Střípky a odštěpky

DNP, část XIII.

...když už jsem se tu včera vyfňukala, tak ještě, co tomu parádnímu závěru předcházelo.

13.3. pondělí

19:44 - tohle bude krušná noc.

- vstávala jsem okolo šestý ráno a byla jsem nezvykle akční. Jako, vytáhnout kreslení, aniž by za mnou stála Áďa a kopala mě, že chce pokémona/draka/krále dinosaurů? Místo spaní? To jako vážně? Ale udělala jsem si radost. I když jsem to nejdřív málem zabalila: najela jsem na obvyklej scénář -> skica, co vypadá super -> vivík se na to vrhne a utahá to do mrtva detailismem a těžkou rukou. První pokus jsem tudíž zahodila, začala jsem znova a v rámci možností jsem spokojena. Tulla sice tvrdí, že by tam Deana nepoznal, ale hele, kreslila jsem ho poprvý. A jo, mohla jsem natrénovat, jenže co kdyby to se mnou švihlo a našli by mě tu mrtvou v hromadě papírů pokreslenejch portrétama D. W.? To bych nevysvětlila.

- každopádně, teď za to platím. Bolí mě hlava, bolej mě záda, jako by mi někdo urval křídla (já vím, že jsem nikdy žádný neměla, no a?!), ale nějak to přežiju.

21:56 - ne že by to dneska nebyla krize od začátku, ale jde do tuhýho. Jsem se docela těšila, jak budu psát... no, fajn, jsem totálně mimo. V TV hráli Mravenčí ukolébavku a beztak mi to pustili naschvál!

22:03 - kurňa, musím se sebrat a dostat se z tý psychický mlhy (pozn. autorky: ne, fakt netuším, co jsem tím myslela... prostě mlha, asi.), jinak to tu dneska nepřežiju.

22:33 - hlava nic (pozn. autorky: jak nic? Taky nevím. Nejspíš pořád nefungovala.), ale po desátý hodině se všichni zbláznili. (p.a.: jenom já jsem zůstala normální, žejo? Jasně...) Což je dobře, dokud jsou tu lidi, neusínám ve stoje.

23:33 - Gambáč-týpek, co sem navečer chodívá, dneska drží nějak dlouho. Už má asi desátej kousek a jestli tu usne, tak ho... probudím! Heh... Good morning Vietnaaam!
- skoro si tak zlomyslně přeju, aby usnul.

00:11 - neusnul, dopil a odešel.
- jo, a jsem bez kafe. A chodím tu a makám a spím. S otevřenejma očima. Srandovní. The Walking Sleep.

01:29 - venku je něco, co vypadá jako úplněk (i když byl včera, já vím). Uvnitř je něco, co vypadá jako mršina.
- no, dobře, mám co dělat, tak se to dá. A za chvíli je tu pekař. Toho už jsem dlouho nezkoumala, že jo. Jinak čas na presso a kus hořký čokolády. Potřebuju cukry, jinak se tu složím jak zahradní židle. Připravovala jsem štrúdl, a jen připomínka toho, že večer volal šéf a naříkal, jak jsou jablka drahý, mi zabránila nějaký zpronevěřit. Jo, nebo si ho koupit, ale v tom mi zase zabránila skutečnosti, že kurňa za jedno blbý malý jablko nedám deset korun.

01:37 - fajn, jsem rozmazlenec, ale po tom pitomým pressu mám akorát chuť ustlat si v bedně vyhozenejma účtenkama. Musí tam bejt tak... měkkoučko. Teploučko. Klídek.
A DOST!
Dosrkat a chopit se koštěte!

- a jasně, hajzlové, pusťte mi tam Runaway Train. Ať jsem ještě rozbitější. Tu podlahu umeju svejma slzama! (p.a.: dřív by mě tenhle vál vůbec nebral, ale nakazila mě kámoška, když mi vyprávěla, jak ji dojímaj věci s dětma od chvíle, kdy má dceru... a pak jsem viděla klip... a pak už konstantně natahuju, jak to slyším.)

- hej! Magie! Jen jsem to napsala a TV se vypnula! O.o

01:42 - a jasně, hajzlové, nepusťte mě domů a do postele dřív.