Střípky a odštěpky

Drabblení s Áďou 6

Áďa odmítla moje návrhy témat, a nakonec přišla s vlastním. Válka. Snadno by se do toho dala tahat politika, ale nakonec jsme to ani jeden z nás neudělali. Áďa má zase trigger warning, teda...

Áďa:

Navzdory krvi a bolesti co nejrychleji klušu dál. Nesmím selhat. Jen tak to můžeme všichni přežít. Můj pán někde zraněn čeká, vystaven smrtelnému nebezpečí. Snažím se vyhybat těm kovovým věcím, ale stejně mě dvě zasáhnou. Bolest. Padnu na zem, avšak musím pokračovat dál. Zvedám se, a už ne tak rychlým krokem pokračuju.
Vidím svého pána. I když jsem polomrtvý, rychle k němu přijdu a začnu mu olizovat rány. Vezme si ode mě papír, co celou dobu nesu v tlamě, a podrbá mě. Zavrtím ocasem. Zahlédnu tu blyštivou věc, která letí přímo na pána. Skočím před něj. Naposledy vydechnu.

Oliver:

You see me now, a veteran of the thousand psychic wars...
Jediný války, s kterými mám osobní zkušenost, jsou ty vnitřní. Snad se to dá považovat za štěstí. Snad.
Ve chvílích, kdy vítězím, si to uvědomuju.
Ve chvílích, kdy prohrávám, to dokáže být tak strašný, že si to nejsem schopnej uvědomit.
Svoje štěstí, že žiju v míru.
But war is going on, dear...
Moje obrany se hroutí a schytávám rány, slova, který by mi jinak byla ukradená, mají moc zraňovat. Toužím po vnitřním míru a zároveň nemůžu přestat bojovat, protože kapitulace znamená smrt.
A já se nehodlám vzdát.
Nikdy víc.