Střípky a odštěpky

Drabblení s Áďou 4

Tentokrát Áďa vymyslela téma Vyber si jakoukoliv barvu, a vymysli teorii proč se jmenuje tak, jak se jmenuje.
Já jsem asi zadání úplně nesplnil, ale  si střihla double drabble, tak tady to je...

Áďa:

Na obláčku nervózně přešlapoval anděl. Měl důležitou práci - vynalézat nové barvy a dávat jim jméno. Jenže teď mu nešlo a nešlo nic vymyslet. V duchu si pospojovával různé koncovky, ale nic nebylo ono. Sice to nebylo tak důležité, byl to jen odstín červené s velmi viditelným podílem fialové, ale přesto byl zoufalý.
„Ach...” zavzdychal si. „Počkat... Už to mám! Bude to achová - ne, rachová, ani to ne, lachová, ne, to ne... Nachová! To je ono!” zavýskal nahlas.
„Copak, už to máš?” Přišel k němu Bůh.
„Ano, bude to nachová!” Snažil se nedávat najevo radost, ale moc mu to nešlo. Bůh však něco nespokojeně zamručel. „Nachová? To je takové obyčejné... Zkus něco zajímavějšího!”
Anděl si jen povzdychl a přemýšlel dál. „Trochu ti pomůžu. Nastartuj ten motor, a uvidíš že to půjde.” S těmi slovy mu předal kočku, a anděl se na ni nechápavě zadíval.
Pak se však vrátil k práci, hladil a drbal kočku. Kočka se rozpředla jako motůrek.
„Purrrrrr, purrrrrr,” zapředla, když ji anděl podrbal na bradičce. Nechtěl ji vylekat, a tak se pomalu otočil na Boha. „Mám to. Bude to purpurová.”
Bůh přikývl.
„Ale... vážně to nemůže být nachová?” zeptal se anděl. „Navrhuji kompromis - bude mít obě jména.”

Oliver:

Ptáš se mě, proč je červená červená; protože červen, červenec, dozrává spousta jahod, sladká chuť, jahody lesní, červenají se v trávě - červi červení nejsou, ale taky teď nechávají jahody na pokoji.
Ptáš se mě, proč je modrá modrá; moudrý mudrc sedí ve svém modrém rouchu, žongluje s písmeny a upadne mu u, později se ochladí a jemu se písmena přeskupí, ve strašlivý mord!
Ptáš se mě, proč je žlutá žlutá; posílám ti  list na křídlech žluny, přistane na žulovém kameni, píšu, že lituju, ž ltuju, žltuju, žlutuju... Žlutý papír, žluté písmo, schválně, kolik z něj vyčteš.
Možná všechny barvy duhy.