Střípky a odštěpky

Deník noční pumpařky, část III.

30.1. pondělí
To slovo, "pondělí", by jako stručná charakteristika dnešního dne asi stačilo. Ale deník je deník... a všechno nebylo úplně strašný. Spíš takovej hororovej příběh s koncem vcelku přežitelným. A s jedním srdceryvným monologem uprostřed...
Šla jsem chrápat kolem pátý ráno, když T. vyrážel do práce. Chtěla jsem spát max. do jedenácti, v noci jsem byla docela wattpadově akční, tak jsem plánovala pokračovat, než mě zase popadne smršť nočních a nebudu schopná ničeho.
Ani jsem nestačila zabrat, když najednou telefon, a šéf. Sakra. Nebej tak mimo, asi bych to prostě nevzala, všichni vědí, že dopoledne mám půlnoc, takže... ale stalo se.
A že mu před chvílí volala Jiřina, že je vážně nemocná a jestli bych za ni nevzala denní.
"No, já jsem šla právě spát," říkám a v hlavě mi šrotuje, jestli se po mě chce, abych táhla čtyřiadvacítku, nebo se mi to jen zdá.
"Hmmm, hmmm, tak to se omlouvám. A nemohla byste, až se vyspíte, přijet třeba v poledne?"
"Mohla, nechci, jdi do hajzlu a nech mě spát," to jsem teda neřekla, jen jsem si to myslela, vykecala jsem se z toho slušně.
Nakonec jsem ale stejně usnula až někdy po osmý hodině, protože jsem musela přemejšlet o tom, že jestli je J. mimo hru, tak to abych si přehlásila trvalej pobyt rovnou na benzínu, a hrozně mě to štvalo, protože sice bych možná měla nějaký prachy navíc, ale... já nechci bydlet na benzíně!

Vstala jsem až v jednu. V kamnech ještě řežavělo poslední poleno, tak jsem se vykašlala na topení a zakempila u PC. V dost mizerný náladě.
(BTW, venku chumelí, takže v noci asi budu suplovat posypovač a odhrnovač, fakt super, pondělí, dostalo jsi mě...)

Do práce jsem jela šestým busem. Už po cestě na zastávku padal déšť s ledem, a než jsem dojela do Písku, vyvinulo se to v regulérní ledoslejvák.
V práci byl Radek a prej, že se ho Jiřina v pátek ptala, jestli by za ni vzal pondělí, a když jí řekl, že má nějaký pochůzky, jen odsekla, že se teda zařídí jinak. Což teda udělala. Vůbec z toho necejtím zmrdovinu na kilometr daleko...
Naštěstí pro mě si ale její denní rozeberou Radek s Aničkou, takže se pro mě nic nemění. Nabízela jsem se, že za ně aspoň vezmu nějaký noční, prej je to v pohodě a potřebujou si přivydělat. Tak jo.

Je devět a už nesněží, tak aspoň tohle by mohlo bejt v cajku.

31.1. úterý
VEČER
RÁNO, TY VOLE, PRO NORMÁLNÍ LIDI JE RÁNO!
- a průser s remitendou. Prostě jsem fikla na připravenej balík oba dva papíry, převázala to motouzem a ještě si u toho pískala, a poté, co jsem to vrazila chlápkovi od novin, zjistila jsem, že jsem nestáhla pondělní tisk a že mi tak nějak chybí dodák. Chmmm... Jo, jsem idiot. Ale tak hlavu mi nikdo neutrhne, pravděpodobně si to akorát zaplatím (něco kolem dvou stovek, samý Aha a Blesky, trochu drahej zátop, že...).
Takže si budu ještě chvíli nadávat a pak pojedu spát.

A teprve teď je fakt VEČER:
Přišel očekávanej zjeb za tu remitendu, i když nic drastickýho. Pak ale přišel ještě zjeb neočekávanej. Že dělám storna, že to viděj na vedení a že to dělat nemám a mám se víc soustředit. WTF? Jakože když se budu víc soustředit (a na co, probohy?), tak budou zákazníci vždycky přesně vědět, co chtějí, a nebudou si to na odchodu rozmejšlet? No nic, holt přepnu do módu lenochod a ať se všichni vzteknou.
Dobrý, no. Cestou sem ještě vydatně sněžilo, takže jsem očekávala směnu plnou nekonečnýho boje se závějema, ale jinak chcíplou. Místo toho lidi blbnou, jako by byl pátek. Teď konečně vypadli polívkáři - jela jsem na všechny tři mikrovlnky najednou, cha! - tak jdu trochu poklidit tu břečku.

Dneska buď všem ruplo v bedně, nebo nastává konec světa a mně o tom nikdo neřekl. Doufám, že se to do půlnoci uklidní, musím udělat měsíční uzávěrku, a jestli se to tu bude takhle rojit, vytáhnu asi kužely a odstavím tenhle cirkus úplně. Stačí, co si dokážu posrat sama, nepotřebuju ještě palivalačný trouby, co si prostě musej natankovat přesně minutu před půlnocí, protože jinak se jim auto promění v dýni, nebo co...

1.2. středa
RÁNO
Měsíční uzávěrka v suchu. Akorát z toho mám takovej ten blbej pocit, že všechno šlo až moc hladce a bylo to až moc lehký a rychlý, takže někde musí bejt něco špatně... Ale všechno jsem dělala podle jízdního řádu, odškrtávala si a soustředila jsem se tak pekelně, že se mi tu z toho málem zjevil Crowley, fakticky.

3.2. pátek
VEČER
Tvl, a tohle taky miluju, když mi někdo nechá 2,- dýško s tím, že si mám koupit něco na sebe. Navíc to většinou dělaj rádoby alfasamci, kterejm bych tu dvoukačku nejradši narvala do mozku skrz nosní přepážku.
Heh, to mi ten páteční večer pěkně začíná. A to ještě nebylo ani osm. Přesně! A už jsem stačila schytat urážku, plus mě nějakej kamioňák přemlouval, ať jdu taky dělat řidiče.
Kamioňák, platí naftu, srká supersilný kafe a zapíjí redbullem: "Co já jsem komu proved... já jsem musel bejt hrozná svině v minulým životě, tohle mám fakt za trest. Já musel bejt strašná svině."
Já (elegantně odtrhávám a podpisuju účtenku): "Hele, jestli vás to uklidní, já tu práci tady taky beru jako za trest."
Myslela jsem tím jednu dávnou cestu z koncertu v Německu, kde jsme naklusali na krásně vypíglovanou benzínku, celí zablácení, zpocení a zapivení, a než jsme zase odklusali, zanechali jsme umyvadla ucpaná blátem, protože jsme si museli umejt boty, aby nás naše řidička pustila do auta... od tý doby beru nekonečný vytírání a píglování zasranejch hajzlíků jako zaslouženej trest. :D
Kamioňák: "Jo? To je tak strašný? Ale tak jasně, asi nic moc prachy, noční směny, magoři..."
Já: "Ale tak dá se to přežít."
Kamioňák: "Tak pojďte dělat řidiče..."
Cože to? Musela jsem mu vysvětlit, že nemám papíry, neudělám si papíry, protože vivíka za volantem čehokoli většího, než je jízdní kolo, to nechceš, a že fakt nemám zájem vyměnit svůj druh trestu za ten jeho.
Až když se odvalil (mám dojem, že přitom žvejkal plechovku od toho redbullu), došlo mi, že byl nejspíš sjetej kofeinem a tak vůbec, ale stejně mi to absolutně nedávalo smysl.

Jinak předpověď na dnešní noc je docela příznivá: občasné vytírání - venku je sucho, hojní taxikáři a riziko ožralých přeháněk, až skončí plesy. Ale to je OK, taxikáři i ožralci dávaj dýška bez debilních keců. :)

20:28 - před chvilkou jsem si zase po dlouhý době zatankovala plyn, ale vcelku do pohody, nebyli tu žádný další lidi. Jinak se ale před chvílí objevila Jiřina, pro věci ze skříňky a boty. A rozloučit se.
Jasně, že si musela vybrat moji směnu. A jasně, že mám dělat, jako by tu nebyla... Ale mě je to šumák. Teda, není, v konečným důsledku, byla to moje parťačka a teď vyfásnu někoho novýho, koho budu muset zaučit (však už tu dělám měsíc, žejo, jsem ostřílenej veterán), a do tý doby pojedeme ve třech. Každopádně... já si chci nechat svoje noční! Uááá! Panikaaa!

22:56 - páteční cirkus. Venku se oteplilo, musela jsem sundat vestu, jak jsem makala a k tomu horkej čaj...

02:15 - už je zase zejtra. Venku chčije. Mám náladu pod psa.

4.2. sobota
VEČER
Tak ráno mi nakonec spravil náladu taxikář Jirka. (Radek mu říká Česílko a že je prej divnej, ale já ráda divný lidi. Sama jsem divná. A tvoje bába je Česílko, Radku!). Potykali jsme, dali kafe a cigáro a že mě hodí domů, než to zapíchne.
Chtěla jsem ještě cestou sehnat pro T. kofolu, v práci ji kupovat nebudu, za 35,- ať si ji nechaj. Tak jsem vyrazila přes město. Blbej nápad. Měla jsem si koupit za korunu firemní igelitku, posadit se na ni a vzít to šupem až ke Starýmu mostu. Takhle jsem bruslila po svejch. Za stranu! Za lidi!
Stejně měli všude zavřeno, takže jsem kofolu kupovala na čerpačce v Nepodřicích. Vyloženě jsem ušetřila, protože oproti našim pětatřiceti ji tu mají, a to se vivíku podrž, za 34,-!
No nic.
Především jsem ale ve schránce našla EPICKEJ dopis od vranii!

21:30 - tak, dopis přečtenej. Wow. Skoro dvacet stran. Myslím, že začnu odepisovat ještě teď.

22:46 - že by ještě kafe? Jedu jako fretka, dneska. A mám hlavu plnou V..

05:34 - dopis z větší části hotovej. Já taky.

Jinak v Písku byla dneska v noci asi nějaká superpárty, podle frekvence ožralidí.
- Nejdřív tři týpci, z nichž jeden měl totálně rudě flekatou hlavu, ale na krev to bylo moc do fialova, tak nevím. Zapadli na záchody, takže jsem po jejich odchodu šla odevzdaně uklízet očekávanou spoušť, ale kurňa překvapili, hoši. Dokonce měli i přesnou mušku!
- Pak dvě holčiny, z nichž jedna měla krvavý oko a pořádný móňo, s kámoškou obě nadávaly, jak v Písku není žádnej nonstop a jak chtěj ještě pokračovat, takže nakonec koupily flašku Jelzina a levný víno v petlahvi... normálně mi bylo skoro blbě za ně.
- V neposlední řadě dva kluci a holka, co si kupovali hlavně proviant, ale nakonec odešli i s obří plyšovou žirafou za 750,-. To bude probuzení, asi. :D
- A nakonec ještě taxikář/sekuriťák. Kecáme o všem možným a jak je v Energitu aspartam a že to neni zdravý, až najednou...
Týpek: "No, a objevil jsem výbornýho dodavatele kozích sýrů."
Já: "Hm."
T.: "Co? To taky neni zdravý? Však kozí sejry ničemu neubližujou."
Já (spíš pro sebe): "A těch koz a kůzlat se někdo ptal?"
T. (nevnímá mě, jede si svoji): "Tak když se to (asi myslel kůzle) zařízne, tak ta koza furt dává mlíko, žejo..."
Teprve teď se zarazí, koukne na mě.
T.: "Co je?"
Já: "Helejte, já to nějak nechci rozvádět."
T.: "Ale nejste veganka, že ne?"
Já: "Jsem."
T.: "To neni možný, dyť nevypadáte na veganku."
"A jak vypadá veganka?"
Čekám "malá, snědá, tváře divé...". A skoro trefa.
T.: "Všechny veganky, co znám (jasně, protože jich znáš fůru, chápu) vypadaj... prostě nemocně. Takový vychrtlý. A nemocný, prostě."
Jo. LOL, prostě.