Střípky a odštěpky

DNP - superdlouhá nálož

Poněvadž jsem to flákala... psaní do sešitu ne, ale na přepis nebyl morál. :)

Jsem takovej flegmouš, že nebejt takovej flegmouš, vážně by mě to štvalo.

5.4. středa

19:36 - jsem tu už od tří, a to ještě šéf chtěl, abych naklusala ve dvě. Tovíšžejo, tůdle. Šestnáctka bude stačit. A zejtra stávkujou autobusáci, asi aby mi nebylo líto, že kvůli odběrům nestihnu spoj. Placařinu od dvou si tak střihnu v pondělí, abych se nenudila.

- nějaký novinky z doupěte by byly? Nic moc, až na to, že na plný čáře prohrávám válku s hadrama (praní a hlavně uklízení), takže po baráku narůstají hromady. Čistý a poskládaný, roznošený, špinavý. Já v tom mám systém, ale!

- víkendovej úklid je teda jasnej, plus Ádi návštěva a ještě to musím nějak vyřešit s tím zápisem do školy.

- a dobrá zpráva mamutí - až moje přátelská redaktorka rozchodí počítač, prej ho doporučí k vydání. Takže neříkám hop, ještě jsem nepřeskočila, ale opatrnej optimismus si dovolím. (hurá!)

21:38 - dlouhá noc a ráno budu asi první člověk, kterýmu teče ze žíly čistá arabika.

23:15  - a zase provoz jak na hlavním nádraží, heh. Ještě že mi moje prošliny Anna asi omylem stáhla už včera, tak v mezerách řádím ve skladu a chodbě. A objevila jsem prošlý olivy, co tu leží už měsíc, to je vzrůšo!

00:53 - už jedu hladovku, tak aspoň další kafe. Ještě bych měla upéct bábu a dědka... teda, perníka, ale v nohách mám už deset hodin, tak se nepřetrhnu, žejo.

Radši dumám, jak s dovolenou (musíme si do pátku napsat dovolenou na celej rok, chmmm...). Chtěla jsem si střihnout Festival Fantazie, ale ten termín je zabitej, tak jsem si nakonec z nouze hodila na Ádiny a svoje narozky.

01:08 - venku jsem se modlila, aby už byly aspoň tři hodiny, nebo aspoň aby někdo přijel. Časovej skok se nekonal, ale zakotvil a tankuje tu kamion, tak snad...
...už to má skoro za deset tisíc, to bude sranda, jestli...
...jo, přesně tohle.
Nad deset tisíc to nejde, musel by zaplatit a začít znova, takže se chlápek akorát nasral a seřval mě, že teda bude tankovat jinde. OK, rozptýlení jsem si představovala jinak, ale co už.

03:31 - dvanáct hodin za mnou, čtyři zbejvaj. Dobře, spíš tři. Už aby to bylo, ale.

6.4. čtvrtek

O čekání na to, až mi sestra odebere dvě blbý zkumavky krve, snad ani nechci mluvit. O tom, že ji ze mě musela skoro dolovat krumpáčem, taky ne.
Dostala jsem se domů v půl devátý, v pelechu jsem našla Tullu, vylehával bolavý kotníky (o víkendu hrál zase po roce hokejbal, holt bez tréninku to pak má svoje následky). Chvíli jsem držkovala, funěla mu za krk a pak jsem odpadla až do svejch čtyř odpoledne.

A v práci na mě čekal uřvanej šéfodopis.

OK, z toho, že můžu za všechno, jsem ještě nevyrostla, ale musím si to vyčítat sama, jak to zkusí někdo jinej... tady jsem měla svůj podíl viny jen na jedný věci (že jsem nezavolala a nedoptala se, po nedostatečným vysvětlení od Boženy).

A on se ptá, co dělá noční směna.

Rejpe se v prdeli a čumí do stropu, asi.

Se sakra koukni na záznam, když jseš tak zvědavej.

21:21 - nic moc, mód superflegmouš aktivován. Jinak bych to tu dneska asi nepřežila. Navíc ráno se přeceňuje, takže tu zase zkejsnu a ujede mi bus... přičemž ve tři už musím bejt zase v Písku, s Áďou k zápisu, nakoupit a pak si ji a nákup odvezu domů.