala zatěžovat. Zřejmě ne každý Niallův kamarád je slušně vychován.

„Rozešli jsme se" řekl Niall suše.

Kluk vydal zvuk připomínající dvojhlásku „ou", ale nebyla jsem si tím zcela jistá, protože jsem zahlédla Harryho, který mě zřejmě ještě nezbystřil.

„Proč?" vyprskl drze ten kluk.

„Do toho ti nic není" opáčil Niall.

„Sorry" zareagoval ihned a obranně zvedl ruce.

„Rád jsem tě viděl, Nialle" dodal s úsměvem a bez jediného pohledu na mě odešel.

„Kdo to byl?" zeptala jsem se hned.

„Jeden kretén. Nemám ho rád, ale on si myslí, že jsme kamarádi" odpověděl Niall, nad čímž jsem se zasmála.

„Ani se nepředstavil. Dělal jako bych tam vůbec s vámi nebyla" sdělila jsem mu svůj dojem z „jeho kamaráda".

„Jak říkám, je to kretén" zopakoval s úsměvem, z jeho pravé ruky mi vytvořil rámě, do kterého jsem se zavěsila, a společně jsme odešli do kuchyně, kde jsme doplnili náš pitný režim.

Nevím, jak dlouho jsme tam spolu stáli, povídali si a smáli se, protože jsem úplně ztratila pojem o čase, ale vyrušil nás až Harry, kterého jsem si všimla tím, že mi položil ruku na bok. Otočila jsem se k němu a usmála se. Naklonil se ke mně a něžně mě políbil.

„Co ten kamarád? Všechno v pořádku?" zeptala jsem se ho, načež uspokojivě kývnul hlavou.

„Nic, co bych nezvládl" zasmál se, vzal si můj kelímek s pitím z mojí ruky a napil se. Potom přetočil hlavu na Nialla a já si uvědomila, že tihle dva se vlastně osobně ještě neznají.

„Harry, tohle je Niall, můj kamarád. Nialle, Harry" gestikulovala jsem s úsměvem, načež si podali ruce.

„Řekneš mi, co se tedy stalo?" zeptala jsem se Harryho, protože mi jeho slib, že mi to vysvětlí, stále blouznil v hlavě.

Harry zakýval hlavou a rozhlédl se po místnosti.

„Ale chci ti to říct v soukromí" zašeptal mi, aby to Niall nemohl slyšet, a aby se ujistil, že ho v tom hluku uslyším.

Jako na zavolanou se u nás objevili Dylan s Bradem, takže nebylo tolik neslušné, že od Nialla odejdeme. Hned se s Niallem začali bavit, takže jsem jen gesty ukázala, že s Harrym odcházíme, načež kývnul hlavou a usmál se.

„Rád jsem tě poznal, Nialle" řekl Harry a věnoval mu upřímný pohled.

„Nápodobně" odpověděl Niall, načež jsem Harryho chytila za ruku a společně jsme šli do jeho pokoje.

„Skvělá kšiltovka, mimochodem" prohodil cestou a já si všimla, jak se uculil.

„Já vím, díky" odpověděla jsem sebevědomě a usmála se.