Střípky a odštěpky

Filištíni (SPN FF miniatura)

Navazuje na bezvadný dílko mojí sestřičky, "Bratské žartíky". Doporučuju přečíst, jinak tenhle kousek nedává smysl (ono možná ani potom, ale... co už. :D). Odkaz v komentáři.

***

Deanova kocovina byla víc morální, než fyzická.

Nikdy by to nevyslovil nahlas, ale když tak pozoroval svého mladšího bratra...

Fajn, oplatky se pečou, táhlo mu hlavou, jen jestli jsem tuhle trochu nepřepálil.

Jenže copak mohl odolat?

Včerejší večer mu hrál do karet tak strašně podbízivě, zkrátka si nemohl pomoci.

Konečně Sama přemluvil, že je třeba upustit páru.

A dál se jen vezl na vlně příležitostí.

No, vlastně jsem toho tak moc neprovedl. Šlo to samo.

Sam se na posteli převalil, vydal zvuk mrože v říji. Jeho zachrápání svádělo k úvahám, jaké zvuky bude asi  vyluzovat, až se vzbudí a zjistí... to.

Dean se rozhlédl po pokoji. Jako by si tu v noci udělali párty Sex Pistols. Jen holky se zdejchly už s prvním náznakem svítání... ne, že by je někdo z bratrů vyhazoval, jen měly dost rozumu na to, ztratit se, než dojde ke sčítání škod.

Na chvíli zavřel oči.

Tequilla. Hodně Tequilly.

To ještě nevybočovalo z obvyklého řádu věcí.

Sam, nasávající Tequillu, hodně Tequilly, jako houba.

Nečekané, ale tak nějak uspokojivé.

Dvě přítulné exotické tanečnice, které se po svém vystoupení rozhodly táhnout to dál s bratry Winchestery.

Nic zvláštního.

Ta hezčí jela po Samovi. Způsobem, který ho přiměl pokračovat v pití ve velkém stylu.

No...

Ta zlomyslnější si říkala Dalila.

A jak jsem měl tomuhle sakra odolat?!

Ještě jedno burácivé zachrápání. Pak se Sam konečně vzbudil. K bratrovu zklamání však jen zezelenal v obličeji, vyhrabal se z postele, jako by ji pod ním někdo zapálil, a zmizel v koupelně. Zvuky, které se odtud začaly ozývat, v Deanovi téměř vzbudily soucit.

Téměř.

Pohodlně se uvelebil a čekal.

„Deane!"

No, konečně.

Dveře koupelny se rozlétly a stanul v nich Sam – s obličejem strhaným kocovinou, nazelenalou barvou pleti a úplně holou hlavou připomínal navztekaného pacienta po chemoterapii.

„Ty zatracenej mstivej parchante!"

„Hej, brzdi, tohle nebyla moje práce," Dean si dal záležet, aby zněl ukřivděně, nevinnost sama.

„Jo, tak to ti určitě věřím," zavrčel Sam. Zdálo se, že chce ještě něco dodat, místo toho se však obrátil a znovu zmizel směrem záchodová mísa. Tentokrát za sebou ani nestačil zavřít dveře.

Dean trpělivě čekal, než se bratr znovu vynoří. Konečně, zvuk tekoucí vody, a Sam už o něco jistějším krokem vyšel z koupelny, otíral si přitom obličej a hlavu ručníkem.

„Fakt moc vtipný, Deane."

„No... uznej, že tak trochu vtipný to je."

„Pfff!"

„A hlavně... hele, vážně v tom skoro nemám prsty."

„Aha, a kdo jinej?" Sam si nešťastně ohmatával holou lebku.

„Zeptej se Dalily, Samsone," uchechtl se Dean. „Vlastně ne, zdejchla se i s kamarádkou, takže... smůla."

„Vypadám jak nějakej... ukrajinskej mafián..."

„Klídek," utrousil Dean a zvedl se z postele. Vlastně čekal mnohem extrémnější reakci, ne tohle truchlivé přijetí. Jenže nepočítal s kocovinovým faktorem.

Jo, když někdo neumí chlastat...

Poplácal bratra po rameni, a ten ho naštvaně odstrčil.

„Beztak jsi to zinscenoval, ty pacholku... Proč by mi asi nějaká holka měla chtít holit hlavu, do háje?!"

„Fajn, možná jsem něco navrhnul. Ale, Samíku-"

„Neříkej mi-"

„OK, Samueli. Tak jak to bylo? Šampón, bylinky a zaříkání..."

Sam zavrtěl hlavou: „Nemůžu uvěřit, že jsi kvůli tomu blbýmu fórku provedl tohle!"

„A jestli ti můžu radit," pokračoval Dean, aniž by si jeho poznámky všímal, „dej si záležet, aby sis tím umyl vážně jen hlavu."

„Cože?"

„Jo, Kojaku. To superháro nebylo jen... nahoře."

„Ah," udělal Sam, oči se mu rozšířily.

„Beru to, jako že jsme si kvit," Dean ho znovu plácl po rameni, tentokrát se bratr nebránil. „Zajdem na snídani?"

„Deane..."

„Nebuď srab, taky jsem vylezl mezi lidi s hárem jako Slash."

„Jenom za roh k holiči..." Sam se posadil na postel, sklesle se nahrbil, holou hlavu opřel do dlaní.

„Jak chceš... srabe."

„Kristepane, tak dobře, jdu," konečně mu vztek dodal trochu elánu. „Já nejsem na svejch vlasech závislej, víš?"

„Uhm... jasně."

Zlostný pohled.

„A i kdyby jo," dodal Dean, „za chvíli budeš zase princezna... teda... Chewbacca... eh, v pohodě, chtěl jsem říct v pohodě!"

Víceméně jeden druhého vystrkali ze dveří pokoje.

„Ty umíš bejt vážně neuvěřitelnej hajzl, Deane."

„Heh, nejsme my příbuzný?"

„Na tebe zdaleka nemám."

„Tak hlavně pohni... chci už cejtit vítr ve vlasech."

Sam zmučeně vzdychl, sevřel rty a protočil očima.

Tohle bude hodně dlouhý den.