Střípky a odštěpky

Deník noční pumpařky, část V.

Tak ještě tenhle kus a pak se odmlčím, páč se zahrabávám do Temnoty... :)

13.2. pondělí

21:06 - kdyby se mi sem dneska chtělo tak, jako se mi nechtělo, naklusala bych už ráno a pěšky. Totální nechucus pracus. Pozitivní je snad jen, že mám co dělat. Aspoň to utíká.
No jo, když mám taky doma novej noťas, na kterej jsem v podstatě nesáhla, protože přes víkend jsem dělala mámu na plnej úvazek...

22:58 - ale stejně, mám nějakou depku. A ještěže jsem v práci, protože si tu nedovolím dělat žádný kraviny... na druhou stranu, doma bych si v klidu zahulila a vykecala, vymazlila a vyspala se z toho. Hmmm.

23:53 - chtělo by to lidi. Prostě nějaký "diváky", před kterejma budu muset nahodit pohodovej ksicht a třeba tak přesvědčím i sama sebe.

14.2. úterý

0:50 - a no jo, on je vlastně Valentýn, dneska. Ne že bych si sem chtěla kreslit srdíčka, ale aspoň to vysvětluje zvýšenou koncentraci zoufalců, co u nás v noci sháněj něco z trojboje: bonboniéra-kytka-flaška.
Nejvíc bodů zatím dávám týpkovi s vikinským vousem, za kombinaci bílá čokoláda+becherovka. Jednak je to epic combo, jednak měl vážně epic vous a jednak nevzdal lov, ani když zjistil, kolik stojí krabička s "živou kytkou" a vymyslel hbitě jinou možnost.

0:56 - jsem v loji. Poslouchám veledůležitou reportáž na ČT24 (spor o lanovku někde v Horní Dolní) a nepřítomně si čmárám... srdíčka! Nemohl by mě prosím přijít milosrdně sejmout nějakej lupič?

1:06 - uááá, tak to bylo rychlý. Dělám si kafe, zpívám si k tomu něco jako: "Lupiči, lupiči, táhni třeba do háje, vivík se tě nebojí, tralala..." a tak podobně (já vím, ale furt lepší než pateticky hynout na depku), když se na kameře vynoří ze tmy pěší chlap, s něčím, co vypadá jako obří zobák... nebo žlutý štafle v podpaždí?
Kurňafix, to jsem se lekla!
Tak jako samozřejmě to nebyl zmutovanej pelikánoid. Ani lupič se štaflema (vážně, vivíku? lupič se štaflema?), jen kluk ve strakatý bundě značky "koňský péra". Asi. Žlutej rukáv a levá plec, woe, výstřel módy! (A dám pokoj s výstřelama, pro jistotu.)
A hned jak odešel, tankoval tu pan PČR, tak jsem se trochu uklidnila. A jdu dopít kafe.

1:20 - měla bych přestat poslouchat televizi. Běží Intervence ČNB, nějakej chlápek vykládá, jak by se vůbec nebál, kdyby koruna posílila vůči euru na 27,- nebo i klidně 26,- za euro, a já čumím na pokladnu a ceduli s nápisem "1 euro = 24,-" a mumlám si: "Tady je koruna silná, panejo, tady je taaak silná!"
- a mám za sebou šest hodin z těch dvaasedmdesáti, co mě tenhle tejden čekaj. Třeba bych, až doma zase půjdu pouštět čerpadlo, mohla náhodou spadnout do studny, hmmm...
A třeba by za mnou někdo hodil ten noťas...
Ne?
No tak nic.

2:00 - pekař je přesnej. Akorát že si vždycky jen dojde k automatu pro kafe, takže nastává vyloženej komunikační ohňostroj: "Dobrej." "Dobrý ráno." *džžž, cink, cink, hrk, pic* "Díky.(za co, soudruhu, za co? Já ti to kafe nevařila.) Nashle." "Nashledanou."
Vyčerpávající.

2:20 - haha. Lítám po place s koštětem jakožto smrtonosnou zbraní a hraju si, že jsem na vesmírný lodi. Asi jsme včera neměli s T. koukat na tu Expansi. Ale co... bžžž, pjů, pjů! Zhyň, rozpínavej zárodku mimoslunečnosoustavního života, zhyň!
- jestli někdo z vedení koukne na záznam, tak buď dostanu přidáno nebo padáka.
- a začínám litovat potencionálního nováčka, co skončí ve dvojici se mnou.

3:35 - řezník taky jezdí na čas. I pán od novin. Ale s nikým není moc řeč, touhle dobou, kupodivu.
Když tu najednou u stojanu č. 3 (můj oblíbenej, no jo) zastaví Chevy Impala '67-
Dobře, už se klidním, ale fakticky jsem ji na moment viděla.
Jak se tomu říká, když má někdo denní sny v noci?
Eh... vážně chci další diagnózu?
No jo, prostě mám hlavu plnou OT, mimo obvyklý SPN obscese, tak se nepřestávaj trousit kousky všude kolem. Aspoň to nejsou piliny, to bych se uzametala.

3:47 - přepínám na Óčko. Potřetí už reprízu pondělního zpravodajskýho bloku nedám. Jsem máslo, no.

A naprostá krize se pozná tak, že se pět minut v kuse hystericky směju titulku v AHA!, kterej na mě vyskočil, jak jsem začala vyskládávat čerstvý noviny.
Když...
To se nedalo!
"UŘÍZLI MU OBOČÍ!"
Denní tisku, no taaak! Tohle mi nedělej...

20:41 - tak jsem si konečně sedla. Ale tenhle provoz se mi líbí, je to fajn, když to utíká. Jo, je už zase večer, mimochodem.
Míhám se od kasy k plynu a zpátky, navíc jsem dala péct štrúdl (i když připravovat jsem ho začala z čistě stalkerskejch pohnutek) - jsem superskvělá!
Byl tu na skok Jirka, probrali jsme bezpečný témata: sex a komixy.
Když tu najednou... zahvízdám.
"Hej, mrkej, kočka na šestý hodině!"
Občas jsem ráda, že tu ty kamery jsou. Rudý vlasy, tělíčko i ksichtík 10/10, takže jsme si s J. svorně (a nenápadně, hlavně nenápadně!) zaslintali. Kočka si sedla na bistro s nějakým naprosto nezajímavým chlapíkem (byl tam vůbec? jak vypadal? nebyl to šmoula? já nevím...), takže proto jsem zaujala výhodnou pozorovací pozici u strouhání jablek.

23:45 - tak tohle byl rachot. Vážně, tohle je extrémní zaměstnání. Buď je tu tak chcíplo, že se skoro chystám začít kopat hroby, nebo najede dvacet aut naráz, deset dělá fronty u stojanů, minimálně dvě z toho chtěj plyn (a zvoněj na obsluhu /řidiči, ne auta/), dalších pět (řidičů, ne aut) chce cigára, dva si jdou pro kafe z automatu a pak se najde pár specialistů, co do toho přihoděj objednávku jídla a kafe na bistru...
Zase jsem tu byla minimálně dvakrát. Fakt už si to najdu na kamerovým záznamu a budu chtít dvojitej plat!
Ne, je to sice stres a záhul, ale zase nechci držkovat. Mrtvej čas je tisíckrát horší.
- a za minutu půlnoc. Yay!

***

Příště dnešek, a šokující odhalení pekaře! :D Já jdu chrnět.