Střípky a odštěpky

Drabblení s Áďou 9

Áďa si potřebovala odpočinout od jinýho projektu, tak jsme si zase trochu zadrabblili. Dnešní téma bylo Vůně.

Áďa:

Kdykoliv jsem venku, cítím tolik vůní, že mi splývají všechny dohromady. Každý člověk, každé zvíře i každá rostlina má svou specifickou vůni.
Některé jsou příjemné, pohlazením po duši - například máta, skořice, citrón, vzduch po dešti... A pak i ne každému příjemné - to jsou především zvířecí pachy, rybina, česnek...
Ale ještě jsou tu i jiné - vůně, které běžně necítíme. Těmi je vůně člověka, jeho energie, jeho života. Většina lidí to necítí. Ale já ano. Nedá se to k ničemu přirovnat. Některé jsou příjemné, některé ne. Někdo vidí aury. Někdo zas cítí pocity. Já cítím vůně pocitů. Já cítím vše.

Oliver:

Vlastně ani netuším, jestli jsem se probral. Ta nehoda mi vzala všechno, nebo alespoň tak mi to připadalo, přišel jsem o zrak, sluch i hmat, uvězněný v temnotě, aniž bych tušil, co se se mnou děje. To, že mi zůstalo vědomí, bez možnosti komunikovat se světem okolo, bylo strašlivé.
Nechápal jsem, proč jsem ještě naživu, v těle, které nemůžu ovládat, a pak jsem ucítil... Vůni květin.
Uvědomil jsem si, že celou dobu přece jenom něco vnímám, sterilní pach-nepach nemocnice, čistících prostředků, dezinfekce. Pak květiny, jejichž vůně mě málem přemohla.
A teď... Cítím lehkou, ženskou vůni. Cítím... Snad cítím tebe.