Střípky a odštěpky

Deník noční pumpařky, část I.

Protože noťas Vendelín, dlouholetej makáč, kterýmu jsem svěřila svůj upirátěnej MS Word i veškerý psací záležitosti to nakonec zapíchnul definitivně, musím počkat na konec měsíce na stroj, kterej bude tentokrát novej, ne po druhým repasu, a do kterýho taky na uvítanou (doufám) nevyleju litr vody...
Zatím jsem se teda rozhodla aspoň podělit o nějaký zápisky z mýho "palubního deníku". Bacha, jestli to přečtete, možná se na obsluhu čerpacích stanic nebudete dívat s důvěrou a tak. Nikdy. :D

Od prvního benzínkovýho zápisu:

3. 1. 2017, úterý
3:05
Další noční na čerpačce. Konečně se mi povedlo přitáhnout si sem správnej deník, takže už ty věci nemusím psát do dopisu vranii, hehe...
Jsem trochu nachcípaná, kašlíček jako kravička, asi mám teplůtku, takže hlavu jako balonek.
A taky se vyjadřuju jako bydlenka, jůůůva!
Ptám se, kde jsem se tu vzala?
Od října, kdy mě vykopli z ÚP, jsem tu dělala brigádu na bistru a zdatně si vytvářela dluh na zdravotním pojištění, abych se nenudila, že...
Chvíli potom za kasu nastoupila M.. Jenže se ukázalo, že hlavně noční tráví likvidací chlastu ve velkým (a ještě to dělá přímo pod kamerou, inteligentně), takže slovo dalo slovo, a tradá, jsem tu já, víceméně abstinent. Hlavně v práci. A poblíž kamer. Sice teda za nocí zuřivě píšu, ale z toho nejsem tak mimo, abych se potácela a padala na zákazníky a podobně...

11.1. 2017, středa

Tak jo, román vranii odeslán a já pořád chrchlám, jsem na jedno ucho hluchá a mluvím, jako bych kloktala štěrk. Aspoň už teda nemám horečku, ne moc, ale všechno je furt trochu jako pod vodou...
Po dvou dnech zevlení doma a volna zase noční v práci. A hádej co, vivíku, pořád líp a radostněji.
Noční mám skoro radši než denní, je větší klid (i když je pořád co dělat /to kdyby se k tomuhle náhodou dostal šéf {což je stejně pravděpodobný, jako ze se tu najednou materializuje TARDIS <chci to!>}tak zdravím a vůbec se neflákám!/minimálně vytírat - a došly mi závorky).
A dneska jsem si s sebou donesla chumelenici, což znamená úklid sněhu. Navíc tu čekala Jiřina (kolegyně), vytočená na maximum. Což jsem zažila poprvý a nic moc, teda.
(Šéf zamkl na televizi všechny programy kromě Óčka Gold a ČT24, a Radek - další kolega - řekl, že to nejvyšší podle svejch slov udělal proto, že se tu v noci válela s nohama nahoře a čuměla na televizi. Absurdnější obvinění si vymyslet nemohl...)
Když nad tím tak uvažuju, spíš to vypadá na nějakej Radkův kanadskej fór. Ale docela drsnej, přihlédnuto k Jiřinině povaze. No nic, snad si to J. ráno normálně přihasí a já si nebudu muset hodit šestatřicítku.
A už zase chumelí...

A to, jak jsem přednasraná, mrzutá a smutná stejně znamená jen, že se blíží krámy, jojo.

OK, je za tři minuty půlnoc, krámy dorazily a já jsem se ještě luxusně opařila kafem. Že já se na to nevy...

12.1.2017, čtvrtek

A zejtra je pátek třináctýho.
Přitom toho mám plný zuby už dneska.
Dobře, když jsem čekala v Nepodřicích na bus, viděla jsem kamion, kterej vypadal jako Wolverin (a vezl luxusní fára), ale to tak úplně nestačí a navíc to bylo potom, co jsem si lupla brufen, páč mě zabíjelo břicho, takže kdo ví, jak to bylo...
Aspoň že se v práci ukázalo, že Jiřininy nohy nahoře a TV byl nejspíš jen Radkův fór. (Ta zablokovaná TV teda ne, ale to je mi šumák). Teda, zpětně to dává smysl a jako fórek by to normálně šlo, ale já se tu pak musím vyrovnávat s totálně paranoidní J.. Takže, žádný žertíky pro Jiřinu - všichni paranoidní schízaři, který jsem poznala, jí potom nesahaj ani ke kotníkům.

14.1.2017, sobota (vzácnej zápis z domova)

Tak jo, v podstatě jsem spala včera do večera a ještě dneska asi do tří odpoledne. Zdály se mi dost hororový sny...
A včera dopoledne to byl horor reálnej, když dorazila Anička (třetí kolegyně), už jsem zase byla docela vyflusnutá, ale musela jsem s ní řešit kauzu Jiřina/TV.
Ukázalo se, že je v tom Radek nevinně, šéf se pravděpodobně mstil za jednu dřívější záležitost, a protože je srab, hodil to na R.. Nevím, nějak to všechno přestávám chápat. Každej říká něco jinýho. No co, prostě tu nevěřím nikomu nic a hotovo, vlezte mi na záda.

16.1.2017, pondělí

Fajn, vstávat v neděli v poledne, když jdu v pondělí ráno do práce (tohle je všechno ještě předtím, než jsem si vydupala pouze noční směny, peklo!) asi nebyl dobrej nápad. Spala jsem asi dvacet minut. Ale co. Spánek je pro sraby.
Mám v sobě asi dvacátý kafe a pocit, že mě něco sežralo a vyzvracelo. A sakra, ještě bych měla po práci zajít za Áďou a jet domů až v půl jedenáctý. Super.
Než vypiju to kafe (a asi umřu), budu tu sedět na prdeli (a dalšího idiota, kterej bude chtít natankovat plyn a neumí to sám, asi zakousnu) a zkusím si napsat seznam, co  potřebuju udělat, komu napsat, co napsat a tak...
TADÁ!
(Následuje pompézní nadpis "DALŠÍ SEZNAM, PODLE KTERÝHO NAKONEC NIC NEUDĚLÁM". Řádek s jedničkou a další s dvojkou a nic víc.)


20.1. pátek
Wow. Dosáhla jsem úplně nový úrovně lemření - ani jsem nenapsala ten zatracenej seznam! Dobře já!
Na druhou stranu, konečně jsem vzdala nahánění mýho současnýho vydavatele a poslala román do Epochy, kde by se mohlo začít něco dít... tak se uviví. A napsala jsem pro RobMeIn pidipovídku - do drabblete jsem to prostě nenacpala. Nic moc, ale pro návrat na wtp a hlavně k dopsání OT aspoň nějakej první krůček.
OK. Za chvíli půlnoc, čas na kafe a napsat pár vět. Co jsem ještě dneska stačila zažít:
1. chlápek, co zastavil auťák u plynu, zazvonil, přišel na bistro a posadil se s kafíčkem - přitom viděl, že jsem tam sama a že mám co dělat s obsluhou dalších lidí - a čekal, až mu natankuju. Jakože letím k plynu, vrazím pistoli do nádrže, dám tankovat, letím zpátky, obsluhuju lidi, hlídám na kase ten plyn, páč si frajer poručil za 500,-, ne plnou, při 460,- letím k plynu, stopnu to, letím zpátky, celej Flash, prostě, markuju, a pán mi s blahosklonnou poznámkou nechá celou korunu dýško a ještě má kecy...
Myslím, že za udržení profi úsměvu (za kterým jsem skřípala zubama) bych měla dostat spešl prémie. A taky za to, že jsem pánovi nedošla vrazit pistoli ještě do jinýho otvoru a nenatankovala mu tentokrát plnou.
2. dva taxikáři, co se tu sešli, poseděli, zanadávali na policajty, během čehož venku zastavilo policejní auto s radarem a dovnitř přišli dva příslušníci... chvíli jsem si představovala, jak po nich taxikáři skočí a vyříkaj si to ručně, bylo by to dva na dva, takže bych se nemusela zapojovat, jen bych sledovala... ale nic, od stolku taxikářů se neslo jen mrmlání, šeptání a takovej vzteklej smích.

21.1. sobota

1:30
Jo, už hodinu a půl je sobota. Lítám tu dneska jako pošuk, ale aspoň mi není zima, žejo.
S tím, že bych dělala jen noční... T. mě od toho zrazuje, že si rozhodím režim. Jako bych ho už takhle neměla totálně rozmrdanej, noční a denní dvanáctky, krátkej a dlouhej tejden... Ha! Noční jsou prostě lepší.
Teď jsou tu tři mlaďoši, všichni v náladě, jeden fakt slušně nadranej. Stál u kávomatu a byl totálně fascinovanej tím obřím plyšovým tygrem v regálu s hračkama.
"Prosím, můžu si ho půjčit? Já si s ním támhle sednu. Jenom si s ním chvíli posedím, jo?"
"Ne."
"No tak... prosím, prosím, můžu si ho půjčit?"
"Ne."
"Prosím... já si ho jen půjčím!"
"Ne... hele, já můžu říkat ne až do sedmi do rána."
Zamračil se, ale pak se koukl zpátky na tygra, takovým totálně zaláskovaným pohledem. A zkusil to ještě jednou: "Prosím, já budu hodnej, jen si ho půjčím!"
"Ne. Kámo, nejsme žádná herna."
"Hej!" urazil se. "Já taky nejsem žádná ta... herna!"
"Tak vidíš."
A nakonec se odpotácel sednout si ke kámošům.
Hej, ale je fakt jedlej. :D
Asi bych měla bejt otrávená, ale spíš jim tak nějak... závidím.
Jo, pivíka v důchodu užírá závist.
3:30
Chystám se péct všechny bagetky, páč tu byl další ožrala se žravkou a všechny je vykoupil. Ještě koukal na kytku, co stojí na regálu se žrádlem, a že prej za kolik.
"OK, dáte si ji s hořčicí, nebo kečupem?" zeptala jsem se se supervážným ksichtem.
Tak vycouval, ale stejně... horečka sobotní noci, prostě.
Zejtra snad bude klidněji.

(pokračování příště, možná. Jo, a jména kolegů jsem z pochopitelnejch důvodů změnila, jeden nikdy neví. :))